IV.ÚS 1724/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1724/23 ze dne 17. 12. 2024 Požadavky na hodnocení soudu a odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení při postupu podle § 150 občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. P. P., zastoupeného Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, sídlem 28. října 3117/61, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2023 č. j. 16 Co 56/2023-150, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem, sídlem Nádražní 545/166, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2023 č. j. 16 Co 56/2023-150 bylo porušeno stěžovatelovo základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2023 č. j. 16 Co 56/2023-150 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 "Dodatkového protokolu k Úmluvě" (pravděpodobně myšlena Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, pozn. Ústavního soudu). Stěžovatel zároveň namítá porušení čl. 90 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a dalších dostupných informací se podává, že se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 267 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, resp. újmy na zdraví, která mu měla vzniknout tím, že vedlejší účastnice jako jeho zaměstnavatelka porušovala pracovněprávní předpisy. 3. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 12. 10. 2022 č. j. 126 C 15/2021-122 žalobu stěžovatele zamítl. Zároveň výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení", neboť i přes plný procesní úspěch vedlejší účastnice shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel podle okresního soudu prokázal, že "trpí ischemickou chorobu srdeční, přičemž na rozvoji tohoto onemocnění se podílí dlouhodobý stres". Stěžovatel se mohl důvodně domnívat, že jeho zdravotní stav negativně ovlivnil způsob výkonu jeho zaměstnání u vedlejší účastnice. Nadto je stěžovatel příjemcem pouze invalidního důchodu a náhrada nákladů řízení by mohla mít "mimořádně nepříznivé dopady do jeho majetkových poměrů". Okresní soud přihlédl též k řádnému několikaletému plnění jeho pracovních povinností u vedlejší účastnice, přičemž dospěl k závěru, že by bylo příliš tvrdé zavázat jej k úhradě nákladů řízení pouze proto, že se neprokázala příčinná souvislost mezi jeho újmou na zdraví a tvrzeným porušováním právních povinností vedlejší účastnice. 4. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Stěžovatel naopak možnost podání opravného prostředku nevyužil. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") odvolání vedlejší účastnice vyhověl a náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 81 990 Kč i odvolacího řízení ve výši 1 162 Kč jí napadeným usnesením přiznal. Krajský soud připomněl, že při posouzení možného uplatnění § 150 o. s. ř. je třeba přihlížet "zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení", je tedy třeba zvážit i to, jak by se nepřiznání náhrady nákladů řízení promítlo do majetkových poměrů "úspěšného" účastníka řízení. Důležité jsou proto i "okolnosti, které vedly k zahájení soudního řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku apod." Naopak § 150 o. s. ř. nemá sloužit ke zmírňování majetkových a sociálních rozdílů mezi procesními stranami. Rozhodnutí o tom, že účastník, který v řízení uspěl, ponese sám své náklady, musí být řádně odůvodněno, např. okolnostmi souvisejícími s předsoudním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. 5. Krajský soud na tomto základě dospěl k závěru, že podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení splněny nebyly. Nesouhlasil, že se žalobce mohl důvodně domnívat, že existuje příčinná souvislost mezi jeho onemocněním a výkonem zaměstnání u vedlejší účastnice, neboť jeho tvrzení nebyla podepřena např. lékařskou zprávou, neprokázalo se ani, že by mu vedlejší účastnice přidělovala práci, ke které nebyl zdravotně způsobilý, nezajišťovala mu vhodné pracovní podmínky nebo jinak porušovala své povinnosti. Za důvody hodné zvláštního zřetele nepovažoval délku zaměstnání, sociální poměry žalobce (bez dalších naléhavých okolností) ani to, že šlo o pracovněprávní spor. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv zejména v tom, že krajský soud dostatečně nezkoumal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. O příčinné souvislosti mezi výkonem zaměstnání a vznikem jeho onemocnění byl přesvědčen, a proto se jej snažil u okresního soudu prokázat, ten však nevyhověl jeho návrhu na zpracování znaleckého posudku. Krajský soud nepřihlédl k jeho zdravotnímu stavu ani k tomu, že stěžovatel trpěl a nadále trpí trvalou duševní poruchou s bludy. Z tohoto důvodu byl již od 8. 4. 2004 uznán plně invalidním a schopným soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek (posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 24. 3. 2004 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 4. 2004). Srdeční onemocnění se u něj přitom projevilo až v průběhu trvání pracovního poměru u vedlejší účastnice. Stejně tak byl během pracovního poměru hospitalizován na psychiatrii. Stěžovatel odkázal na závěry nálezu ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 312/22. Závěrem stěžovatel podotkl, že krajský soud věcně nepřezkoumával rozsudek okresního soudu, neboť stěžovatel nebyl schopen uhradit soudní poplatek. I proto měl krajský soud přihlédnout k jeho majetkovým a sociálním poměrům. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 8. Ústavní soud si vyžádal vyjádření okresního soudu, krajského soudu a vedlejší účastnice. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovateli na vědomí a poskytl mu příležitost k případné replice. 9. Okresní soud ve svém vyjádření ústavní stížnost stěžovatele podpořil. Setrval na odůvodnění uvedeném ve svém rozsudku. Poukázal na to, že prokázání příčinné souvislosti mezi výkonem pracovních povinností a vznikem újmy na zdraví je vždy velmi obtížné. Stěžovateli, který není odborníkem ve zdravotnictví, by ale nemělo být kladeno k tíži, že se domáhal svých práv z pracovněprávního vztahu v přesvědčení, že mu zaměstnavatel způsobil újmu na zdraví. Uložení povinnosti náhrady nákladů řízení ve výši 81 990 Kč a 1 162 Kč může stěžovatele vystavit nebezpečí hmotné nouze. Krajský soud měl zohlednit i to že v pracovněprávních vztazích je zaměstnanec vždy slabší stranou, tím spíše jde-li o osobu v invalidním důchodu. 10. Krajský soud naopak ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou. Upozornil na to, že "z lékařských zpráv, které jsou součástí spisu, vyplývá, že u žalobce se projevovaly v minulosti v důsledku smíšené poruchy osobností kverulační tendence a projevy ‚sudičství', nicméně v současnosti bez zjevné bludné produkce (viz lékařská zpráva ze dne 25. 5. 2022, č. 1. 69 spisu)". Stěžovatel byl uznán plně invalidním již v roce 2004, což podle krajského soudu taktéž nesvědčí o nutnosti moderace náhrady nákladů řízení. 11. Vedlejší účastnice se ztotožnila se závěry krajského soudu. Psychické ani srdeční onemocnění jí nebyly známy a ani stěžovatel nikdy nepředložil stížnost na náročnost přidělované práce či nevhodné pracovní podmínky. Stěžovatel byl opakovaně shledán zdravotně způsobilým, proto se ani nemohl domnívat, že mezi jeho onemocněními a výkonem pracovních povinností existuje příčinná souvislosti. Stěžovatel byl po