IV.ÚS 1708/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1708/24 ze dne 7. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Bylinského, zastoupeného Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem, sídlem Údolní 567/33, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. dubna 2024 č. j. 10 As 51/2023-55 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2023 č. j. 54 A 100/2022-84, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obce Husinec, sídlem U Radnice 64, Husinec, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že zastupitelstvo vedlejší účastnice schválilo dne 28. 3. 2022 opatření obecné povahy č. 1/2022, územní plán obce Husinec (dále jen "územní plán"). Stěžovatel se, jako vlastník pozemku parc. č. X, v kat. úz. Husinec u Řeže, domáhal u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") zrušení územního plánu v části vymezující na jeho pozemku plochu zeleně na veřejných prostranstvích a plochu veřejného prostranství, včetně zřízení předkupního práva ve prospěch vedlejší účastnice. V návrhu uvedl, že vlastnické právo k pozemku nabyl jako jediný dědic po svém otci, který zemřel dne 22. 1. 2021, přičemž dědické řízení bylo skončeno až dne 30. 6. 2021. Z toho důvodu podal námitky proti územnímu plánu, jehož veřejné projednání proběhlo dne 25. 3. 2021, až dne 30. 7. 2021 a vyjádřil v nich nesouhlas s vymezením výše uvedených ploch na svém pozemku. Tyto námitky vedlejší účastnice nezohlednila a novým územním plánem zasáhla do jeho práva vlastnit majetek, neboť předmětný pozemek je nezastavitelným a nadto je k němu zřízeno předkupní právo. Namítl dále, že napadená část územního plánu není náležitě odůvodněna a představuje nepřiměřený zásah do jeho práv. 3. Krajský soud napadeným rozsudkem návrh stěžovatele zamítl jako nedůvodný. Podotkl, že před účinností nového územního plánu byl pozemek stěžovatele zařazen zčásti do stabilizované funkční plochy smíšené nezastavěné plochy, zčásti do plochy veřejných prostranství - místních komunikací, a byl na něm vymezen návrh zvláště chráněného území. Nový územní plán nic nezměnil na zařazení pozemku mezi nezastavitelné plochy. S odkazem na ustálenou judikaturu správních soudů konstatoval, že přesto může být stěžovatel pojmově dotčen na svých právech, zejména je-li s ním zacházeno diskriminačně a svévolně. Byť samotné podání námitek v procesu přijímání územního plánu není podmínkou pro aktivní procesní legitimaci stěžovatele, přezkum takového dotčení je značně závislý na tom, zda stěžovatel uplatnil v procesu přijímání napadeného územního plánu námitky, jimiž vedlejší účastnici seznámil s důvody, proč navrhované řešení považuje za nepřijatelné, a uvedl, s jakými jeho konkrétními zájmy takové řešení koliduje. V posuzované věci stěžovatel uplatnil námitky proti územnímu plánu opožděně a krajský soud neshledal natolik výjimečné okolnosti, jež by vyžadovaly v soudním přezkumu odhlédnout od skutečnosti, že námitky nebyly včas podány. Pokud by takové výjimečné okolnosti byly dány, vedlejší účastnice s nimi nebyla řádně seznámena a ani soud k nim nemůže přihlížet. Stěžovatel mohl spolu s podáním námitek požádat o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a to do 15 dnů ode dne, kdy pominula tvrzená překážka bránící učinit úkon. Navrhovatel sice do svých námitek vtělil požadavek na jejich projednání i přes opožděnost, učinil tak až 32 dnů po odpadnutí jím tvrzené překážky spočívající v neskončeném dědickém řízení. Tvrzení, že k opožděnému podání námitek došlo také v důsledku jeho psychického rozpoložení způsobeného smrtí otce a nutností řešit jiné záležitosti, uvedl stěžovatel až v replice na vyjádření vedlejší účastnice. Jelikož stěžovatel, ani jeho otec, ve lhůtě neuplatnili proti návrhu územního plánu námitky ani připomínky, nelze očekávat, že by v odůvodnění napadeného územního plánu bylo individuálně vysvětleno, proč byla na dotčeném pozemku namísto původní smíšené nezastavěné plochy vymezena plocha veřejného prostranství, proč se pozemku dotýká požadavek na zajištění průchodu a proč bylo právě k němu zřízeno předkupní právo pro vedlejší účastnici. Stejně tak by nebylo spravedlivé, aby nedostatek takového odůvodnění byl krajským soudem hodnocen jako vada nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Napadená část územního plánu podle krajského soudu navazuje na konkrétní urbanistické záměry o zajištění ploch veřejné zeleně i uvnitř zastavěného území. Krajský soud upozornil, že byť se k opožděně podaným námitkám nepřihlíží, vedlejší účastnice poskytla stěžovateli v reakci na jeho námitky také individuální reakci, v níž podotkla, že sporný pozemek nebyl nikdy zastavitelným, a že je pro svou povahu vhodný pro vymezení veřejného prostranství, neboť u jiných pozemků by při vymezení veřejného parku došlo k intenzivnějšímu zásahu do vlastnického práva (resp. muselo by dojít k odnětí takového pozemku ze zastavitelných ploch). Krajský soud nepřisvědčil stěžovateli, že by byl vyloučen z užívání svého pozemku. Zařazení pozemku stěžovatele do plochy veřejných prostranství z něj ještě nečiní plochu veřejného prostranství podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Při porovnání části předchozího územního plánu a napadené části nového územního plánu krajský soud zdůraznil, že nový územní plán na pozemku stěžovatele mimo jiné již nevymezuje návrh zvláště chráněného území, takže napadená část územního plánu představuje "vstřícný posun", byť se nic nezměnilo na tom, že jde stále o plochu nezastavitelnou. K námitce stěžovatele o nezákonnosti zřízení předkupního práva pro vedlejší účastnici krajský soud uvedl, že u pozemku určeného územním plánem pro veřejné prostranství, umožňoval jeho zřízení přímo § 101 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v tehdy účinném znění. Veškeré zákonné podmínky pro zřízení předkupního práva byly podle krajského soudu splněny. 4. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. V prvé řadě nepřisvědčil námitce stěžovatele o nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, neboť tento soud obsáhle vysvětlil důvody rozhodnutí, včetně toho, v čem je věc stěžovatele skutkově a právně odlišná od věcí, které byly řešeny v odkazované judikatuře. Stěžovatel se závěry krajského soudu polemizuje, přičemž námitku nepřezkoumatelnosti spojil s námitkou nesprávného právního posouzení, což by nebylo možné, byl-li by rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. V posuzované věci je zásadní, že lhůta pro podání námitek podle § 52 odst. 3 stavebního zákona uplynula dne 1. 4. 2021, stěžovatel však podal námitky se značným zpožděním, a to až dne 30. 7. 2021. Nejvyšší správní soud neshledal, že by stěžovatel řádně a včas tvrdil a prokázal objektivní a vážné omluvitelné důvody pro opožděné uplatnění námitek. Stěžovatel byl navíc již v době jejich podání zastoupen advokátem a jako důvod opožděného podání uvedl toliko skutečnost, že pozemek nabyl do svého vlastnictví až po uplynutí lhůty k podání námitek, a nic dalšího nesdělil. Pouhá okolnost, že bylo vedeno dědické řízení, nemůže být sama o sobě omluvitelným důvodem k nepodání námitek. Nejvyšší správní soud vzal dále v úvahu, že od smrti otce stěžovatele do konce lhůty k podání námitek uplynuly více než dva měsíce, což je obecně dostatečně dlouhá doba na to, aby si stěžovatel urovnal záležitosti související s úmrtím otce a dědictvím, zorientoval se ve svých právech a povinnostech a případně včas podal odůvodněné námitky proti návrhu územního plánu. Pasivita předchozího vlastníka pozemku v procesu přijímání nového územního plánu pak podle konstantní judikatury dopadá i na právní nástupce, přičemž v posuzované věci nebylo důvodu se od tohoto závěru odchýlit. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se stěžovatelem, že napadená část územního plánu je svými důsledky srovnatelná s vyvlastněním, a to ani v situaci, kdy došlo ke zřízení předkupního práva ve prospěch vedlejší účastnice. Námitka zásahu do vlastnického práva stěžovatele směřuje proti přiměřenosti přijatého řešení. Nepodal-li však stěžovatel námitky proti návrhu územního plán