IV.ÚS 1685/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1685/11 ze dne 21. 11. 2011 N 198/63 SbNU 307 Právní fikce doručení (neúčinnost uložení předvolání k ústnímu jednání)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 21. listopadu 2011 sp. zn. IV. ÚS 1685/11 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 2. 2003 č. j. 33 C 891/2002-12, ze dne 10. 3. 2003 č. j. 33 C 866/2002-14, ze dne 23. 5. 2003 č. j. 12 C 148/2003-14, ze dne 4. 8. 2003 č. j. 15 C 152/2003-14, ze dne 23. 5. 2003 č. j. 12 C 175/2003-14, ze dne 8. 8.2003 č. j. 12 C 369/2003-10, ze dne 7. 10. 2003 č. j. 14 C 295/2003-17, ze dne 19. 12. 2003 č. j. 12 C 892/2003-14, ze dne 29. 1. 2004 č. j. 11 C 1024/2003-11, ze dne 24. 2. 2004 č. j. 13 C 23/2004-16, ze dne 3. 3. 2004 č. j. 10 C 41/2004-18, ze dne 4. 3. 2004 č. j. 11 C 89/2004-15, ze dne 27. 8. 2004 č. j. 12 C 535/2004-15, ze dne 12. 5. 2004 č. j. 16 C 554/2003-23, ze dne 7. 6. 2004 č. j. 33 C 1026/2003-14, ze dne 7. 6. 2004 č. j. 33 C 1028/2003-13, ze dne 19. 7. 2004 č. j. 15 C 512/2004-14, ze dne 29. 7. 2004 č. j. 13 C 269/2004-17, ze dne 2. 8. 2004 č. j. 33 C 282/2004-14, ze dne 6. 10. 2004 č. j. 16 C 95/2004-23, ze dne 4. 10. 2004 č. j. 16 C 188/2004-14, ze dne 14. 10. 2004 č. j. 14 C 385/2004-14, ze dne 21. 10. 2004 č. j. 9 C 243/2004-29, ze dne 22. 11. 2004 č. j. 16 C 335/2004-14, ze dne 30. 3. 2005 č. j. 10 C 72/2005-20, ze dne 3. 5. 2005 č. j. 22 C 959/2003-33, ze dne 2. 8. 2005 č. j. 17 C 664/2003-14, ze dne 2. 8. 2005 č. j. 17 C 959/2003-18, ze dne 18. 8. 2005 č. j. 22 C 310/2004-24 a ze dne 5. 6. 2007 č. j. 17 C 30/2005-37, vydaným v řízeních o zaplacení žalovaných částek sestávajících z úhrady cestovného městskou hromadnou dopravou v Mostě a Litvínově a přirážky za jízdu bez platné jízdenky, za účasti Okresního soudu v Mostě jako účastníka řízení a Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, a. s., se sídlem Budovatelů 1395/23, 434 01 Most, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudky Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 2. 2003 č. j. 33 C 891/2002-12, ze dne 10. 3. 2003 č. j. 33 C 866/2002-14, ze dne 23. 5. 2003 č. j. 12 C 148/2003-14, ze dne 4. 8. 2003 č. j. 15 C 152/2003-14, ze dne 23. 5. 2003 č. j. 12 C 175/2003-14, ze dne 8. 8. 2003 č. j. 12 C 369/2003-10, ze dne 7. 10. 2003 č. j. 14 C 295/2003-17, ze dne 19. 12. 2003 č. j. 12 C 892/2003-14, ze dne 29. 1. 2004 č. j. 11 C 1024/2003-11, ze dne 4. 3. 2004 č. j. 11 C 89/2004-15, ze dne 27. 8. 2004 č. j. 12 C 535/2004-15, ze dne 19. 7. 2004 č. j. 15 C 512/2004-14, ze dne 2. 8. 2004 č. j. 33 C 282/2004-14, ze dne 4. 10. 2004 č. j. 16 C 188/2004-14, ze dne 14. 10. 2004 č. j. 14 C 385/2004-14, ze dne 22. 11. 2004 č. j. 16 C 335/2004-14 a ze dne 2. 8. 2005 č. j. 17 C 664/2003-14 se ruší, neboť postupem předcházejícím jejich vydání došlo k porušení práv stěžovatele zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností ze dne 6. 6. 2011 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených rozsudků Okresního soudu v Mostě vydaných v řízeních o zaplacení žalovaných částek ve výši 1 008 Kč, resp. 1 009 Kč, sestávajících z úhrady cestovného městskou hromadnou dopravou v Mostě a Litvínově a přirážky za jízdu bez platné jízdenky. 2. Stěžovatel uvedl, že se jízd tzv. na černo nemohl dopustit, neboť v době od 22. 11. 2002 do 2. 5. 2006 se účastnil metadonového programu v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Elysium v Brně, kam denně docházel, a na adrese v Mostě se nezdržoval. Vzhledem k tomu, že několikrát ztratil občanský průkaz, vyslovil podezření, že doklad totožnosti byl zneužit někým, kdo se za stěžovatele při přepravní kontrole vydával. Stěžovatel dále uvedl, že od roku 2002 bydlel u své matky v Třebíči, což vylučuje fikci doručení soudních zásilek do místa jeho údajného pobytu v Mostě a vede k závěru, že místně příslušným k projednání sporů byl Okresní soud v Třebíči. 3. Stěžovatel vytkl Okresnímu soudu v Mostě odnětí možnosti účastnit se řízení, neposkytnutí ochrany jeho právům a porušení svých majetkových práv, neboť v důsledku napadených rozhodnutí je nucen hradit částky za služby, které neužíval a o jejichž existenci ani nevěděl, a spolu s tím i náklady řízení. Pokud se týká lhůty k podání ústavní stížnosti, uvedl, že o napadených rozhodnutích nevěděl, neboť byly doručovány na adresu, na které se nezdržoval, o jejich existenci se dověděl až dne 9. 5. 2011 při nahlížení jeho právního zástupce do spisů vedených u Okresního soudu v Mostě. 4. Podáním ze dne 5. 9. 2011 stěžovatel doplnil ústavní stížnost potvrzením Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium v Brně. Tvrzení o ztrátě občanského průkazu a hlášení této ztráty stěžovatel nedoložil, neboť mu Policie České republiky sdělila, že eviduje záznamy pouze od roku 2003; Magistrát města Mostu sdělil, že takové informace sdělí pouze na vyžádání soudu. Stěžovatel navrhl, aby si zprávu o těchto skutečnostech vyžádal Ústavní soud, případně aby vyslechl jím navržené svědky. Na podporu svého tvrzení, že od podzimu 2002 bydlel v Třebíči, stěžovatel předložil lékařskou zprávu ze dne 30. 3. 2004, ze které je jím uváděné bydliště patrno. 5. Okresní soud v Mostě jako účastník řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřil, předseda senátu 33 C pouze sdělil dne 29. 6. 2011, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání; předsedové ostatních senátů Okresního soudu v Mostě ponechali tuto otázku ve stanovené lhůtě bez odpovědi. 6. Vedlejší účastník, Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova, a. s., ve vyjádření k ústavní stížnosti dne 11. 10. 2011 upozornil, že stěžovatel se dopustil dopravních přestupků - jízd "na černo" - v době, kdy se ještě nenacházel v léčebném programu. V případech, kdy prokazoval ztrátu občanského průkazu, Okresní soud v Mostě žaloby zamítl, ve všech ostatních bylo v rámci soudních řízení prokázáno, že cestoval bez platného jízdního dokladu. K doložení svého tvrzení vedlejší účastník předložil seznam všech těchto jízd s tím, že originály listinných důkazů, tj. záznamy o provedené přepravní kontrole, jsou založeny v příslušných spisech Okresního soudu v Mostě. 7. V replice ze dne 3. 11. 2011 stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost podal především z důvodu porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť se nemohl účastnit soudních jednání. Na své argumentaci a návrhu na zrušení předmětných rozhodnutí Okresního soudu v Mostě setrval a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 8. Za účelem ověření stěžovatelových tvrzení si Ústavní soud vyžádal spisy Okresního soudu v Mostě dokumentující průběh řízení završených ústavní stížností napadenými rozsudky a rovněž spisy sp. zn. 16 C 499/2003, sp. zn. 16 C 661/2003, sp. zn. 10 C 164/2008 a sp. zn. 12 C 134/2007, na jejichž rozsudky stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal. 9. Z předloženého potvrzení Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium, Hapalova 22, Brno, ze dne 16. 1. 2008, podepsaného vedoucí substitučního programu Brno, vyplývá, že stěžovatel byl klientem metadonového programu Brno od 22. 11. 2002 do 2. 5. 2006 a že do programu docházel pravidelně. 10. Za souhlasu účastníků řízení bylo od ústního jednání upuštěno podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. 11. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její projednatelnosti. II. a 12. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. 13. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 10 C 41/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel převzal předvolání k ústnímu jednání soudu dne 10. 2. 2003 na adrese Třebíč (č. l. 16 verte). K jednání se nedostavil, a proto soud projednal věc v jeho nepřítomnosti a rozsudkem ze dne 3. 3. 2004 č. j. 10 C 41/2004-18 mu uložil, aby žalobci zaplatit částku 1 008 Kč a náklady řízení ve výši 5 250 Kč. Stěžovatel převzal rozsudek dne 23. 3. 2004, což stvrdil svým podpisem na dodejce (č. l. 18 verte). Proti rozsudku nebylo odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši, jež nedosahovala hranici stanovenou zákonem (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) 14. Neumožňoval-li zákon podat proti rozhodnutí nalézacího soudu v této (bagatelní) věci odvolání, byl jediným (a konečným) rozhodnutím o věci samé právě rozsudek nalézacího soudu, který stěžovatel mohl ve lhůtě 60 dnů napadnout ústavní stížností. Lhůta k podání ústavní stížnos