IV.ÚS 167/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 167/21 ze dne 12. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 ? Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2020 č. j. 14 Co 341/2020-717 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. července 2020 č. j. 10 P 88/2015-688, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, s tvrzením, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále došlo k porušení práv plynoucích z ustanovení čl. 3 a čl. 19 Úmluvy o právech dětí. Stěžovatelka požádala o projednání mimo pořadí ve smyslu § 71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 2. Ústavní soud podrobně nerekapituluje průběh předchozího řízení, neboť je účastníkům znám. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 13. 3. 2018 č. j. 10 P 88/2015-428 svěřil nezletilé syny D. M. a S. M. do péče stěžovatelky (jejich matky) a rozhodl o povinnosti M. M. - vedlejšího účastníka řízení (otce nezletilých) hradit měsíčně výživné ve výši 4 000 Kč pro nezletilého D. a 3 500 Kč pro nezletilého S. počínaje od 1. 9. 2017. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 pro nezletilého D. ve výši 12 500 Kč a u nezletilého S. 9 500 Kč byl otec povinen uhradit k rukám matky do 30. 4. 2018. 3. Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím, a to rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") o úpravě styku nezletilých s otcem. Obvodní soud výrokem I. rozsudku rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými, vždy od soboty 9:00 hod v prvním (lichém) týdnu každého měsíce kalendářního roku do následující neděle do 18:00 hod, dále pak vždy v sudém týdnu v kalendářním roce ve středu od 15:00 hod. do 18:30 hod, kdy si otec převezme oba nezletilé od matky a matce předá před domem na adrese X. Výrokem II. Bylo uloženo matce nezletilé ke styku připravit po stránce materiální a psychické, otec je povinen dostavit se ke styku řádně a včas. Výrokem III. pouze v uvedeném rozsahu změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 2. l1. 2018 č. j. 10 P 88/2015-542 a výrokem IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 4. K odvolání matky rozhodl městský soud o úpravě styku nezletilých s otcem tak, že změnil rozsudek obvodního soudu. Výrokem I. upravil styk s nezletilými takto: 1) Otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý lichý týden v kalendářním roce, o víkendu, ve dvou režimech, a to - v sobotu od 9:00 hod do 18:00 hod a v neděli od 9:00 hod do 18:00 hod, od soboty od 9:00 hod do neděle 18:00 hod, kdy oba režimy se budou střídat s tím, že první styk proběhne v režimu bez přespání. Otec oba nezletilé od matky převezme a matce po styku odevzdá před domem na adrese X. 2) Otec je oprávněn se s oběma nezletilými stýkat v sudém týdnu v kalendářním roce ve středu od 15:00 hod. do 18:30 hod, kdy si otec převezme oba nezletilé ve školském zařízení a matce po styku odevzdá před domem na adrese X. Podle výroku II. je matka povinna nezletilé ke styku připravit a otec je povinen nezletilé převzít řádně a včas. Výrokem III. změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 2. 11. 2018 č. j. 10 P 88/2015-542 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 13. 2. 2019 č. j. 14 Co 27/2019-568. Výrokem IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 5. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že stěžovatelka a vedlejší účastník nežijí ve společné domácnosti a jejich vztahy jsou extrémně vyhrocené. U stěžovatelky se rozvinula v důsledku soužití s vedlejším účastníkem posttraumatická stresová porucha, ale nikdy nebylo tvrzeno, že by agresivita otce směřovala vůči nezletilým dětem. Ani v důkazním řízení před obvodním soudem se neprokázala nevhodnost či dokonce nebezpečnost styku otce s nezletilými. Stěžovatelka v odvolání souhlasila s rozšířením styku otce s nezletilými, a to každý lichý víkend po celou sobotu a neděli bez přespání. Spornou byla otázka, zda víkendový styk otce s nezletilými má být realizován s přespáním. Oba rodiče mají k dětem dobrý vztah a oba jsou způsobilí je řádně vychovávat. Obě děti jsou více fixované na matku. Při svých výpovědích, jak před opatrovníkem, tak před soudem, opakovaně D. setrval na svém postoji, že chce při víkendovém pobytu přespat u otce. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se domnívá, že v řízení před obvodním soudem i městským soudem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, a to extrémním nesouladem skutkových a právních závěrů s důkazy provedenými v soudním řízení. Rozhodnutí městského soudu nerespektuje doporučení odborníků ani přání nezletilých dětí a rozšíření styku s otcem bude mít negativní vliv na jejich život. Dle jejího tvrzení soud vydal překvapivé rozhodnutí, když rozšířil styk otce s nezletilými dětmi i s přespáním, přestože stěžovatelka měla zásadní výhrady. Rozhodnutím městského soudu došlo k porušení zásady reformatio in peius, když rozšířil styk nezletilých s otcem. 7. Dle jejího přesvědčení obvodní soud zcela ignoroval všechny důkazy vypovídající v neprospěch otce, vyvracel je důkazy provedenými dříve a pominul možnost vývoje celé situace. Stěžovatelka považuje za nepřijatelné, aby městský soud určil styk nezletilých s přespáním u otce, který byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2020 sp. zn. 10 T 12/2018 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 26. 11. 2020 sp. zn. 2 To 96/2020 uznán vinným ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, za což otci uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pět let a uložil mu povinnost uhradit poškozené stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč. 8. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti tvrdila, že řízení u městského soudu bylo stiženo podstatnými vadami (neseznámil se s obsahem spisu, řádně neodůvodnil svoje rozhodnutí, nevzal v úvahu nejlepší zájem dětí, nepřihlédl k vývoji souběžně probíhajícího trestního řízení proti otci), které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, nález ze dne 1. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 2444/20) a navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení - městský soud, obvodní soud a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 11. K ústavní stížnosti se vyjádřil obvodní soud tak, že zcela odkazuje na obsah spisového materiálu, především pak na odůvodnění rozsudku obvodního soudu ze dne 3. 7. 2020 č. j. 10 P 88/2015-688 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 13. 11. 2020 č. j. 14 Co 341/2020-717, aniž by vznesl návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. Současně se vzdal účasti na případném ústním jednání. 12. Městský soud se dne 22. 2. 2021 vyjádřil tak, že stručně poukázal na předchozí řízení a stanovisko kolizního opatrovníka, který doporučil zohlednit výsledek trestního řízení proti otci a stanovisko nezletilých dětí. Navrhl konkrétní styk včetně přespání u otce. Dále poukázal na charakter řízení o úpravě styku s nezletilými dětmi dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Otec svým návrhem požadoval větší rozšíření styku, než rozhodl městský soud, a matka v řízení aktivně vystupovala prostřednictvím svého zástupce - advokáta, zúčastňovala se jednání a měla možnos