IV.ÚS 1721/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1721/20 ze dne 22. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. B., Ch. K. B., J. K. B. a nezletilé J. K. B., zastoupených JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7 - Bubeneč, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2020 č. j. 9 Azs 156/2019-68, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2019 č. j. 75 A 13/2019-38 a rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 21. března 2019 č. j. KRPU-55852-16/ČJ-2019-040022, ze dne 21. března 2019 č. j. KRPU-55871-14/ČJ-2019-040022-ZZ-DB a ze dne 21. března 2019 č. j. KRPU-55861-16/ČJ-2019-040022-ZZ-DB, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 7 odst. 2, čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 3, čl. 5 odst. 1 písm. f), čl. 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a 2 a čl. 37 písm. a) a b) Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaných spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") sp. zn. 75 A 13/2019 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Azs 156/2019 se podává, že stěžovatelé - otec, matka a jejich dvě dcery, všichni cizí státní příslušníci, společně uprchli v roce 2016 z Afghánské islámské republiky. Přicestovali do Rakouské republiky, kde požádali o mezinárodní ochranu a kde nadále pobývali. V březnu roku 2019 se kvůli nevyhovujícím podmínkám rozhodli zemi opustit prostřednictvím tzv. převaděčů. 3. Dne 20. 3. 2019 hlídka Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen "správní orgán") zadržela stěžovatele, aniž by měli platný doklad opravňující je k pobytu na území České republiky nebo cestovní doklad. Následující den správní orgán napadenými rozhodnutími stěžovatele zajistil za účelem jejich předání do Rakouské republiky po dobu 30 dní podle § 129 odst. 1 a 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 326/1999 Sb."), a umístil do uzavřeného Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová (dále jen "ZZC Bělá"). Podle správního orgánu nebylo možno použít mírnější donucovací opatření (pravidelné hlášení, finanční záruka, odevzdání dokladu), neboť stěžovatelé neoznámili na území České republiky žádnou adresu pobytu, tuzemskem pouze tranzitovali, neměli se kde zdržovat a jejich cílem byla Spolková republika Německo. Nedošlo-li by ke kontrole správním orgánem, bez platných cestovních dokladů či víza by vstoupili na její území; mírnější donucovací opatření jsou proto neúčinná. Správní orgán uvedl, že zajištění nezletilé dcery (druhá dcera již v době zajištění byla zletilá) je v jejím zájmu (zájem dítěte), jehož primární složkou je zachování jednoty rodiny (jejich rodinného života) a další složkou umístění rodičů do detenčního zařízení po náležité úvaze správního orgánu. Mimo jiné, otec umístění dcery s rodinou požaduje, budou-li rodiče zajištěni. Nadto se v ZZC Bělá nachází samostatná část pro rodiny s dětmi se sníženými viditelnými bezpečnostními prvky, celé rodině bude poskytnuto samostatné ubytování, zařízena je školní docházka a volnočasové aktivity i mimo zařízení. 4. Dne 8. 4. 2019 stěžovatelé podali proti uvedeným rozhodnutím žalobu ke krajskému soudu. Namítali, že úvahy správního orgánu o zájmu dítěte nebyly dostatečné. Stěžovatel nebyl poučen o alternativách, jeho vyjádření ke sloučení rodiny bylo motivováno obavami o její rozdělení. Napadená rozhodnutí správního orgánu postrádají úvahy o umístění v alternativním "ne-vězeňském" prostředí, zejména pro zvláštní zranitelnost nezletilé stěžovatelky. Podle bodu 28 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015 č. j. 1 Azs 39/2015-56 měl správní orgán zvážit, zda neumístit stěžovatele do přijímacího střediska v Zastávce u Brna (dále jen "PS Zastávka"), které je alternativou k ZZC Bělá. Dále stěžovatelé namítali, že byť se v ZZC Bělá nachází zvláštní oddělení pro rodiny s dětmi, jde stále o zařízení vězeňského typu s bezpečnostními prvky. Poukázali na to, že se v areálu nachází tři uniformovaní policisté, zatímco dříve byl v detenční části viditelný pouze jeden, nadto za plotem. Správní orgán nedostatečně zohlednil zranitelnost zletilé dcery, která se svým věkem blíží věku dítěte. 5. Mezitím Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky rozhodnutími ze dne 9. 4. 2019 č. j. OAM-384/DS-PR-P08-2019, resp. OAM-385/DS-PR-P08-2019 a OAM-386/DS-PR-P08-2019 zastavilo řízení o návrhu stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany v České republice pro nepřípustnost, neboť příslušným státem k takovému rozhodnutí je Rakouská republika. 6. Žalobu stěžovatelů krajský soud zamítl napadeným rozsudkem. Podle krajského soudu byly úvahy správního orgánu o zájmu dítěte dostatečné. Je adekvátní, zohlednil-li především zájem na sloučení rodiny, neboť odloučení od ostatních členů může být závažnější než dočasný pobyt v detenčním zařízení. Správní orgán se stěžovatele dotázal, zda si přeje, aby byla nezletilá svěřena do opatrovnictví, ale stěžovatel přesto trval na zachování společného pobytu. Zájem dítěte zohlednil také tím, že zvážil, zda není možné využít u rodičů zvláštních opatření za účelem vycestování a dobu zajištění stanovil na 30 dní. PS Zastávka již není alternativou k ZZC Bělá, což se podává z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2019 č. j. 10 Azs 316/2018-60. Správní orgán podrobně popsal nynější materiální podmínky ZZC Bělá; za poslední dva roky v něm došlo k odstranění většiny režimových opatření, např. mříží v oknech, ostnatého drátu v oplocení apod. Samotný zvýšený počet uniformovaných policistů je přiměřený tomu, že jde stále o zařízení, jehož účelem je zajištění osob. Současná podoba ZZC Bělá však pobyt rodinám usnadňuje, opatření jsou málo viditelná a nevzbuzují pocit věznění. Správní orgán nepochybil při přistupování k druhé dceři jako dospělé, bylo-li ji 18 let, což je nejzazší hranice, kdy může být osoba považována za dítě. 7. Dne 24. 4. 2019 byli stěžovatelé předáni do Rakouské republiky. V zajištění strávili celkem 34 dnů. 8. Proti napadenému rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost. V ní namítali, že krajský soud nedostatečně hodnotil podmínky v ZZC Bělá, vycházel-li pouze z obecných tvrzení správního orgánu. Krajský soud opomenul zhodnotit alternativy k zajištění v ZZC Bělá, konkrétně umístění do PS Zastávka; odmítnutí této alternativy pro neaktuálnost není dostatečné. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen "nařízení Dublin III") pro zajištění musí být splněny předpoklady 1) vážného nebezpečí útěku, 2) přiměřenosti okolnostem a 3) chybějící alternativy, jak účelu zajištění dosáhnout. Poslednímu předpokladu krajský soud nevěnoval dostatečnou pozornost. 9. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl napadeným rozsudkem. Správní orgán i krajský soud se podle jeho názoru dostatečně věnovaly vhodnosti ZZC Bělá pro stěžovatele jako jediného zařízení určeného pro rodiny s dětmi. Umístění stěžovatelů do PS Zastávka nebylo alternativou k ZZC Bělá, neboť stěžovatelé nebyli na území České republiky žadateli o mezinárodní ochranu. Podle Nejvyššího správního soudu lze vypozorovat snahu o reflexi potřeb dětí v ZZC Bělá [srov. nález ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 3289/14 (N 72/85 SbNU 277)]. Námitky stěžovatelů o přítomnosti policistů jsou obecné, není důvod zpochybňovat tvrzení krajského soudu, který podmínky v ZZC Bělá popsal konkrétně. Závěrem uvedl, že správní orgán dostatečně zohlednil nejlepší zájem dítěte; stěžovatelé nebyli podle svého přání odděleni a byli umístěni do zařízení, které je pro rodiny s dětmi určeno, a to po úvaze, že mírnější zajišťovací instituty nejsou v jejich věci vhodné. II. A