IV.ÚS 166/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 166/23 ze dne 14. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného Mgr. Lucií Šubovou, advokátkou, sídlem 8. května 504/25, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2022 č. j. 14 Co 53/2022-222 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 75 Nc 12017/2020-117, 75 P a Nc 120/2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Z. Z. a nezletilého V. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soudy jimi zasáhly do jeho ústavně zaručených základních lidských práv a svobod, konkrétně do práv uvedených v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") garantujícího ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, v čl. 32 odst. 4 Listiny zaručujícího ochranu rodiny a právo na péči o děti a jejich výchovu, a do práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i do práv podle do čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nezletilému vedlejšímu účastníkovi ustanovil opatrovníkem JUDr. Stanislava Křečka. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") do péče vedlejší účastnice (dále jen "matka") [I. výrok], stěžovateli (otci nezletilého) stanovil výživné a upravil tzv. běžný styk stěžovatele s nezletilým (II. výrok), matce i stěžovateli uložil povinnosti o předání nezletilého (III. a IV. výrok; pozn. do IV. výroku zařadil i rozhodnutí, že tato úprava práv a povinností k nezletilému platí i po právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (V. výrok). Okresní soud dovodil, že nejsou dány podmínky pro svěření nezletilého do společné péče rodičů, nepovažoval za vhodné ani svěření nezletilého do střídavé péče, shledal, že kojení tvoří překážku pro svěření nezletilého do výlučné péče otce, a rozhodl o jeho svěření do výlučné péče matky. Vzhledem k silně konfliktní situaci rodičů pevně stanovil pravidla styku stěžovatele s nezletilým, a to v souladu s dosavadní praxí rodičů a časovými možnostmi stěžovatele každý čtvrtek a každý pátek od 17:00 hod. do 19:30 hod. a každou neděli od 9:00 hod. do 19:30 hod. Při určení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně zohlednil okresní soud stěžovatelovy majetkové poměry, možnosti a schopnosti a zároveň odůvodněné potřeby nezletilého, přičemž konstatoval, že uvedenou částkou přispíval stěžovatel na výživu nezletilého od doby, kdy rodiče přestali společně hospodařit. 3. Stěžovatel i vedlejší účastnice podali proti rozsudku okresního soudu odvolání, a to stěžovatel do celého jeho rozsahu, vedlejší účastnice výlučně do výroku o styku stěžovatele s nezletilým. Po přezkoumání rozsudku dospěl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") k závěru, že jej lze ve výrocích o péči a výživném potvrdit jako správný, avšak výrok o úpravě styku je nutno změnit, proto napadeným rozsudkem rozhodl o potvrzení uvedených výroků (I. výrok), upravil styk stěžovatele s nezletilým a rodičům uložil příslušné povinnosti (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (III. a IV. výrok). Potvrzení výroků odůvodnil (viz body 19. až 23. odůvodnění napadeného rozsudku) správnými právními závěry okresního soudu a tím, že v průběhu odvolacího řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by tyto právní závěry mohly změnit. Dále krajský soud shledal, že úpravy styku stěžovatele s nezletilým již neodpovídá aktuální situaci v rodině, protože rodiče byli schopni se dohodnout na širším rozsahu styku, proto upravil oprávnění stěžovatele stýkat se s nezletilým v každém lichém kalendářním týdnu v roce od středy 9:00 hod. do čtvrtku 19:30 hod. a v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku 9:00 hod. do neděle 19:30 hod., vyjma vánočního období, pro které upravil styk specificky. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy pochybily, když nevedly řízení v nejlepším zájmu nezletilého, neprovedly dostatečné dokazování ve věci, nevypořádaly se se všemi jeho námitkami, odůvodnění rozhodnutí jsou nedostatečná, a tudíž nepřezkoumatelná. 5. Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na rodinný život, přičemž za zásadní pochybení obecných soudů považuje zásah do tohoto práva a do práva na spravedlivý proces nezákonným postupem soudů ve věci svěření nezletilého do péče matky. Soudy podle stěžovatele pominuly skutečnost plynoucí ze znaleckých posudků, že vedlejší účastnice je osobou psychastenickou a neprovedly stěžovatelem navrhované důkazy ke zkoumání její osobnosti. S odkazy na judikaturní závěry Ústavního soudu podrobně hodnotí, zda se obecné soudy zabývaly naplněním konkrétních kritérií pro zkoumání nejlepšího zájmu nezletilého, přičemž uzavírá, že soudy rezignovaly na maximální důkladnost a maximální míru důrazu na zájem dítěte. 6. Stěžovatel dále namítá zásah do práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), k čemuž mělo dojít rezignací soudů na vypořádání se se všemi námitkami účastníků a na řádné odůvodnění rozhodnutí. Připomíná, že před oběma soudy uváděl mnoho pádných argumentů a námitek pro svěření nezletilého do jeho péče a nevhodnosti svěření nezletilého do péče vedlejší účastnice, avšak soudy se s nimi nevypořádaly a ani své závěry řádně neodůvodnily, neuvedly důvody pro zvolenou formu péče, stanovení výše výživného a z jakého důvodu nebylo vyhověno návrhu na určení rozsahu styku s nezletilým i v době prázdnin, svátků v průběhu kalendářního roku. 7. Návrh na ustanovení Veřejného ochránce práv opatrovníkem odůvodnil stěžovatel tvrzením, že ustanovený opatrovník statutární město Ostrava, Úřad městského obvodu Hrabová, není činný v "rámci jeho zákonných intenzí", domněnkou, že nepostupoval tak, aby jako kolizní opatrovník nezletilého chránil a sloužil k chránění zájmů dítěte a zajistil zásadu rovnosti účastníků v soudním řízení. Informoval, že dne 3. 12. 2021 podal na kolizního opatrovníka stížnost k Veřejnému ochránci práv. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Navrhuje-li stěžovatel zrušení rozsudku okresního soudu v celém rozsahu (viz petit na str. 22 ústavní stížnosti), není ústavní stížnost přípustná proti výrokům o úpravě stěžovatelova styku s nezletilým, neboť tyto výroky byly změněny II. výrokem napadeného rozsudku krajského soudu. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní", instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Výklad a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle",