IV.ÚS 1662/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1662/23 ze dne 7. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného JUDr. Pavlem Novotným, advokátem, sídlem Bezručova 705/4, Svitavy, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. května 2023 č. j. 14 To 143/2023-29 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. května 2023 č. j. 0 Nt 905/2023-9, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu vedeného před Okresním soudem ve Svitavách (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 Nt 905/2023 se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 11. 2. 2023 v 14:40 byl jako podezřelý ze spáchání uvedených trestných činů omezen na osobní svobodě zadržením podle § 76 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, s předchozím souhlasem státního zástupce. Následně byl usnesením okresního soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. 0 Nt 1606/2023 podle § 68 odst. 1 a § 73b odst. 1 trestního řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. 3. Dne 25. 4. 2023 byl okresnímu soudu doručen návrh státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové (dále jen "krajské státní zastupitelství") na prodloužení vazby v přípravném řízení. Dne 26. 4. 2023 byl obhájce stěžovatele vyzván k písemnému sdělení, zda stěžovatel ve smyslu § 73d odst. 3 trestního řádu výslovně žádá o své osobní slyšení při vazebním zasedání, ve kterém bude podle § 72 odst. 1 trestního řádu rozhodováno o dalším trvání vazby. Vazební zasedání bylo nařízeno na den 12. 5. 2023. Podáním ze dne 3. 5. 2023 obhájce stěžovatele sdělil okresnímu soudu, že nežádá o své osobní slyšení při vazebním zasedání. Současně požádal o zaslání všech podání, které v této souvislosti podalo, případně podá příslušné státní zastupitelství, aby na ně mohl písemně reagovat ve lhůtě do 11. 5. 2023. 4. Okresní soud rozhodl napadeným usnesením podle § 73b odst. 3 a § 72 odst. 1 trestního řádu, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu (výrok I.). Podle § 72a odst. 3 věty třetí a § 68 odst. 3 písm. d) trestního řádu bylo také rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. b) trestního řádu i po uplynutí lhůty 3 měsíců (výrok II.), neboť již působil na svědky a mařil tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nežádal o slyšení při vazebním zasedání, rozhodl okresní soud již dne 5. 5. 2023. Návrh na prodloužení vazby doručil stěžovateli spolu s usnesením. 5. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu. Podle krajského soudu nebylo porušeno právo stěžovatele na obhajobu. Okresní soud ve věci nařídil vazební zasedání, vyrozuměl o něm obhájce a vyzval ho ke sdělení, zda stěžovatel žádá o své osobní slyšení při vazebním zasedání s tím, že nebude-li ho žádat, pak bude vazební zasedání zrušeno. Stěžovatel se svým sdělením učiněným prostřednictvím obhájce, že nežádá o své osobní slyšení, sám dobrovolně vzdal možnosti osobní účasti u vazebního zasedání. 6. Krajský soud dále shledal důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Stěžovatel je reálně ohrožen trestem odnětí svobody v rámci trestní sazby od 8 do 16 let. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že nežil pouze v místě svého trvalého bydliště, případně u své přítelkyně, ale i na různých místech u svých přátel, a v minulosti byl opakovaně odsouzen pro různorodou, i násilnou trestnou činnost. Podle výpovědí svědků je jeho chování zejména pod vlivem návykových látek nevyzpytatelné a vyznačuje se násilnými prvky. K důvodům vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu krajský soud uvedl, že svědkyně M. R. podala v minulosti na stěžovatele trestní oznámení, které po jeho nátlaku a výhrůžkách vzala zpět. Je tedy zřejmé, že i samotné doručení SMS zprávy z jeho telefonu, byť se tak stalo v době, kdy byl ve vazbě, na ni jako svědkyni výrazně působilo. Svědka M. Č. zase navštívili dva pro něj cizí lidi. Podstatou jejich jednání sice bylo vydání psa patřícímu stěžovateli, i tento svědek měl ale důvodnou obavu o sebe i přítelkyni. Stěžovatel se mu měl opakovaně svěřit s tím, co by se mu mělo na statku stát a co je také stěžovateli kladeno za vinu. Není podstatné, zda matka stěžovatele při domovní prohlídce slyšela hlasité vzkazy obviněného ("mámo řekni, ať nikdo nevypovídá", resp. "řekni, ať R. nevypovídá"). Z chování stěžovatele je zřejmé, že se prostřednictvím dalších osob snaží ovlivnit výpovědi svědků vypovídajících k jeho trestní věci. Pro uvedené mají svědčit i dopisy, které sice byly bez uvedených adresátů, je z nich ale zřejmá snaha stěžovatele působit na průběh trestního řízení. 7. Krajský soud neshledal v předmětném řízení neodůvodněné průtahy probíhajícího trestního stíhání. Poukázal na složitost věci a nutnost opatřit řadu důkazů, a to svědecké výpovědi osob z prostředí stěžovatele i poškozených a některé listinné důkazy. Vedle odborných vyjádření musí být vypracovány i znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, k příčině smrti poškozeného a z odvětví psychiatrie k posouzení duševního stavu stěžovatele i spoluobviněného. S ohledem na doplnění dokazování v naznačeném rozsahu nelze vyloučit ani rozšíření trestního stíhání obviněných. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že se nevypořádal s jeho argumentací zpochybňující správnost postupu okresního soudu. Ve svém podání ze dne 3. 5. 2023 žádal, aby mu byl zaslán návrh na prodloužení vazby a mohl se tak k němu do 11. 5. 2023 vyjádřit. Právě tímto požadavkem podmínil, že nežádá své slyšení na vazebním zasedání. Okresní soud mu však žádnou reakci neumožnil, čímž bylo flagrantně porušeno jeho právo na obhajobu. Krajský soud na tuto argumentaci vůbec nereagoval. 9. Stěžovatel popírá důvody koluzní vazby podle § 67 odst. b) trestního řádu, protože nepůsobil na svědky nebo spoluobviněné ani jinak nemařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Stěžovatel byl v době, kdy byla svědkyni doručena SMS s textem: "M.?", ve vazbě, a tudíž ji nemohl poslat. Není ani zřejmé, jak by mohla taková SMS na svědkyni působit. Stejně tak mu nelze přičíst k tíži, že vlastnice psa, jeho bývalá přítelkyně, jej požaduje od nevlastníka, který ho protiprávně zadržuje. Stěžovatel s návštěvou u svědka nemá nic společného. Výkřiky stěžovatele při domovní prohlídce adresované jeho matce ta vůbec nemohla slyšet, resp. ani tak ji nebyly způsobilé ovlivnit, když šlo navíc o připomenutí práva, které má svědek podle § 100 odst. 1 a 2 trestního řádu. Nic nebránilo orgánům činným v trestním řízení v období 2,5 měsíce od domovní prohlídky vyslechnout všechny relevantní svědky. Ani u dopisů (bez uvedení adresátů) nelze dovodit tvrzení, že by stěžovatel po odpadnutí důvodu koluzní vazby očekával možnost výrazněji ovlivňovat svědky v jejich výpovědích. 10. Jde-li o důvod útěkové vazby podle § 67 odst. a) trestního řádu, stěžovatel sice před svým zadržením příležitostně pobýval u své přítelkyně, většinu času ale trávil v místě trvalého bydliště. Není pravdou, že neměl zaměstnání a žádný majetek. Jediným důvodem útěkové vazby je proto hrozba vysokého trestu, což samo o sobě nemůže obstát. Ve věci stěžovatele nebyly posouzeny všechny podstatné skutečnosti a obecné soudy si věc zjednodušily na jeho úkor. Napadená usnesení nejsou náležitě a pečlivě odůvodněna a jsou v podstatě pouze zopakováním vazebních důvodů. Krajský soud nijak nerozvedl jejich opodstatnění ani se nevypořádal s argumenty stěžovatele obsaženými ve stížnosti proti předchozímu vazebnímu rozhodn