IV.ÚS 1674/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1674/14 ze dne 23. 9. 2014 N 174/74 SbNU 511 Posouzení účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Tomáše Lichovníka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 23. září 2014 sp. zn. IV. ÚS 1674/14 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jana Cimbůrka, právně zastoupeného Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou, se sídlem Lannova 2, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. 17 C 59/2014-17, kterým mimo jiné nebyla stěžovateli přiznána náhrada právního zastoupení a paušálních výdajů v řízení o stěžovatelově žalobě o zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím, představující smluvní oboustranně dohodnutou odměnu za zpracování dodatku ke kupní smlouvě, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení. I. Výrokem II rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. 17 C 59/2014-17 byla porušena základní práva stěžovatele garantovaná čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. 17 C 59/2014-17 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní soud obdržel dne 15. 5. 2014 návrh stěžovatele na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného výroku II rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a právo zaručující rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. 17 C 59/2014-17 bylo uloženo žalované (vedlejší účastnici) zaplatit žalobci (stěžovateli) částku 1 800 Kč (výrok I) a zaplatit žalobci (stěžovateli) na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč (výrok II). 3. Podstatou řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích byla žaloba stěžovatele, kterou se domáhal po žalované (vedlejší účastnici) zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím, představující smluvní oboustranně dohodnutou odměnu za zpracování dodatku ke kupní smlouvě ze dne 24. 6. 2013 o koupi a prodeji nemovitosti v k. ú. Dříteň ve výši 3 600 Kč. Žalobce (stěžovatel) uplatňuje po žalované (vedlejší účastnici) polovinu dohodnuté odměny ve výši 1 800 Kč, neboť druhá polovina již byla uhrazena bývalým manželem žalované (vedlejší účastnice). 4. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci vydal platební rozkaz, který však pro neúspěšné doručení do vlastních rukou žalované (vedlejší účastnici) byl zrušen, a dne 15. 4. 2014 proběhlo ve věci jednání, k němuž se žalovaná (vedlejší účastnice) bez omluvy nedostavila a ani se k podané žalobě nevyjádřila. 5. Okresní soud v Českých Budějovicích žalobě stěžovatele vyhověl a výrokem I uložil žalované (vedlejší účastnici) sjednanou odměnu zaplatit. Výrokem II rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci (stěžovateli) přiznal podle pravidla úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") částku 1 000 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku, neboť tuto částku považuje za účelně vynaložený výdaj. Nepřiznal mu však náklady v podobě odměny za právní zastoupení a náhradu paušálních výdajů, neboť zastává názor, že je-li žalobce advokátem s generální právní praxí, bylo v jeho silách podání žaloby a účast u soudního jednání ve stejné kvalitě obsáhnout sám a nebylo za tímto účelem zapotřebí sjednávat právní zastoupení. II. Námitky obsažené v ústavní stížnosti 6. Stěžovatel požadoval na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a sazby mimosmluvní odměny a režijního paušálu za 2 úkony právního zastoupení ve výši 2 600 Kč. 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti především poukazuje na neexistenci právního předpisu, který by zakazoval advokátovi nechat se při uplatňování svých práv, ať již plynoucích z podnikatelské (advokátní) činnosti, nebo soukromoprávního vztahu zastupovat jiným advokátem. Odkazuje na § 24 a § 25 odst. 1 občanského soudního řádu. Výslovně zmiňuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. 10 Co 610/2001. Podává též příkladmý výčet důvodů, kdy je nutné nechat se zastoupit jiným zmocněncem, ať již z hlediska časového, z hlediska právní specializace, či z hlediska možnosti nechat se zastupovat jiným advokátem. 8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, odvolává se na nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 851/07 (N 139/53 SbNU 731) a je toho názoru, že není možné omezit jeho právo na náhradu nákladů právního zastoupení jen z důvodu, že je sám advokátem, a z důvodu své odbornosti mohl tak žalobu podat a soudní řízení vést sám. Tím je narušen princip rovnosti účastníků. Poukazuje na základní funkce nákladů řízení, a to preventivní a sankční (s odkazem na již zmíněný nález Ústavního soudu). Podle stěžovatele soud nesprávně aplikoval namísto § 142 odst. 1 občanského soudního řádu ustanovení § 150 občanského soudního řádu, avšak absentují zde důvody zvláštního zřetele hodné. Domnívá se, že ani relativní jednoduchost právní věci nelze považovat za okolnost mající vliv na posouzení výše náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření účastníků řízení 9. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníka řízení a vedlejší účastnici k vyjádření. Účastník řízení ani vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti nevyjádřili. IV. Právní posouzení Ústavním soudem 10. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. 17 C 59/2014-17 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 11. Ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky stanoví, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [viz též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 12. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 13. Ústavní soud se již v minulosti zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž pro rozhodování o nákladech řízení formuloval určité ústavněprávní limity. Konstatoval, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a doménou obecných soudů, do nichž mu zásadně nepřísluší zasahovat. Samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody. Ústavní soud je proto do rozhodovací činnosti obecných soudů zpravidla oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Obdobně bude soud chránit základní práva a svobody, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva - jehož náprava není úkolem Ústavního soudu - nýbrž toto vybočení by naopak mělo charakter zřejmého rozporu s principy spravedlnosti, zejména pak v důsledku extrémního nerespektování pravidel upravujících řízení [viz nález sp. zn. II. ÚS 198/07 ze dne 3. 5. 2007 (N 74/45 SbNU 171), nález sp. zn. I. ÚS 1671/08 ze dne 5. 11. 2008 (N 191/51 SbNU 321), nález sp. zn. IV. ÚS 323/05 ze dne 11. 7. 2006 (N 131/42 SbNU 45), nález sp. zn. I. ÚS 1126/07 ze dne 22. 11. 2007 (N 206/47 SbNU 647), nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 69/33 SbNU 189), dostupné in http://nalus.usoud.cz]. 14. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí