IV.ÚS 1669/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1669/14 ze dne 7. 3. 2017 N 40/84 SbNU 459 Povinnost soudu ustanovit opatrovníka nezletilému účastníku řízení, jenž není řádně zastupován svým zákonným zástupcem (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 7. března 2017 sp. zn. IV. ÚS 1669/14 ve věci ústavní stížnosti N. M., zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Husova 242/9, proti platebním rozkazům Okresního soudu v Pardubicích č. j. 17 C 137/2008-12 a 17 C 126/2008-19 ze dne 27. 11. 2008, jimiž bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalobci dlužné jízdné včetně přirážek za jízdu městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a CFS-FINANCIAL SERVICES, spol. s r. o., zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 1680/213, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení. I. Platebními rozkazy Okresního soudu v Pardubicích č. j. 17 C 137/2008-12 a 17 C 126/2008-19 ze dne 27. 11. 2008 byla porušena základní práva stěžovatelky chráněná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Platební rozkazy Okresního soudu v Pardubicích č. j. 17 C 137/2008-12 a 17 C 126/2008-19 ze dne 27. 11. 2008 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti, připojených spisů Okresního soudu v Pardubicích a napadených rozhodnutí vyplývá, že rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 byl vydán platební rozkaz č. j. 17 C 126/2008-19, jímž byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 007 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 8 454 Kč. Stejného dne byl vydán i platební rozkaz č. j. 17 C 137/2008-12, jímž byla rovněž žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 007 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 8 454 Kč. Žalované částky představovaly nezaplacené jízdné a část nezaplacené přirážky k jízdnému, neboť stěžovatelka se při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázala pověřenému pracovníkovi právního předchůdce žalobkyně platným cestovním dokladem. Žalobkyně se stala nabyvatelem pohledávky na základě jejího postoupení od původního věřitele. 3. V době podání žalob bylo žalované stěžovatelce 11 let. Usneseními Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 6. 2008 č. j. 17 C 126/2008-7 a dne 9. 6. 2008 č. j. 17 C 137/2008-7 byla žalované podle § 23 o. s. ř. ustanovena jako zákonná zástupkyně matka nezletilé. Oba platební rozkazy byly doručeny do vlastních rukou matky žalované. Platební rozkazy nabyly právní moci dne 1. 1. 2009, neboť matka nezletilé proti nim nepodala odpor. 4. Stěžovatelka podala proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím žaloby pro zmatečnost z důvodu, že jí postupem okresního soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Žaloby pro zmatečnost byly pravomocně zamítnuty. Jednalo se o usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2015 č. j. 17 C 126/2008 73 ve znění opravného usnesení ze dne 21. 10. 2015 č. j. 17 C 126/2008-92, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 1. 2016 č. j. 22 Co 240/2015-120, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2015 č. j. 17 C 137/2008 71, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. 12. 2015 č. j. 22 Co 241/2015-93. 5. V podání doručeném Ústavnímu soudu dne 29. 6. 2016 stěžovatelka uvádí, že proti těmto rozhodnutím nepodala dovolání, neboť nebylo v plném rozsahu vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků a stěžovatelka neměla finanční prostředky k jejich zaplacení. Stěžovatelka má navíc za to, že dovolání podaná k Nejvyššímu soudu v rámci řízení o žalobách pro zmatečnost proti platebním rozkazům ani nemohou vést k jejich zrušení, neboť v případě stěžovatelky uplynula tříletá objektivní lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost, jak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3598/14 ze dne 21. 4. 2016 (N 74/81 SbNU 285). II. 6. Stěžovatelka poukazuje na to, že od svých deseti let žila v dětském domově, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 19 P 26/2005-394 ze dne 15. 5. 2008, kterým byla nařízena její ústavní výchova. Uvádí, že dne 3. 4. 2014 náhodně zjistila, že jsou proti ní vedeny dvě exekuce, a to aniž by jí kdykoli bylo doručeno jakékoli rozhodnutí v nalézacím řízení nebo v rámci exekučního řízení. Stěžovatelka proto ze své vlastní iniciativy začala pátrat po existenci možných exekučních titulů a teprve dne 14. 4. 2014 při nahlížení do soudních spisů jejím právním zástupcem měla možnost se seznámit s obsahem napadených platebních rozkazů. 7. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že ústavní stížnost je přípustná, třebaže se v jednotlivých případech jedná o bagatelní věci, nicméně v souhrnu spolu s náklady řízení se jedná o částku 43 000 Kč, která značně převyšuje hranici bagatelnosti. Stěžovatelka brojí proti postupu Okresního soudu v Pardubicích, který jí zcela odňal možnost jednat před soudem, čímž bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. 8. Soud jednal pouze s její matkou jakožto zákonnou zástupkyní, ačkoliv mu musely být známy okolnosti, které takové zastoupení vylučovaly. Těmito okolnostmi byl v prvé řadě střet zájmů mezi matkou a stěžovatelkou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neboť to měla být matka, která měla povinnost žalovanou částku za stěžovatelku zaplatit. Pokud matka stěžovatelky nebyla schopna se o nezletilou stěžovatelku postarat a zajistit jí alespoň základní potřeby, pročež byla stěžovatelka svěřena do ústavní výchovy, tím spíše nemohla matka stěžovatelky ani hájit její zájmy v probíhajícím soudním řízení. Soud, kterému byla z jeho vlastní činnosti známa situace stěžovatelky, měl stěžovatelce ustanovit s ohledem na nejlepší zájem dítěte opatrovníka, nejlépe advokáta. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014 (N 18/72 SbNU 217). Soud na jedné straně, aniž by zkoumal, zda by stěžovatelka nebyla schopná vyjádřit své názory, ji vyloučil z účasti na řízení, na druhé straně neměl ale žádný problém uložit jí povinnost k zaplacení žalované částky včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení žalobkyni. 9. Stěžovatelka dále vyslovuje přesvědčení, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo i do jejího práva na ochranu vlastnictví tím, že soud nespojil souběžně probíhající řízení zahájená na základě žalob podaných žalobcem téhož dne mezi týmiž účastníky se stejným skutkovým základem a projednávaná stejnou soudkyní [např. nálezy sp. zn. II. ÚS 2013/10 ze dne 8. 9. 2011 (N 154/62 SbNU 347), sp. zn. II. ÚS 2780/10 ze dne 7. 6. 2011 (N 108/61 SbNU 609)]. Vzhledem k tomu, že ve všech případech se jednalo o typizované žaloby se stejným skutkovým základem, považuje za nespravedlivé, aby jí za každé řízení byla uložena povinnost hradit náklady řízení mnohonásobně převyšující částku jistiny. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767), v němž byl vyjádřen názor, že vzhledem k principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení je spravedlivé určit výši odměny za zastupování jako ekvivalent jednonásobku vymáhané částky. III. 10. Předsedkyně senátu 17 C Okresního soudu v Pardubicích ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázala na obsah spisu, přičemž zdůraznila, že ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který byl řádně doručen zákonné zástupkyni tehdy nezletilé stěžovatelky, tj. její matce, která však nepodala odpor. 11. Vedlejší účastnice ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že před podáním žalob vyhověla zákonné zástupkyni stěžovatelky, která požádala o splátkový kalendář (nejen pro stěžovatelku, ale i další její dcery), avšak ze splátek uhradila pouze jedinou ve výši 500 Kč. V době, kdy již hrozilo promlčení pohledávek, podala vedlejší účastnice žaloby, o nichž bylo rozhodnuto ústavní stížností napadenými rozhodnutími. Podotýká, že matka stěžovatelky měla snahu hájit její zájmy a s vedlejší účastnicí iniciativně jednala. Ústavní stížnost považuje za nepřípustnou, neboť stěžovatelka dosud nevyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv náleží. Je přesvědčena, že nedošlo k tvrzenému střetu zájmů mezi stěžovatelkou a její zákonnou zástupkyní, a proto Okresní soud v Pardubicích postupoval správně a v souladu s okolnostmi případu i v této době aktuální právní úpravou. Závěry plynoucí z nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13 (viz výše) nelze brát absol