IV.ÚS 1679/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1679/18 ze dne 23. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti a) Ludmily Nagyové, b) Anny Nagyové, c) Marie Proškové a d) Davida Nagye, všech zastoupených JUDr. Václavem Kalinou, advokátem, sídlem Heydukova 101/2, Písek, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. února 2018 č. j. 5 Co 290/2017-669 a výrokům II. a III. usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. ledna 2017 č. j. 6 C 145/2007-638, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Zemědělského družstva Přešťovice, sídlem Přešťovice 13, zastoupeného JUDr. Jiřím Lehečkou, advokátem, sídlem Sokolovská 980, Strakonice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 5. 2018, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejší účastník je vlastníkem dvou sousedících domů, využívaných k pronájmu za účelem bydlení, v obci S. (budovy č. p. X1 na pozemku p. č. st. X2 o výměře 84 m2 a budovy č. p. X3 na pozemku p. č. st. X4 o výměře 84 m2, oba pozemky jsou zapsané v katastru nemovitostí na LV č. X5 pro obec a k. ú. S., vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice). Pozemky, na nichž se tyto domy nacházejí, sousedily ze všech stran s pozemkem, který byl původně ve společném jmění manželů stěžovatelky a) a Ladislava Nagye (pozemek p. č. st. X6, nyní o výměře 1473 m2, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. X7 pro obec a k. ú. S.). Právě na něm byl umístěn i k těmto domům příslušející septik. 3. Žalobou podanou dne 14. 6. 2007 u Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") proti uvedeným manželům se vedlejší účastník domáhal zřízení věcného břemene, jež by spočívalo v právu cesty přes jejich pozemek za účelem užívání, údržby a oprav těchto domů i septiku. V průběhu řízení získal na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2008, kterou uzavřel se žalovanými, do svého vlastnictví několikametrový pruh pozemku (po oddělení od pozemku stěžovatelů byl vytvořen pozemek p. č. X8 o výměře 55 m2, zapsaný v katastru nemovitostí na LV č. X9 pro obec a k. ú. S.), který mu umožnil pěší přístup do obou domů přímo z veřejné komunikace. Podáním ze dne 22. 4. 2008 navrhl vedlejší účastník změnu žaloby tak, že se domáhá zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes pozemek ve vlastnictví žalovaných za účelem zajištění přístupu a příjezdu motorových vozidel do garáží a ke stavbě septiku, a to v nezbytném rozsahu vymezeném příslušným geometrickým plánem za náhradu stanovenou znaleckým posudkem. Ke garážím v suterénech domů ani k septiku by se totiž jinak nedostal. 4. Okresní soud na jednání konaném dne 23. 4. 2008 považoval navrhovanou změnu žaloby za upřesnění, a nikoli částečné zpětvzetí žaloby, pročež o ní samostatně nerozhodoval. Ve věci pak tento soud rozhodl o upřesněném žalobním návrhu tak, že žalobu rozsudkem ze dne 28. 4. 2008 č. j. 6 C 145/2007-57 zamítl. Podle jeho názoru přesahoval požadavek vedlejšího účastníka na vjezd do garáží rámec vymezený § 151o zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Přístup za účelem vyvezení septiku zase bylo možné řešit v souladu s § 127 odst. 3 občanského zákoníku, podle něhož jsou vlastníci sousedících pozemků povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedních pozemků. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") toto rozhodnutí nicméně zrušil rozsudkem ze dne 11. 9. 2008 č. j. 5 Co 1751/2008-91, neboť shledal, že řízení nutno doplnit o další důkazy navrhované vedlejším účastníkem. Tyto důkazy měly umožnit objasnění stávajících právních vztahů i konkrétních možností přístupu ke garážím a septiku, od jejichž zjištění by se odvíjela úvaha o nutnosti zřízení věcného břemene. 5. Ve věci znovu rozhodoval okresní soud, který rozsudkem ze dne 24. 7. 2013 č. j. 6 C 145/2007-484 po doplnění dokazování žalobě vyhověl a věcné břemeno zřídil. Protože krajský soud se s tímto hodnocením neztotožnil, rozsudkem ze dne 19. 6. 2014 č. j. 5 Co 2882/2013-559 k odvolání žalovaných rozsudek okresního soudu částečně změnil tak, že zamítl žalobu na zřízení služebnosti za účelem přístupu vedlejšího účastníka ke garážím (nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se předmětem řízení stalo zřízení služebnosti nezbytné cesty podle jeho § 1029 a násl.). Podle krajského soudu by provoz spojený s využíváním dvou garáží k parkování motorových vozidel s ohledem na jeho reálně předpokládanou intenzitu neúměrně zatěžovatel žalované v porovnání s tím, jaký užitek by to mělo pro vedlejšího účastníka. Před pěším vstupem do domu je totiž možné bez problémů parkovat, aniž by zaparkovaná vozidla tvořila překážku silničního provozu. Vedlejší účastník může využívat garáže jiným způsobem. V části, v níž šlo o přístup k septiku, krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle jeho názoru bylo nutné postavit najisto, zda vyvážení jímky či zajištění odvodu splašků nelze realizovat jiným způsobem než zřízením služebnosti nezbytné cesty, při němž by tak bylo možné činit přímo z veřejné komunikace. 6. Dovolání vedlejšího účastníka proti posledně uvedenému rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 22 Cdo 5235/2014-591. Dovolací soud se ztotožnil s právním hodnocením krajského soudu, pokud jde o požadavek zajištění přístupu ke garážím. V neprospěch vedlejšího účastníka mělo svědčit také to, že na místě, kde má být cesta povolena, žádná není a musela by být zřízena jako nová s nákladem, který znalecký posudek vyčíslil jako převyšující 300 000 Kč. 7. Podáním ze dne 6. 1. 2017 vzal vedlejší účastník žalobu v doposud nerozsouzené části zpět. V mezidobí měl totiž se žalovanými uzavřít dohodu o mimosoudním řešení věci spočívající ve zřízení čistírny odpadních vod k uvedeným objektům bydlení na jeho náklad a jejího napojení na místní kanalizaci. Související stavební úpravy byly již ukončeny a čistírna je od 4. 10. 2016 v provozu. Uvedené náklady měly činit celkem 216 147 Kč, tedy vysokou částku, při níž lze předpokládat, že soud by nakonec věcné břemeno příjezdu k septiku spíše zřídil. Vedlejší účastník navrhl, aby soud řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil a rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řadu ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, případně i s přihlédnutím k § 150 občanského soudního řádu, tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, a dále že náhradu nákladů řízení státu nese vedlejší účastník i žalovaní každý jednou ideální polovinou. 8. Usnesením okresního soudu ze dne 23. 1. 2017 č. j. 6 C 145/2007-638 bylo řízení o žalobě vedlejšího účastníka zastaveno (výrok I.) a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok II.). Žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně částku 7 795,70 Kč jako náhradu nákladů státu (výrok III.). Okresní soud konstatoval, že původní žaloba sestávala ze tří částí, v nichž šlo zjednodušeně řečeno o zřízení služebnosti nezbytné cesty za účelem přístupu ke vchodům domů, přístupu ke garážím a přístupu k septiku. V první části vedlejší účastník žalobu omezil, když od žalovaných nabyl pozemek umožňující požadovaný přístup ke vchodům domů. V této části bylo proto zastavení zaviněno jednáním žalovaných. Úspěch žalovaných nutno naopak konstatovat v druhé části žaloby týkající se přístupu ke garážím, která byla pravomocně zamítnuta. V poslední části žaloby ohledně přístupu k septiku bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí, jemuž mělo předcházet uzavření mimosoudní dohody o zřízení čistírny odpadních vod na náklady vedlejšího účastníka a jejího napojení na místní kanalizaci. Zastavení řízení proto nelze přičítat ani jedné straně řízení. Vynaložení nákladů na zřízení čistírny by soud v případě, že by nedošlo k mimosoudní dohodě, nemohl po vedlejším účastníkovi spravedlivě požadovat. 9. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podali žalovaní odvolání [žalovaný Ladislav Nagy následně zemřel, načež bylo v řízení na straně žalované pokračováno se stěžovatelkou a) a dále stěžovateli b) až d) jako dědici žalovaného], v němž se domáhali takové jejich změny, podle níž by jim byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 235 568 Kč a byla by zrušena jejich povinnost zaplatit náhradu nákladů státu. Žalovaní zdůraznili, že se po celou