IV.ÚS 1702/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1702/22 ze dne 15. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Kutnarem, advokátem, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2022 č. j. 25 Cdo 1293/2020-526, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2019 č. j. 39 Co 88/2019-510 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. listopadu 2018 č. j. 18 C 144/2009-487, ve znění opravného usnesení ze dne 6. května 2019 č. j. 18 C 144/2009-502, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Z. B. a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou (v průběhu řízení rozšířenou) u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhal po prvním vedlejším účastníkovi náhrady věcné škody ve výši 81 750 Kč, bolestného ve výši 332 400 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 336 000 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 53 946 Kč a nákladů spojených s léčením ve výši 7 385 Kč. Tvrdil, že dne 26. 4. 2006 došlo na křižovatce ulic Plzeňská a Kulkova v Praze 6 k dopravní nehodě, při které se střetlo osobní vozidlo stěžovatele s osobním vozidlem řízeným prvním vedlejším účastníkem. Stěžovatel utrpěl škodu na věcech a zejména utrpěl frakturu lebky, pohmoždění mozku, mnohačetné zlomeniny žeber, zlomeninu pravé ruky a další zranění, která si vyžádala dvouměsíční hospitalizaci. Za viníka dopravní nehody byl označen stěžovatel, avšak rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2007 č. j. 2 T 273/2006-169 byl zproštěn obžaloby. Náhradu za ztížení společenského uplatnění stěžovatel požadoval v trojnásobné výši, protože jako příslušník Armády České republiky měl nejprve zastaven služební postup, a nakonec byl vyřazen do výsluhy. Obvodní soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2016 č. j. 18 C 144/2009-361, doplněného rozsudkem ze dne 27. 7. 2016 č. j. 18 C 144/2009-372 a opraveného usnesením ze dne 2. 9. 2016 č. j. 18 C 144/2009-389, žalobě stěžovatele v částce 405 512 Kč s příslušenstvím vyhověl (I. výrok), uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit stěžovateli a České republice náklady řízení (II. a III. výrok) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (doplňujícím rozsudkem ve znění opravného usnesení). 3. Na základě stěžovatelova odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 11. 1. 2017 č. j. 39 Co 389/2016-406 zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku zamítajícím žalobu v částce 270 342 Kč s příslušenstvím a částce 108 000 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky, náhradě nákladů státu a soudním poplatku a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že se vyslovil k aplikovatelnosti některých rozhodných právních předpisů a dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl podle zjištěných skutkových okolností v době nehody připoután bezpečnostním pásem, neboť byl po nehodě vymrštěn z vozidla na vozovku, bezpečnostní pás byl po nehodě navinut v základní poloze, nejevil žádné poškození a na těle stěžovatele nebyly rovněž žádné známky zranění způsobené bezpečnostním pásem, když ani podle závěru znalců nemohl být stěžovatel v okamžiku dopravní nehody připoután. Dále obvodnímu soudu vytkl, že se nedostatečně zabýval tím, zda stěžovatel projížděl křižovatkou v době, kdy mu svítila zelená vyklizovací šipka, respektive tím, zda první vedlejší účastník křižovatkou projížděl v době, kdy mu svítilo červené signalizační světlo. 4. V další fázi řízení obvodní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu co do částky 270 342 Kč se specifikovaným příslušenstvím a co do částky 108 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok), uložil vedlejším účastníkům povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 71 148 Kč (II. výrok) a České republice částku 48 423,66 Kč (III. výrok) a stěžovateli povinnost zaplatit České republice částku 18 765 Kč (IV. výrok). V odůvodnění, kromě jiného, uvedl, že tvrzení stěžovatele, že první vedlejší účastník projížděl křižovatku na červené světlo, je spekulativní, a neuvěřil stěžovatelovu tvrzení, že projížděl křižovatkou, když svítila zelená vyklizovací šipka. K poukazu stěžovatele na rozdílnost výpovědí svědků v úředních záznamech sepsaných policisty a v hlavním líčení před soudem uvedl, že nemá důvod předpokládat, že policisty sepsané listiny neodpovídají skutečnosti. Za daného důkazního stavu nicméně obvodní soud setrval na svých závěrech, že stěžovatel i první vedlejší účastník vjížděli do křižovatky na zelené signalizační světlo a že stěžovatel nebyl připoután a že první vedlejší účastník vjel do křižovatky nepovolenou rychlostí okolo 70 km/h, z čehož dovodil spoluzavinění stěžovatele na rozsahu jemu vzniklé škody (újmy) ve výši 40 %. Dále zohlednil skutečnost, že kdyby první vedlejší účastník jel toliko povolenou rychlostí, ke střetu vozidel by pravděpodobně vůbec nedošlo. Obvodní soud uzavřel, že ve stěžovatelově případě nejsou dány podmínky pro trojnásobnou náhradu za ztížení společenského uplatnění, neboť například stěžovatelem tvrzená možnost jeho vyslání do zahraničních složek NATO nebo Evropské unie při výkonu pracovní činnosti neměla dostatečně reálný základ. Stěžovatelem při nehodě utrpěná zranění sice představují zásah do jeho rodinného, sportovního a kulturního života, nicméně tyto složky života stěžovatele byly před nehodou standardní, nevykazovaly mimořádně vysokou úroveň, a stěžovateli zůstala zachována možnost vykonávat činnosti běžného života a pracovat v armádě jako personalista mimo služební poměr. Proto je podle obvodního soudu přiměřené zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění toliko ve výši dvojnásobku. Z uvedených důvodů obvodní soud stěžovatelovu žalobu znovu v uvedeném rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 5. K odvolání stěžovatele městský soud rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. a III. výrok). Podle městského soudu bylo správné - vzhledem ke skutkovým zjištěním obvodního soudu - vycházet z toho, že stěžovatel a první vedlejší účastník jeli na zelený signál (byť obvodní soud uvádí, že tomu u stěžovatele nevěří), v důsledku čehož měl první vedlejší účastník přednost před vozidlem stěžovatele, které křížilo jeho dráhu. Obvodní soud správně přihlédl k tomu, že stěžovatel porušil své povinnosti tím, že nebyl připoután bezpečnostním pásem, a že první vedlejší účastník v době střetu jel nepřiměřeně velkou (nepovolenou) rychlostí. Obvodní soud ve svých závěrech rovněž důsledně zvážil závěr znalce, že nelze vyloučit možnost, že byl-li by stěžovatel bezpečnostním pásem připoután, mohl by si poranit krční páteř, nicméně obecně nutno vycházet z toho, že bezpečnostní pás by následky poškození zdraví stěžovatele zmírnil již tím, že by stěžovatel z auta nevypadl. S ohledem na uvedené měl městský soud za správný závěr obvodního soudu, že větší než šedesátiprocentní spoluzavinění za dopravní nehodu nelze u prvního vedlejšího účastníka dovodit. Rovněž závěr obvodního soudu o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění je podle městského soudu správný. K nehodě došlo ve 44 letech věku stěžovatele, ten i nadále může vykonávat své zaměstnání personalisty, byť ne jako voják z povolání, je omezen ve sportovní činnosti, kterou však před nehodou vykonával pouze rekreačně. V řízení také nebylo prokázáno, že by byl až v důsledku nehody vyloučen ze zahraniční mise. Před nehodou se totiž stěžovatel žádné zahraniční mise neúčastnil, nebyl na ni přihlášen a nebylo zjištěno, že by se o nějakou konkrétní misi alespoň zajímal, navíc neměl ani jazykové znalosti (před nehodou se rovněž neúčastnil žádného kurzu anglického jazyka). 6. Následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že když stěžovatel napadal závěry městského soudu ohledně nároku na náhradu bolestného a náhradu ztížení společenského uplatnění, pak svými dovolacími námitkami brojil především proti skutkovému stavu, z něhož soudy nižších stupňů vycházely; nesprávnost rozhodnutí městského soudu ohledně těchto otázek tak v dovolání vyvozoval nikoliv z nespr