IV.ÚS 1677/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1677/23 ze dne 19. 3. 2024 N 49/123 SbNU 83 Zjišťování názoru nezletilého a právo vyjádřit se při změně dosavadního uspořádání péče o dítě   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky P. G., zastoupené JUDr. Liborem Holemým, LL.M., advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2023 č. j. 14 Co 392/2022-546, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a R. O., zastoupeného JUDr. Lucií Mališovou, advokátkou, sídlem Jana Trčky 966, Frýdlant nad Ostravicí, nezletilé P. O. a nezletilého R. O., zastoupených opatrovníkem městem R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2023 č. j. 14 Co 392/2022-546 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na výchovu dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2023 č. j. 14 Co 392/2022-546 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") zamítl návrh otce na změnu péče, podle kterého by u něj nezletilí byli každý týden od čtvrtka 17:00 do pondělí 6:30 s výjimkou každého druhého kalendářního týdne v měsíci. Ve zbývajících dnech včetně celého druhého kalendářního týdne v měsíci by byli u matky. Návrh otce rovněž obsahoval speciální úpravu pro svátky a prázdniny. Řízení o tomto návrhu okresní soud současně zastavil. Dále zvýšil stávající výživné z původních 2 500 Kč na 4 500 Kč pro každé dítě. 3. Proti rozsudku okresního soudu se otec odvolal, přičemž i nadále trval na tom, aby byli nezletilí svěřeni do nerovnoměrné střídavé péče (viz výše). Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") změnil rozsudek okresního soudu tak, že stanovil rovnoměrnou střídavou péči v intervalu střídání jeden týden, neboť podle něj od posledního pravomocného rozhodnutí došlo k podstatné změně poměrů, a to jak na straně rodičů, tak dětí. Rovněž přihlédl k tomu, že otec v závěru jednání uvedl, že by takto stanovenou péči byl schopen zajistit. Krajský soud uvedl, že právo na péči o děti je naplněno, jestliže oba rodiče o děti pečují stejnou dobu. Případné odchylky musí být odůvodněny jiným dostatečně silným zájmem. Krajský soud nezjistil žádný zásadní důvod, který by ospravedlňoval odchýlení se od obecného východiska stanovení rovnoměrné střídavé péče. Oba rodiče mají o děti zájem, jsou schopni se o ně postarat a zajistit jim podmínky pro řádné prospívání. Důvodem proti střídavé péči nemůže být ani zhoršený vztah a vzájemná komunikace rodičů. Ohledně názoru obou nezletilých krajský soud shledal, že jsou oba ve věku osmi let, a nelze proto uzavřít, že by byli natolik rozumově a duševně vyspělí, aby byli schopni otázku své péče v celém rozsahu posoudit. Rozhodnutí tedy nemohlo být vystavěno pouze na jejich přání. Z pohovorů s nezletilými nevyplynuly žádné negativní skutečnosti týkající se vztahu k otci či jeho péči. Z dosavadní úpravy styku nic nenasvědčuje ani tomu, že by nezletilí špatně zvládali střídání prostředí. Závěrem krajský soud konstatoval, že nerovnoměrné rozvržení střídavé péče navrhované otcem není vhodné, neboť by podle tohoto modelu nezletilí netrávili dny pracovního volna se stěžovatelkou, ale pouze s otcem. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že nebyly splněny předpoklady pro stanovení rovnoměrné střídavé péče. Krajský soud nesprávně posoudil rozhodné okolnosti, čímž dospěl k závěrům, které odporují ustálené judikatuře Ústavního soudu, porušují právo stěžovatelky na výchovu dětí a nejsou v nejlepším zájmu dětí. 5. Předně krajský soud nezohlednil četná vyjádření nezletilých pouze s odkazem na jejich nedostatečnou rozumovou a duševní vyspělost, s čímž stěžovatelka nesouhlasí, neboť jim v době napadeného rozhodnutí bylo 8 let a 7 měsíců. Krajský soud neuvedl žádný jiný důvod, který by při zajištění nejlepšího zájmu převážil nad přáním nezletilých. Ti přitom po celou dobu konzistentně uváděli, že chtějí zachovat stávající model péče, maximálně jej vůči otci rozšířit o jeden víkend v měsíci. 6. Krajský soud dále nedostatečně přihlédl ke značné vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů a vyjádření nezletilých, kteří nechtějí jezdit brzy ráno z O. do R. V potaz vzal pouze to, že nezletilí uvedli, že jim nečiní problém ranní vstávání. Cesta ovšem trvá nejméně hodinu a její absolvování dvakrát denně je pro nezletilé náročné. V této souvislosti krajský soud rovněž nepřípustně bagatelizoval, že kvůli dojíždění otec nezajišťuje zájmovou činnost nezletilých, čímž odepírá jejich rozvoj, neboť například neúčast na fotbalových trénincích je vylučuje z možnosti reprezentovat oddíl v zápasech. 7. Stěžovatelka taktéž namítá, že krajský soud nesprávně posoudil zhoršenou úroveň komunikace mezi rodiči, což jim vytýkal i Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 11. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3349/19. Krajský soud nezkoumal důvody nízké kvality komunikace, ani to, že je to právě otec, kdo nedbal apelu Ústavního soudu a naopak konflikt stupňoval, což vyplývá i z jeho písemných projevů. Jestliže tedy i v předchozím řízení o úpravě péče byl vyhrocený vztah rodičů překážkou pro stanovení střídavé péče a tento závěr obstál i před Ústavním soudem, z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč je tomu nyní jinak, ačkoli ke zlepšení nedošlo. 8. Proti stanovení rovnoměrné péče konečně stojí i názor opatrovníka, který navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu. S jeho názorem se krajský soud nijak nevypořádal. 9. Stěžovatelka rovněž namítá i porušení svých procesních práv, neboť jí krajský soud neumožnil reagovat na změnu návrhu otce a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Otec se v průběhu celého řízení včetně odvolacího domáhal pouze nerovnoměrné střídavé péče. Teprve v závěrečné řeči v řízení před krajským soudem alternativně zmínil, že by uvítal i rovnoměrně stanovený režim. Následně již stěžovatelka neměla možnost se vyjádřit nebo navrhovat nové důkazy. 10. Stěžovatelka přípisem ze dne 24. 7. 2023 doplnila ústavní stížnost o protokol o ústním jednání sepsaný opatrovníkem dne 14. 7. 2023, který navrhla provést jako důkaz. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 12. Ústavní soud si vyžádal vyjádření krajského soudu, otce nezletilých a opatrovníka nezletilých (město R.), kterého jmenoval usnesením ze dne 15. 9. 2023. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovatelce na vědomí a poskytl jí příležitost k případné replice. 13. Krajský soud ve vyjádření beze zbytku setrval na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se dostatečně vypořádal s přáním nezletilých (body 38 až 41), vzdáleností bydlišť (bod 50) i komunikací rodičů (body 35 až 37). Ohledně změny návrhu otce odkázal na protokol o ústním jednání ze dne 30. 3. 2023. Po závěrečné řeči právní zástupkyně otce následovala závěrečná řeč právního zástupce matky, který mohl reagovat. Připomněl taktéž § 26 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), podle kterého soud může překročit návrhy účastníků. 14. Otec ve vyjádření předně uvedl, že během soudního řízení nenavrhoval rovnoměrnou střídavou péči proto, že nechtěl zatěžovat nezletilé dojížděním, ačkoli to byla stěžovatelka, kdo se odstěhoval bez souhlasu. Tím, že stěžovatelka změnila bydliště nezletilých, znemožnila otci denní péči. Nesouhlasí s tím, že jeho kladná odpověď na dotaz krajského soudu ohledně rovnoměrné střídav