IV.ÚS 1673/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1673/20 ze dne 22. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele L. Ž., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, sídlem Velké náměstí 29/39, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2020 sp. zn. 3 Tdo 26/2020, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. srpna 2019 sp. zn. 13 To 232/2019 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. května 2019 sp. zn. 2 T 108/2018, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Okresní soud v Pardubicích (dále jen "okresní soud") shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným pod bodem I. přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), a pod bodem II. přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se stěžovatel dopustil jako řidič nákladní jízdní soupravy zaviněním dopravní nehody, při níž chodec utrpěl smrtelná poranění, jimž na místě nehody podlehl, a stěžovatel poté pokračoval v jízdě, aniž by se jakýmkoli způsobem zajímal o zdravotní stav chodce a případně mu poskytl či přivolal potřebnou pomoc. Okresní soud stěžovatele za tyto trestné činy odsoudil podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let, a podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. 3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") nadepsaným usnesením odvolání stěžovatele podané proti uvedenému rozsudku okresního soudu podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), jako nedůvodné zamítl. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu, odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obecných soudů. Podle stěžovatele důkazy netvoří ucelený řetězec opodstatňující závěr, že zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k usmrcení poškozeného. Soudy hodnotily důkazy selektivním způsobem v jeho neprospěch a odmítly provést rekonstrukci v nočních hodinách, aby byla vyjasněna stěžejní otázka, zda mohl poškozeného oděného v černém oblečení bez reflexních prvků na vozovce vidět, resp. na jakou vzdálenost. Stěžovatel zpochybňuje závěry znaleckého posudku a z nich učiněná skutková zjištění, podle kterých musel chodce vidět na vzdálenost 50 metrů. Ze znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, specializace posuzování příčin dopravních nehod, vyplývá, že mohl střetu s chodcem zabránit pouze v případě, že by zahájil úhybný manévr ve vzdálenosti cca 45 metrů od osoby chodce. Jízdní dráhy nákladních vozidel a pohybová dráha chodce se protínaly a právě úhybný manévr zahájený více než 45 metrů před chodcem by zabránil střetu. Znalec nepočítal s možností, že dráha jízdy s dráhou pohybu chodce se neprolínaly, a proto byl úhybný manévr zbytečný. Ze svědeckých výpovědí řidičů míjejících poškozeného před stěžovatelem - svědků R. B., P. Š. a B. K. - shodně vyplynulo, že neosvětleného chodce viděli na vzdálenost 5 - 10 metrů. Obhajoba předložila důkaz, že neosvětlený chodec není vidět ani na vzdálenost 15 metrů, siluetu lze spatřit až na vzdálenost 5 metrů od vozidla. Stěžovatel se vymezuje i proti skutkovým zjištěním o mechanismu zasažení poškozeného. Nesouhlasí se závěry soudů, že poškozený šel ve směru jízdy vozidla směrem na Chrudim, přičemž zdůrazňuje, že z kamerového záznamu a z výpovědi svědků B., K. a Š. se shodně podává, že chodec šel směrem na Pardubice, tedy čelem k projíždějícím vozidlům. Za takového stavu, tvrdí stěžovatel, nemohl při čelním střetu zasáhnout poškozeného pravou stranou kabiny vozidla do levé zadní části těla. Došlo-li by k přímému střetu, byl by poškozený jdoucí směrem na Pardubice zasažen jeho vozem do pravé přední části těla. Soudy tuto skutečnost přehlédly a námitky obhajoby označily za nedůvodné, nereálné až fantaskní. Podle stěžovatele však s ohledem na závěry znalce Stanislava Bartoně nevylučující kontakt chodce se zadní částí návěsu mohlo dojít ke střetu chodce se zadní částí vozidla, kterého si řidič nepovšiml. 6. Srazil-li poškozeného zadní částí vozidla, nemusel o střetu vědět a za tohoto stavu se nedopustil přečinu neposkytnutí pomoci. Za situace, kdy z kabiny chodce ani na vzdálenost 5 - 10 metrů nemusel vidět, se nedopustil ani přečinu usmrcení z nedbalosti. Soudy se však se znalcem nastolenou eventualitou střetu chodce se zadní částí vozidla nevypořádaly, čímž došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu. Soudy rovněž odmítly úvahu stěžovatele, že poškozený byl zraněn tečně a odhozen následně pod zadní část vozidla, neboť podle skutkových zjištění učiněných v trestním řízení tečnému střetu zranění neodpovídají. S odkazem na znalecké posudky MUDr. Petra Baláže a MUDr. Radovana Havla shledává takový závěr soudu za rozporný s provedenými důkazy. Ke zraněním na pravé straně těla poškozeného ve výšce cca 90 cm (při předpokladu, že pravá dolní končetina poškozeného byla podél těla) mohlo dojít při tečném střetu s krytkou vozu IVECO o velikosti cca 5 cm, nicméně z kamerových záznamů se podává, že od 4:00 hodin do 5:55 hodin projely daným úsekem desítky nákladních automobilů, z nichž cca 30 % - 33 % byly vozy IVECO. Byl-li téměř každý třetí nákladní automobil projíždějící v kritickou dobu daný úsek značky IVECO, není nález krytu blikače od vozu IVECO Stralis důkazem usvědčujícím stěžovatele. 7. Stěžovatel posléze uvádí námitky vůči zjištění krajského soudu, že jeho vozidlo nese známky střetu s chodcem, což prokazuje i provedený vyšetřovací pokus. Podle soudů stěžovatele usvědčuje i to, že několik kilometrů za místem střetu zastavil na cca jednu minutu své nákladní vozidlo. V uvedených závěrech shledává stěžovatel extrémní vybočení z mezí hodnocení provedeného důkazu. Při vyšetřovacím pokusu bylo vozidlo značně devastováno, což je v rozporu s místem nehody, kde se nacházela pouze odlomená krytka pravého předního blikače a karoserie vozu byla pouze nepatrně poškozena. K poškození podle stěžovatele došlo v důsledku užívání vozu v řepné kampani, kdy vozidlo zapadlo a po neúspěšné snaze o vyproštění muselo být vytaženo traktorem. Zastavení vozidla dne 15. 1. 2018 vysvětluje tak, že ráno směřoval při řepné kampani na nakládku řepy a po sjezdu z obchvatu Chrudimi zastavil, aby v mapě překontroloval místo nakládky. Stěžovatel rovněž předkládá úvahu, že není vyloučeno, že poškozeného chodce srazil ten z řidičů nákladního vozu, který jel před ním, tedy, že mohla nastat situace, kdy svědek K. nebo Š. se při úhybném manévru vyhnuli střetu poškozeného s kabinou vozidla, vlivem podtlaku vytvořeného rychle jedoucí soupravou však mohl být poškozený vtažen pod zadní část vozidla, přičemž tuto srážku řidič z kabiny nemohl slyšet a z místa střetu odjel v domnění, že se chodci manévrem úspěšně vyhnul. Policejní orgány přitom zkoumaly pouze kabiny vozidel. Podle stěžovatele rovněž není vyloučeno, že poškozený byl sražen až delší dobu po průjezdu stěžovatele místem nehody. Poškozený byl osobou bez domova, byl pod vlivem kannabiotik, v daném úseku se pohyboval již krátce po půlnoci, a není tedy vyloučeno, že mohl během noci usnout, a to i přímo poblíž silnice, na níž se několik hodin pohyboval. Podle svědka R., který nalezl tělo až v 6:00 hodin, bylo tělo poškozeného ještě tepl