IV.ÚS 1704/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1704/17 ze dne 18. 7. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Moniky Cihelkové, insolvenční správkyně se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, zastoupené Mgr. Ing. Gabrielou Jandovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 29 NSČR 9/2016-B-984, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015 č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 1 VSPH 1843/2014-B-841 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014 č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-634, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti České spořitelny, a. s., IČ: 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti ze dne 2. 6. 2017 Mgr. Monika Cihelková, insolvenční správkyně (dále též jen "insolvenční správkyně" případně "stěžovatelka") dlužníka LESS & FOREST s. r. o. (dále jen "dlužník") navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí civilních soudů, vydaná v řízení o návrhu insolvenční správkyně na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli České spořitelně, a. s., IČ 45244782 (dále jen "zajištěný věřitel") a věc vrátil Krajskému soudu v Praze (dále jen "insolvenční soud") k dalšímu řízení. II. Z ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 2. 10. 2012 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-A-13 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Moniku Cihelkovou. Dne 30. 1. 2013 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-125 insolvenční soud povolil reorganizaci dlužníka s tím, že insolvenční správkyní je Mgr. Monika Cihelková. Dne 22. 4. 2014 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-529 insolvenční soud přeměnil reorganizaci dlužníka v konkurs s tím, že prohlášením konkursu přechází na insolvenční správkyni oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Návrhy ze dne 2. 7. a 6. 8. 2014 insolvenční správkyně insolvenčnímu soudu navrhla, aby zajištěnému věřiteli byl vydán výtěžek zpeněžení zajištění v částce 38 624 526,88 Kč, po odečtení částky 2 391 928,28 Kč, zahrnující odměnu insolvenční správkyně včetně DPH ve výši 1 528 100,29 Kč, a částku 863 828 Kč, jako povinnou participaci na nákladech znaleckého posudku. Proti návrhu insolvenční správkyně podali námitky zajištěný věřitel a další věřitel Lesy České republiky, s. p., v nichž nesouhlasily s tím, aby od výtěžku zpeněžení byla odečtena odměna insolvenční správkyně, neboť inkaso zajištěných pohledávek proběhlo před prohlášením konkursu a z toho důvodu insolvenční správkyni odměna nenáleží. Dne 21. 8. 2014 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-634 insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně vydala zajištěnému věřiteli též částku 2 391 928,28 Kč (bod II výroku) a k tomu stanovil lhůtu [bod IV. b) výroku]. Insolvenční soud konstatoval, že insolvenční správkyni nenáleží odměna za zpeněžení (inkaso pohledávek) v době reorganizace dlužníka, tj. od zahájení insolvenčního řízení do přeměny reorganizace v konkurs, neboť dispoziční oprávnění k pohledávkám měl v tomto období dlužník, který tak de iure zpeněžování pohledávek prováděl. Insolvenční soud měl dále za to, že zajištění věřitelé mají povinnost k úhradě poloviny zaplacené odměny a hotových výdajů i znalce, který zpracoval první znalecký posudek, nicméně byl toho názoru, že soud o odměně znalce usnesením nerozhoduje. Dne 27. 8. 2015 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 1 VSPH 1843/2014-B-841Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání insolvenční správkyně usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. 8. 2014 č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-634 v bodu II výroku ohledně částky 1 528 100,29 Kč potvrdil, ohledně částky 863 828 Kč zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (výrok I), a odvolání proti bodu IV. písm. b) výroku odmítl (výrok II). Odvolací důvody směřovaly k otázce odměny insolvenční správkyně při zpeněžování pohledávek, a povinnosti zajištěného věřitele participovat na nákladech znalečného. Odvolací soud uvedl, že pokud inkasa pohledávek bylo dosaženo při reorganizaci, tj. v době, kdy osobou s dispozičními oprávněními byl dlužník, nemá insolvenční správkyně nárok na odměnu za "zpeněžení" těchto pohledávek, a v tomto rozsahu usnesení insolvenčního soudu v napadeném bodu II výroku co do částky 1 528 100,29 Kč shledal věcně správným, a proto je v tomto rozsahu potvrdil. K otázce znalečného odvolací soud uvedl, že bylo povinností insolvenčního soudu ověřit, zda odměna znalce byla schválena postupem podle § 154 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a zda již nedošlo k úhradě příslušné části odměny a hotových výdajů znalců, a z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodu II výroku stran částky 863 828 Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dne 28. 2. 2017 usnesením č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 29 NSČR 9/2016-B-984 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání insolvenční správkyně proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2015 č. j. KSPH 37 INS 23802/2012, 1 VSPH 1843/2014-B-841, podané v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ohledně částky 1 528 100,29 Kč, zamítl. Dovolací soud poukázal na ustanovení § 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (ve znění účinném do 31. 12. 2013), dle něhož, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku reorganizace, náleží insolvenčnímu správci za každý započatý měsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace odměna, která je stanovena v návaznosti na průměrný měsíční obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu, což byl případ insolvenční správkyně. Podle dovolacího soudu odvolací soud správně uzavřel, že insolvenční správkyni za činnost, realizovanou v období od právní moci rozhodnutí o povolení reorganizace do přeměny reorganizace v konkurs, nepřísluší odměna za "inkaso" pohledávek dlužníka od jeho dlužníků; případné právo insolvenční správkyně na náhradu hotových výdajů tím není dotčeno. Vzhledem k závěru, že insolvenční správkyni nenáleží (vedle odměny určené ustanovení § 2 výše citované vyhlášky) i (další) odměna za "inkaso" pohledávek dlužníka, jimiž byly zajištěny pohledávky věřitelů dlužníka, shledal dovolací soud zbývající "otázky" kladené dovolatelkou nevýznamné. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka rekapitulovala předcházející řízení a polemizovala s výše již citovaným závěrem obecných soudů, že za dobu od právní moci rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka do přeměny reorganizace v konkurs insolvenčnímu správci nenáleží odměna za "inkaso" pohledávek dlužníka, ale odměna podle ustanovení § 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. Napadená rozhodnutí považuje stěžovatelka za nepřesvědčivá, nedostatečně odůvodněná a rozporná s ustanovením § 283 věty druhé insolvenčního zákona. Dovolacímu soudu vytkla, že z pohledu nakládání s výtěžkem zpeněžení dospěl k naprosto odlišnému závěru, než k jakému došel v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 č. j. 29 ICdo 56/2013-97. Stěžovatelka poukázala na judikaturu Ústavního soudu k požadavkům spravedlivého procesu a uvedla, že v její věci rozhodující obecné soudy všech stupňů absencí odůvodnění a svými postupy vykročily z mezí a zásad řádného a spravedlivého procesu dle čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), "když porušily zásadu zákonnosti občanského soudního řízení vyjádřenou v ustanovení § 3 občanského soudního řádu a uplatnily státní moc způsobem překračujícím meze stanovené zákonem a narušujícím princip nestrannosti a nezávislosti soudu." IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Stěžovatelka tvrdila, že za okolností řešení úpadku dlužníka měla i za dobu jeho reorganizace nárok na odměnu podle ustanovení § 1 výše citované vyhlášky č. 313/2007 Sb. Pokud obecné soudy dospěly k jinému závěru, porušily tím základní p