IV.ÚS 1692/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1692/23 ze dne 12. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše S. (jedná se o pseudonym), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou, sídlem Slovanská 275/16, Šumperk, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. dubna 2023 č. j. 1 To 30/2023-75 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2023 č. j. 48 Nt 36/2022-55, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 4. 2. 2021 sp. zn. 6 To 89/2020, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 7. 2020 č. j. 46 T 5/2020-907, uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil na své dceři, poškozené Báře S. (jedná se o pseudonym), tak, že dne 9. 7. 2019 v místě svého tehdejšího bydliště v X využil jejího nízkého věku a její nízké fyzické i duševní vyspělosti, jakož i situace, kdy poškozená byla plně zabrána do sledování televize, a vykonal na ní pohlavní styk tím způsobem, že ji delší dobu hladil po obnažených nohách na vnitřní straně stehen a několikrát jí strčil ruku pod kraťasy, kde se jí dotýkal na intimních partiích, čemuž se poškozená opakovaně bránila. Za uvedené jednání byl stěžovateli vrchním soudem uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Stěžovatel ve výše uvedené věci podal ke krajskému soudu návrh na povolení obnovy řízení, v němž předložil soudu, podle svého přesvědčení, důkazy nové, soudu dříve neznámé, a to znalecký posudek doc. Ing. Z. Horáka, Ph.D., znalce v oboru kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace forenzní biomechanika. Podle závěrů tohoto znalce je kvalita videonahrávky, pořízené za využití operativně pátracího prostředku, nízká z důvodu technické úrovně použité kamery, tudíž nelze objektivně dovozovat, že se prsty stěžovatele skutečně dotýkaly pohlavního orgánu poškozené. Dále stěžovatel předložil odborné vyjádření doc. Mgr. V. Janečka, v němž je konstatováno, že videozáznam byl zřejmě natočen velmi starou kamerou, a proto jde o nekvalitní záznam. Zpracovatel rovněž nevyloučil manipulaci s videonahrávkou. Zpracovatel vyjádřil názor, že skutkový děj je vyfabulovaný. Krajský soud ve veřejném zasedání vyslechl stěžovatele, který popřel, že by se dcery nevhodně dotýkal; tvrdil, že ji pouze hladil po nohou. Krajský soud dále vyslechl znalce doc. Ing. Z. Horáka, Ph.D., který uvedl, že kvalita záznamu je nízká a nelze určit, zda se prsty stěžovatele pod kraťasy poškozené dotýkaly jejího genitálu či nikoliv. K důkazu byly dále přečteny závěry znaleckého posudku, posouzení videozáznamu, opis z rejstříku trestů stěžovatele, zpráva o chování stěžovatele ve výkonu trestu odnětí svobody a doplnění vyjádření doc. Mgr. V. Janečka. Krajský soud provedení některých důkazů zamítl pro nadbytečnost (např. výslech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, kteří jsou uvedeni na protokolu o sledování osob a věcí). Krajský soud následně dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro nařízení obnovy řízení, a tudíž návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení podle § 283 písm. d) za použití § 278 odst. 1 trestního řádu zamítl. 4. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, jež byla vrchním soudem jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta, neboť vrchní soud se ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel poukazuje na závěry nově zpracovaného znaleckého posudku doc. Ing. Z. Horáka, Ph.D., z něhož se podává, že nelze objektivně prokázat, zda se ruce stěžovatele pod kraťasy poškozené skutečně dotýkaly zevního genitálu dítěte. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že hodnocení videozáznamu bylo odlišné u obou soudních instancí, resp. hodnocení toho, kde byly prsty stěžovatele, když měl ruce pod kraťasy poškozené. Stěžovatel poukazuje na to, že se pod kraťasy mohl dotýkat toliko třísla poškozené a že u něj na videozáznamu nebylo patrno žádné sexuální vzrušení, čímž tedy nebyla naplněna objektivní stránka zločinu znásilnění. Hodnotily-li by soudy důkazy ve věci provedené v souladu se zásadou presumpce neviny, musel by stěžovatel být zproštěn obžaloby. 6. Stěžovatel dále poukazuje na odborné vyjádření doc. Mgr. V. Janečka, který posuzoval příčinu nízké kvality videozáznamu. Stěžovatel uvádí, že potřeba provedení tohoto důkazu vyvstala poté, co se doc. Ing. Z. Horák, Ph.D. podivil nad tím, že videozáznam neodpovídá technologiím doby, v níž byl pořízen. Stěžovatel podotýká, že již v hlavním líčení bylo z různých stran poukazováno na nízkou kvalitu videozáznamu, avšak nebylo řešeno, proč je kvalita mimořádně nízká. Z nově předloženého odborného vyjádření vyplývá, že v daném souboru scházejí v podstatě jakákoliv metadata, přičemž se nabízejí tři důvody, proč tomu tak je. První možností je cílená manipulace s videozáznamem, čemuž by odpovídal použitý container PCM pro zvuk, kdy parametry obrazu neodpovídají parametrům zvuku, což je zcela raritní skutečnost. Zpracovatel odborného vyjádření doporučil zkoumání přístroje, kterým byl videozáznam pořízen, neboť považuje za reálné, že s videozáznamem bylo manipulováno. Smazat metadata je totiž možné pouze cíleným jednáním. Právě z metadat lze zjistit parametry záznamového zařízení a také to, zdali bylo do záznamu nějakým způsobem zasahováno. Krajský soud uvedené závěry doc. Mgr. V. Janečka označil za spekulativní, s čímž se však stěžovatel neztotožňuje. 7. Stěžovatel se následně vrací k možným důvodům absence metadat, kdy další, druhou, variantou je skutečnost, že jejich absence je dána pořízením záznamu velmi starou kamerou s nízkou kvalitou záznamu (vyrobenou nejpozději do roku 2002). Takové přístroje však byly větších rozměrů a nebyly vhodné pro pořizování skrytých záznamů. 8. V návaznosti na svou teorii o tom, že bylo se záznamem manipulováno, stěžovatel rekapituluje, že jeho sledování probíhalo třemi paralelními kamerami (v koupelně, v ložnici a v obývacím pokoji) po dobu přibližně pěti týdnů. Za tuto dobu se muselo nahrát obrovské množství dat, a to na archaické zařízení staré přibližně dvacet let, které muselo tedy disponovat nějakou "megakartou" s "megapamětí", anebo někdo chodil paměťovou kartu vyměňovat. Stěžovatel však dále uvádí, že další listinné důkazy prokazují, že sledování muselo probíhat v reálném čase, což ale vylučuje použití starého záznamového zařízení. Online přenosy však vyvářejí metadata, která ale absentují. Další hypotéza zpracovatele odborného vyjádření uvádí, že absenci metadat by bylo možno vysvětlit tím, že bylo nahráváno nějakou speciálně upravenou novější kamerou, čemuž však neodpovídá nízká kvalita záznamu, tudíž tato hypotéza je vyloučena. Třetí hypotéza potom uvádí, že došlo záměrně k degradaci obrazu, což podporuje i PCM container pro zvuk. Stěžovatel uzavírá, že sledování muselo probíhat v reálném čase, což poukazuje na použití novějšího zařízení, které však vytváří metadata, která nelze smazat pouhým kopírováním materiálu. Smazání je možno toliko transkódací či přeuložením, před kterým jsou data smazána. Stěžovatel takto dovozuje, že metadata byla cíleně smazána, záznam nebyl autentický, s největší pravděpodobností byl cíleně degradován obraz. Důkaz, s nímž bylo manipulováno, však neobstojí při prokazování viny. Vyjádření doc. Mgr. V. Janečka je tedy novým důkazem ve smyslu podmínky pro nařízení obnovy řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zá