IV.ÚS 1669/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1669/21 ze dne 24. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů P. H. a nezletilé G. S. a nezletilé V. S., všech zastoupených JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2021 č. j. 100 Co 341/2020-390 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. srpna 2020 č. j. 30 P 351/2017-292, 12 P a Nc 740/2018, 12 P a Nc 741/2018, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a M. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte, a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud ustanovil nezletilým stěžovatelkám kolizního opatrovníka. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že napadeným rozsudkem Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatele (dále též "otec") na změnu úpravy poměrů stěžovatelek (dále jen "nezletilé"), (výrok I.). Styk otce s nezletilými upravil tak, že otec je oprávněn se s nimi stýkat v každém sudém kalendářním týdnu od čtvrtka od 15:00 hodin, kdy si nezletilé vyzvedne ve školním zařízení, do pondělí následujícího lichého týdne do 8:00 hodin, kdy nezletilé předá do školy s tím, že v případě, že se nezletilé nebudou účastnit školní docházky z důvodu překážky u školy nebo nezletilých, bude místem předání nezletilých místo bydliště vedlejší účastnice (dále jen "matka"), a dále byl upraven styk otce s nezletilými o hlavních letních prázdninách a o vánočních prázdninách (výrok II.). Tím byl změněn výrok I. rozsudku okresního soudu ze dne 10. 11. 2016 č. j. 30 Nc 377/2016-54 v části týkající se úpravy styku otce s nezletilými (výrok III.). Výroky IV. a V. soud rozhodl o nákladech řízení. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými od středy v sudém kalendářním týdnu od 7:45 hodin do pondělí v lichém kalendářním týdnu do 7:45 hodin s tím, že otec převezme a předá nezletilé vždy ve školním zařízení a v případě absence nezletilých ve školním zařízení nezletilé převezme a předá v místě bydliště matky a dále byl upraven styk otce s nezletilými v době jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin (výrok I.). Výrokem II. byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzen. Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 10. 11. 2016 č. j. 30 Nc 377/2016-54 v části upravující styk otce s nezletilými (výrok III.). Výroky IV. a V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. 5. Krajský soud dovodil, že poměry účastníků se nezměnily takovým způsobem, aby odůvodňovaly změnu výlučné péče matky na střídavou péči rodičů. Krajský soud stejně jako okresní soud hodnotil nezletilými deklarované přání být do budoucna v péči obou rodičů v týdenním cyklu střídání jako výsledek dlouhodobé citové manipulace otcem, nikoli jako projev skutečného přání a preferencí nezletilých. Krajský soud shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že v současné době nelze projevy nezletilých, které jsou výrazně ovlivněny nátlakem otce, vnímat jako projevy jejich vlastního názoru vytvořeného jen na základě vlastní zkušenosti a není tak vhodné střídavou péči vystavět jen na jejich navenek deklarovaném přání. Krajský soud konstatoval, že v danou chvíli je v zájmu nezletilých zachovat výlučnou péči matky, přičemž střídavá péče se nejeví v danou chvíli jako vhodná ani z toho důvodu, že rodiče nejsou schopni komunikovat a kooperovat v takové míře a takovým způsobem, aby střídavá péče fungovala. Ačkoli krajský soud neshledal důvod pro změnu výlučné péče matky na střídavou péči rodičů, považoval za vhodné upravit styk otce s nezletilými v co nejširší možné míře tak, aby nezletilé vnímaly otce jako rodiče, který se širokou měrou podílí na jejich výchově a péči. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy obou stupňů, jakož i soudem ustanovený kolizní opatrovník, dlouhodobě ignorují vyjádření nezletilých, jejich názory a přání, a bez jakéhokoliv důvodu a provedeného dokazování prohlašují názory nezletilých za výsledky jejich manipulace otcem a tak potlačují participativní práva dítěte na rozhodování o jejich vlastních životech. 7. Stěžovatel namítá, že soudy obou stupňů bezdůvodně nevyhověly jeho návrhu na střídavou péči o nezletilé. Okresní soud svoje rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu řádně neodůvodnil, styk nezletilých s otcem oproti návrhu matky a kolizního opatrovníka navíc bez návrhu zkrátil. K odvolání otce krajský soud rozsudek okresního soudu změnil, a to tak, že oproti rozsudku okresního soudu styk prodloužil o jeden den. Nicméně faktickým dopadem této změny rozsudku bylo to, že styky otce s dětmi zůstaly na stejné úrovni, na jaké byly již v průběhu uplynulých dvou let realizovány. Ani krajský soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil. 8. Stěžovatel poukazuje na to, že krajský soud nevzal v úvahu opakovaná vyjádření nezletilých, které si přejí delší pobyt u otce, a rozhodl nikoliv v zájmu nezletilých. Stěžovatel dále poukazuje na to, že ani krajský soud se nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro střídavou péči, pouze konstatoval podle jeho názoru ,,nevhodné" chování otce, ovšem bez toho, aby je prokázal či alespoň k tomu provedl dokazování. Za ,,nevhodné chování" označil, že otec dovedl děti na orgán sociálněprávní ochrany dětí, kde vyjádřily své přání být s ním více. Kolizní opatrovník i soudy, toto přání dětí do té doby zcela ignorovaly. V čem spočívá zájem nezletilých, aby byly v péči matky více než u otce, a v čem spočívá naplnění jejich zájmu na tom, aby byly svěřeny do výlučné péče matky, ani jeden ze soudů nezdůvodnil. Stěžovatel dále poukazuje na to, že soud má při rozhodování, zda v konkrétním případě má být umožněna střídavá péče, vycházet z Ústavním soudem formulovaných kritérií [srov. nálezy ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), a ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel dále poukazuje na to, že jeho námitkou vůči vadně vypracovanému znaleckému posudku se krajský soud řádně nezabýval, když se k němu vyjádřil pouze v obecně rovině. 9. Stěžovatel namítá, že ačkoliv bylo nezletilým formálně poskytnuto právo vyjádřit se, a to u orgánu sociálněprávní ochrany dětí i u znalce, soudy toto jejich vyjádření nevzaly v úvahu s odůvodněním, že jde manipulaci prováděnou otcem. Žádný ze soudů však neuvedl, jak dospěl k závěru, že by otec děti manipuloval. 10. Stěžovatel dále poukazuje na to, že kolizní opatrovník se své účasti na projednání věci v podstatě bezdůvodně vzdal a k odvolání stěžovatele se nevyjádřil. Kolizní opatrovník tak nehájil zájmy nezletilých řádně. Stěžovatel proto navrhl, aby kolizním opatrovníkem nezletilých v tomto řízení byl ustanoven jiný subjekt. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 12. Uvedl-li stěžovatel nezletilé rovněž v postavení stěžovatelek, Ústavní soud konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilých nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy každého rodičů (otce a matky) ve vztahu k nezletilým. Nezletilé v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupovány na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilé nemohou být vtaženy do řízení jedním z rodičů. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinnost