IV.ÚS 1723/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1723/08 ze dne 23. 1. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatelky Profidebt, s. r. o., se sídlem Pernštýnské náměstí 80, Pardubice, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 40 K 51/2007 ze dne 25. 6. 2008, kterým byl jako zástupce věřitelů potvrzen konkurzní věřitel č. 3 - KKCG Industry B.V., a o návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 7. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. 40 K 51/2007 ze dne 25. 6. 2008, kterým byl jako zástupce věřitelů v konkurzním řízení potvrzen konkurzní věřitel č. 3 - KKCG Industry B.V. (dále jen "vedlejší účastnice"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení svých ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Protiústavnost napadeného rozhodnutí spatřovala stěžovatelka v tom, že krajský soud nepostupoval dle § 10 odst. 3, věty druhé, zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkurzu a vyrovnání"), a neumožnil jí hlasovat při volbě zástupce věřitelů bez ohledu na to, že její pohledávka byla v průběhu přezkumného řízení popřena. Stěžovatelka dovozovala, že popření její pohledávky vedlejší účastnicí bylo ryze účelové. Poukazovala přitom na skutečnost, že jí byla předmětná pohledávka přiznána pravomocným rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp 587/07 ze dne 12. 10. 2007, že byla uznána správcem konkurzní podstaty a nebyla úpadcem popřena. Stěžovatelka dále konstatovala, že úpadce, DB Left, s. r. o., a vedlejší účastnice jsou oba členy jednoho holdingu, a je proto vysoce pravděpodobné, že jednali a budou i nadále jednat ve vzájemné součinnosti. Popření pohledávky stěžovatelky v průběhu přezkumného řízení směřovalo zjevně k tomu, aby bylo zhoršeno její postavení při následné schůzi věřitelů a volbě jejich zástupce, neboť dle § 10 odst. 3, věty první, zákona o konkurzu a vyrovnání náleží právo hlasovat na schůzi věřitelů pouze těm věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna. Za daných okolností byla na schůzi věřitelů oprávněna hlasovat toliko vedlejší účastnice, neboť jako jediná disponovala pohledávkou, která nebyla nikým popřena. Vedlejší účastnice, jejíž pohledávka představovala pouze 0,04% hodnoty všech přihlášených pohledávek, pak do funkce zástupce věřitelů navrhla sama sebe a následně sama sebe také zvolila. Krajský soud poté napadeným usnesením vedlejší účastnici jako zástupce věřitelů potvrdil. Takový výsledek volby byl přitom vzhledem k existenci propojení mezi úpadcem a vedlejší účastnicí zcela nepřípustný a mohl by mít zcela zásadní negativní dopad na průběh konkurzního řízení v tom směru, že by úpadce a vedlejší účastnice mohli jednáním ve vzájemné shodě provést nezvratné kroky, jimiž by stěžovatelku poškodili. Nadto byla v důsledku nesprávného postupu krajského soudu ustanovena zástupcem věřitelů osoba, jejíž pohledávka představovala zanedbatelnou hodnotu ve srovnání s 81% hodnoty všech uplatněných pohledávek, jimiž disponovala stěžovatelka. Na možnost spekulativního popření pohledávky pamatuje právě § 10 odst. 3, věta druhá, zákona o konkurzu a vyrovnání, dle níž "soud rozhodne, zda mohou hlasovat také konkurzní věřitelé, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna, je sporná, popřípadě je podmíněná". Dle přesvědčení stěžovatelky nemůže být rozhodnutí soudu ve smyslu citovaného ustanovení založeno na libovůli, ale vždy musí zohledňovat širší okolnosti konkrétního případu. Jestliže byly zjištěny okolnosti odůvodňující postup dle § 10 odst. 3, věty druhé, zákona o konkurzu a vyrovnání, byl soud povinen umožnit hlasování i subjektům v něm uvedeným. V případě stěžovatelky tak však neučinil, čímž porušil výše uvedená ustanovení Ústavy České republiky, Listiny a Úmluvy. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu sp. zn. 40 K 51/2007 ze dne 25. 6. 2008, jímž byla potvrzena vedlejší účastnice jako zástupce věřitelů, svým nálezem zrušil. Stěžovatelka dále s odkazem na ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a z důvodu naléhavosti požádala Ústavní soud o přednostní projednání věci dle § 39 zákona o Ústavním soudu. II. Ústavní soud si následně za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení. Krajský soud po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu konkurzního řízení uvedl, že postupoval standardním způsobem v mezích platné právní úpravy. Pokud jde o ustanovení § 10 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání, usnesení se dle praxe nevydává a ani není třeba jej vydávat. Postup správce konkurzní podstaty byl standardní a ani ze strany Krajského státního zastupitelství v Praze nebyly doposud vzneseny žádné námitky. Vedlejší účastnice se ohradila proti tvrzení stěžovatelky, že popření pohledávky bylo z její strany ryze účelové, a v této souvislosti uvedla, že toliko využila práva, které náleží každému účastníkovi konkurzního řízení, neboť měla o pravosti a výši pohledávky závažné pochybnosti, které blíže specifikuje v průběhu incidenčního sporu. K dalším námitkám stěžovatelky vedlejší účastnice podotkla, že hlasovací právo se zásadně přiznává pouze těm věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna. Rozšíření hlasovacího práva na ostatní věřitele je možné, nicméně jen pro celé skupiny pohledávek. Nelze tedy, aby soud umožnil hlasovat pouze některým z věřitelů, jejichž pohledávky zůstaly sporné, a jiným nikoliv. K postupu dle ustanovení § 10 odst. 3, věty druhé, zákona o konkurzu a vyrovnání soud obecně přistupuje tehdy, je-li toho třeba; typicky v situaci, kdy jsou na schůzi přítomni pouze věřitelé s nezjištěnými pohledávkami. Taková situace však v předmětném řízení nenastala, soud proto postupoval správně, když hlasování ostatních věřitelů nepřipustil. Nadto stěžovatelka během schůze konkurzních věřitelů neuvedla žádný důvod, proč by tak soud měl rozhodnout, a ani žádným jiným způsobem se takového postupu nedomáhala. Dle názoru vedlejší účastnice tedy k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, neboť soud postupoval v souladu se zákonem. Ústavní stížnost působila dojmem, že stěžovatelka se účelově pokouší komplikovat průběh konkurzního řízení. Úpadce DB Left s. r. o., mající rovněž postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti, ve svém vyjádření konstatoval, že přezkumné jednání proběhlo řádně bez jakýchkoliv námitek ze strany ostatních účastníků včetně stěžovatelky, proto má za to, že k porušení jejích ústavně zaručených práv nedošlo. Úpadce upozornil na skutečnost, že podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, kterým byla stěžovatelce její pohledávka přiznána, přičemž Obvodní soud pro Prahu 1 na základě této žaloby vykonatelnost předmětné pohledávky odložil. Není tedy pravdou, že by vůči pohledávce neměl žádných námitek, všechny je ale již uvedl v předchozím rozhodčím řízení, v žalobě a rovněž v trestním oznámení, které podal u Městského státního zastupitelství v Praze. Z těchto důvodů nepovažoval úpadce za účelné, aby své námitky opětovně uváděl v průběhu konkurzního řízení, zvláště když práva úpadce v tomto řízení jsou značně omezena a k jeho námitkám není přihlíženo. Úpadce dále stručně zrekapituloval výhrady vůči předmětné pohledávce, které spočívaly mimo jiné rovněž v osobním propojení mezi stěžovatelkou a obchodní společností AMBROSIA, spol. s r. o., v likvidaci, která byla největším dlužníkem úpadce. V závěru úpadce uvedl, že mu nepřísluší vyjadřovat se k účelovosti popření pohledávky vedlejším účastníkem. Právo popřít pohledávku nicméně náleží každému účastníkovi přezkumného jednání a využila jej i sama stěžovatelka, když popřela pohledávku jiného věřitele. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 26. 8. 2008 stěžovatelka opětovně požádala Ústavní soud o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a o přednostní projednání věci. Stěžovatelka v této souvislosti upozornila na skutečnost, že dne 13. 8. 2008 se z jejího podnětu konala další schůze konkurzních věřitelů, v rámci níž mělo dojít mimo jiné i k projednání jejího návrhu na odvolání správce konkurzní podstaty a návrhu