IV.ÚS 1647/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1647/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Mgr. Roberta Sobotky, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem, sídlem Gutova 3297/4, Praha 10 - Strašnice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. června 2023 č. j. Komp 1/2023-59 a postupu Ministerstva zdravotnictví spočívajícímu v nezahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. prosince 2022 č. j. VZP-22-05628039-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-22-04044782-J446 a o návrhu na zahájení řízení v kompetenčním sporu mezi Ministerstvem zdravotnictví a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky o pravomoc zahájit a vést přezkumné řízení ve věci rozhodnutí Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. prosince 2022 č. j. VZP-22-05628039-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-22-04044782-J446 a s ním spojeném návrhu na vyslovení nicotnosti sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. ledna 2023 č. j. MZDR 232/2023-4/PRO, za účasti a) Nejvyššího správního soudu, b) Ministerstva zdravotnictví a c) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 - Vinohrady, jako účastníků řízení, a 1) Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 - Vinohrady, 2) ministra zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 - Nové Město, a 3) ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu mezi Ministerstvem zdravotnictví a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky o pravomoc zahájit a vést přezkumné řízení ve věci rozhodnutí Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 14. prosince 2022 č. j. VZP-22-05628039-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-22-04044782-J446 a s ním spojený návrh na vyslovení nicotnosti sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. ledna 2023 č. j. MZDR 232/2023-4/PRO se vylučují k samostatnému projednání. II. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Pro případ, že by ústavní stížnost nebyla shledána důvodnou, podal stěžovatel eventuální návrh označený jako "kompetenční ústavní návrh", jehož podstatou je návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy a § 120 a násl. zákona o Ústavním soudu mezi Ministerstvem zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky (dále jen "Všeobecná zdravotní pojišťovna") o pravomoc zahájit a vést přezkumné řízení ve věci v záhlaví uvedeného rozhodnutí Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen "revizní komise"). Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že uvedenou pravomoc má ministerstvo, a vyslovil nicotnost souvisejícího sdělení ministerstva, že přezkumné řízení nebude zahájeno. 3. Druhý eventuální návrh stěžovatele spočíval v rozšíření ústavní stížnosti tak, aby Ústavní soud zakázal ministerstvu pokračovat v porušování práva stěžovatele nezahájením přezkumného řízení a přikázal ministerstvu, aby toto přezkumné řízení zahájilo a neprodleně v něm rozhodlo. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se domáhal u Všeobecné zdravotní pojišťovny mimořádné úhrady zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně přeočkování proti pertusi. Všeobecná zdravotní pojišťovna jeho žádost zamítla. Revizní komise následně v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla stěžovatelovo odvolání. 5. Dne 3. 1. 2023 podal stěžovatel ministerstvu i Všeobecné zdravotní pojišťovně podnět k provedení přezkumného řízení podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 303/2013 Sb., jehož předmětem měl být přezkum rozhodnutí revizní komise o jeho odvolání. Ministerstvo vyrozumělo stěžovatele v záhlaví uvedeným sdělením, že přezkumné řízení nezahájí, neboť není nadřízeným správním orgánem Všeobecné zdravotní pojišťovny a není tak příslušné k přezkumnému řízení. Podle tohoto sdělení přichází v úvahu pouze postup podle § 95 odst. 2 správního řádu, tedy autoremedurní přezkumné řízení vedené Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Toto sdělení zaslalo ministerstvo také Všeobecné zdravotní pojišťovně. 6. Všeobecná zdravotní pojišťovna přípisem ze dne 16. 3. 2023 sdělila žalobci, že obdržela přípis od ministerstva, k přezkumnému řízení podle § 95 odst. 2 správního řádu však neshledala podmínky. 7. Stěžovatel podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh označený jako kompetenční žaloba podle § 97 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Převážná část jeho argumentace směřovala k tomu, že ministerstvo je nadřízený správní orgán revizní komise, proto je podle § 94 a násl. správního řádu příslušné k provedení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí revizní komise. Ve prospěch tohoto závěru stěžovatel odkazuje především na usnesení revizní komise ze dne 22. 6. 2022 č. j. VZP-22-02617377-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-16-01951441-A444, kterým revizní komise v jiné žalobcově věci rozhodovala o podjatosti svých členů a které obsahuje poučení o tom, že stěžovatel může podat odvolání k ministerstvu. Ministerstvo je navíc podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "kompetenční zákon"), ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby a zdravotní pojištění, což svědčí ve prospěch závěru o jeho příslušnosti k přezkumnému řízení. Alternativně stěžovatel nabídl, že nadřízeným správním orgánem revizní komise by mohl být dvoučlenný kolektivní orgán složený z ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny a ministra zdravotnictví. Tato úvaha vychází z § 20 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle kterého členy revizní komise pojišťovny jmenuje právě její ředitel a ministr zdravotnictví. 8. Nejvyšší správní soud musel nejprve zvážit, zda jde o kompetenční spor podle § 97 odst. 1 soudního řádu správního. Ten je vymezen třemi předpoklady, které musejí být naplněny současně. Zaprvé zde musí být vedeno řízení, v němž se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob. Zadruhé alespoň dva správní orgány si musejí buď osobovat pravomoc ve věci rozhodnout (kladný kompetenční spor), nebo naopak popírat svou pravomoc vydat rozhodnutí (záporný kompetenční spor). Zatřetí těmito správními orgány musejí být subjekty vymezené v § 97 odst. 1 soudního řádu správního v některé z tam uvedených kombinací. 9. První a druhý předpoklad byl podle Nejvyššího správního soudu ve věci stěžovatele splněn. Kompetenční žalobu lze podat i ve spojení s přezkumným řízením. Rovněž jsou ve sporu dva správní orgány, které popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí ve věci. Není však dán třetí předpoklad. Již na první pohled je zřejmé, že ministerstvo ani Všeobecná zdravotní pojišťovna nejsou orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy, tudíž nelze uvažovat o dvou variantách, v nichž jeden ze subjektů musí být právě tento orgán [§ 97 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního]. Zbývá tedy varianta, že musí jít o spor mezi ústředními správními orgány navzájem [§ 97 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního]. Ústředním správním úřadem je ale pouze ministerstvo (§ 1 ve spojení s § 10 kompetenčního zákona), a nikoli také Všeobecná zdravotní pojišťovna (§ 1 a 2 kompetenčního zákona a contrario). Protože není dán třetí předpoklad kompetenčního sporu podle § 97 odst. 1 soudního řádu správního, kompetenční žaloba stěžovatele byla shledána nepřípustnou a soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 99 písm. a) soudního řádu správního odmítl. Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že ministr zdravotnictví a ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny zjevně nemohou být stranami kompetenčního sporu. III. Argumentace stěžovatele 10. Stěžovatel zastává názor, že v materiálně pojímaném demokratickém právním státu nemůže nastat situace, kdy není možné reálně existující kompetenční spor vyřešit soudním rozhodnutím. Takový stav by byl ve svých důsledcích odepřením spravedlnosti. Nemá-li kompetenční senát Nejvy