IV.ÚS 1685/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1685/24 ze dne 5. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelů F. V., a obchodní společnosti X, zastoupených Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem, sídlem Zámecká 488/20, Ostrava, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. dubna 2024 č. j. 3 KZN 846/2024-12, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 15. ledna 2024 sp. zn. 2 ZN 1195/2022, a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 15. srpna 2023 č. j. KRPA-39947-103/TČ-2022-001392, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, F. V. (dále jen "stěžovatel") a obchodní společnost X (dále jen "stěžovatelka") napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") a Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha III, služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policie"). Stěžovatelé tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé podnikali v oblasti výroby filmů pro dospělé, přičemž stěžovatel byl od počátku jediným společníkem stěžovatelky. Stěžovatel uzavřel dne 28. 9. 2015 s podezřelým Č. M. (dále jen "podezřelý") tzv. smlouvu o spolupráci. Dle této stručné, dvoustránkové smlouvy měl stěžovatel postavení "investora" a podezřelý postavení "tichého společníka". Stěžovatel měl dle smlouvy finančně zajišťovat výrobu filmů zasíláním finančních prostředků na bankovní účet někdejší jednatelky stěžovatelky J. N. (dále též "podezřelá"); podezřelý k tomuto účtu nikdy neměl dispoziční oprávnění ani platební kartu. Stěžovatel a podezřelý se podle smlouvy měli dělit o zisky v poměru 50:50 s tím, že podezřelý bude informovat stěžovatele o dosažených tržbách. Žádné další údaje ve smlouvě uvedené nebyly. 3. Podle dodatku ke smlouvě ze dne 25. 1. 2016 měl stěžovatel vložit na bankovní účet, jehož majitelem účtu byl on sám (nb., podezřelá měla k tomuto účtu dispoziční oprávnění a jednu platební kartu; další tři platební karty měl přímo stěžovatel; podezřelý k němu neměl dispoziční oprávnění ani platební kartu), do konce roku 2016 finanční prostředky ve výši 6 000 000 Kč. Na tento účet byla nakonec v období od 4. 2. 2016 do 9. 11. 2016 zaslána částka 10 971 154 Kč. Podle dodatku ke smlouvě mělo natáčení filmů probíhat v zahraničí. 4. Z příloh ústavní stížnosti se rovněž podává, že vztahy mezi zainteresovanými osobami se vymykaly běžným obchodním vztahům, přičemž vztah mezi stěžovatelem a podezřelou měl po určitou dobu spíš charakter partnerského vztahu. Po jeho rozpadu odešla podezřelá z pozice jednatelky. 5. Stěžovatelé počátkem roku 2022 podali proti podezřelým trestní oznámení, v němž namítali spáchání rozličných trestných činů proti majetku stěžovatelů. Zaprvé tvrdili, že podezřelý nedodržel smlouvu o spolupráci, neboť v období od 29. 9. 2015 do 9. 11. 2016 využil finanční prostředky zaslané stěžovatelem na účet podezřelé ve výši 16 871 154 Kč v rozporu s účelem jejich svěření. Podezřelý doložil stěžovateli pouze výdaje na natáčení filmů ve výši 12 038 708 Kč, přičemž zbylou část ve výši 4 832 446 Kč si měl přisvojit. Tím měl spáchat trestný čin zpronevěry. Zadruhé tvrdili, že podezřelá si měla jako jednatelka stěžovatelky přisvojit v letech 2018 až 2019 movité věci, které sloužily k výrobě filmů, ačkoli jí byly na základě smlouvy o nájmu mezi stěžovatelem a stěžovatelkou pouze zapůjčené. Část těchto věcí měla být podezřelým prodána do zastavárny. Tím měla vzniknout stěžovateli škoda ve výši 1 125 000 Kč, což byla částka, kterou údajně zaplatil za jejich zpětný odkup. Zatřetí, stěžovatelé tvrdili, že podezřelá, jež měla platební kartu k účtu stěžovatele, si měla v období od ledna 2017 do května 2017 přisvojit finanční prostředky ve výši 1 249 839 Kč. V daném období je měla z účtu stěžovatele neoprávněně vybrat, aniž by k tomu doložila účtenky, čímž měla taky spáchat trestný čin zpronevěry. 6. Policie napadeným usnesením věc odložila s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě vyřídit ji jinak. Policie zajistila řadu důkazů, včetně vyjádření stěžovatele, podezřelých, majitele zastavárny, účetních stěžovatelky, jedné z hereček a zároveň bývalé partnerky podezřelého, dále rozličné listinné důkazy a výpisy z bankovních účtů. Uvedla, že jak obsah smlouvy o spolupráci, tak i vztahy mezi zainteresovanými osobami byly velice nestandardní. Konkrétně 1) smlouva o spolupráci byla hraničně neurčitá a nespecifikovala ani tak zásadní skutečnosti jako výši finančních prostředků, které měly být poskytnuty stěžovatelem, nebo účel a způsob jejich využití; 2) podezřelý nikdy neměl dispoziční oprávnění nebo platební kartu k žádnému z používaných bankovních účtů, byť je podle smlouvy měl mít; 3) podezřelá naopak měla dispoziční oprávnění a platební karty k oběma účtům, byť z ničeho nevyplývalo, že by je měla mít; 4) stěžovatel poskytoval prostředky k výrobě filmů v podstatě tím způsobem, že si je pouze přeposílal mezi svými bankovními účty; 5) bankovní účet stěžovatele jistou dobu patrně sloužil i k osobním potřebám stěžovatele a podezřelé. Policie proto dospěla k závěru, že smlouva měla spíš sloužit k zakrytí skutečných vztahů mezi dotčenými osobami než ke specifikaci jejich vzájemných práv a povinností. Z důkazů navíc vyplývalo, že nemalá část finančních prostředků byla použita k natáčení filmů v zahraničí, což stěžovalo jejich zpětné dohledání a doložení účetními doklady. Ve světle těchto zjištění policie dospěla k závěru, že zajištěné důkazy neprokazují - nebo dokonce vyvracejí - tvrzení stěžovatelů, že podezřelí si svěřené finanční prostředky přisvojili nebo je použili k jiným než předpokládaným účelům. Na tom nic nemění ani skutečnost, že podezřelí nebyli s to doložit k části výdajů účetní doklady. 7. Co se týče prodeje movitých věcí stěžovatele do zastavárny, policie nebyla s to zajistit žádné relevantní důkazy, které by tento skutek objasnily. Majitel zastavárny potvrdil, že podezřelý do zastavárny občas přinesl nějaké věci. Nedohledal však žádné zástavní smlouvy z rozhodného období a ani jinak nespecifikoval, o které movité věci a v jaké hodnotě šlo. Dle důkazů patrně docházelo k zastavování a event. zpětnému odkupu těch samých věcí, přičemž tvrzení ohledně důvodů tohoto postupu se rozcházela. Nebylo tak možno dospět k závěru, že movité věci byly užity v rozporu se sjednaným účelem. 8. Obvodní státní zastupitelství zamítlo napadeným usnesením stížnost stěžovatelů jako nedůvodnou. Vesměs se ztotožnilo s názorem policie o značně netransparentní povaze vztahů mezi zainteresovanými osobami a pochybném obsahu smlouvy o spolupráci. Státní zástupce s ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že nelze doložit, že by jakákoliv část dotčených finančních prostředků nebyla podezřelými užita ke sjednanému účelu, tedy k financování výroby filmů. K obdobným závěrům dospělo státní zastupitelství i ve vztahu k dalším namítaným skutkům, zejm. údajnému vyvedení finančních prostředků z obchodní společnosti nebo údajnému zkreslování údajů o stavu hospodaření ze strany podezřelé. V této souvislosti mj. poznamenal, že ne každá nesrovnalost v účetnictví automaticky znamená, že byl spáchán trestný čin. Nakonec státní zastupitelství obecně souhlasilo se stěžovateli, že nájemní smlouva neopravňuje nájemce k zastavení pronajaté movité věci. Uvedlo však, že s ohledem na zjištěný skutkový stav nebylo mj. možné dospět k závěru, že stěžovateli vznikla nějaká škoda, resp. škoda v určité výši. 9. Městské státní zastupitelství se v napadeném vyrozumění ztotožnilo s většinou skutkových a právních závěrů policie a obvodního státního zastupitelství, zejm. s nosným argumentem, že na naplnění znaku přisvojení si cizí svěřené věci ve smyslu § 206 trestního zákoníku nelze usuzovat pouze z toho, že podezřelí nedoložili pomocí účetních dokladů, jak naložili s předmětnými finančními prostředky. S ohledem na zjištěný skutkový stav nebylo možné dovodit, že si podezřelí přisvo