IV.ÚS 1734/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1734/20 ze dne 15. 12. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. M., zastoupené Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5 - Smíchov a 2) nezletilého L. M. R., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020 č. j. 24 Cdo 4248/2019-3981, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 18 Co 39/2019-3799 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2018 č. j. 32 P 22/2016-2970, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a J. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 8 odst. 1, čl. 19 odst. 1, čl. 24 a čl. 37 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatelé dále navrhli, aby Ústavní soud jejich ústavní stížnost projednal přednostně s odkazem na § 39 zákona o Ústavním soudu. 3. Z podané ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem svěřil nezletilého druhého stěžovatele (dále též "nezletilý") do péče vedlejšího účastníka, otce nezletilého (dále též "otec"), (výrok I.), otci uložil povinnost zaplatit na výživu nezletilého za období od 1. 5. 2016 do 31. 1. 2017 k rukám stěžovatelky (dále též "matka") částku 45 000 Kč (výrok II.), matce uložil povinnost počínaje dnem 1. 2. 2017 platit na výživu nezletilého pravidelnou měsíční částku 3 000 Kč k rukám otce (výrok III.) a nedoplatek na výživném ve výši 45 507 Kč za období od 1. 2. 2017 do 31. 10. 2018 k rukám otce (výrok IV.). Dále rozhodl, že matka je oprávněna se s nezletilým stýkat od středy sudého týdne od 8:00 hodin do úterý lichého týdne do 16:00 hodin, dále byl upraven způsob předávání nezletilého (výroky V. - VII.). Výroky VIII. - XIV. obvodní soud upravil styk o vánočních prázdninách, velikonočních prázdninách, hlavních školních prázdninách, podzimních prázdninách a v prvním týdnu v březnu, který byl podle rozsudku považován za prázdninový termín. Výroky XV. a XVI. soud uložil oběma rodičům povinnost nezletilého na styk připravit a jeho předání a převzetí řádně umožnit. Dále obvodní soud matce uložil zákaz vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez výslovného písemného úředně ověřeného souhlasu otce, a to i pro případy doprovodu jakékoli třetí osoby, a dále jí uložil zdržet se podání žádosti o vystavení cestovního pasu či jiného cestovního dokladu pro nezletilého (výrok XVII.). Výrokem XVIII. soud určil bydliště nezletilého a výrokem XIX. rozhodl, že výroky II., III. a IV. jsou předběžně vykonatelné. O nákladech účastníků rozhodl obvodní soud tak, že nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení (výrok XX.), dále každému z nich uložil povinnost uhradit státu náklady řízení (výroky XXI. a XXII.). 4. Proti rozsudku obvodního soudu, vyjma závislého nákladového výroku XX., podala stěžovatelka odvolání. Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve výrocích o svěření nezletilého do péče otce (výrok I.), o výživném (výroky II. - IV.), o styku nezletilého s matkou (výroky V. - VIII., X. - XVI.) spojeného s omezením (výrok XVII.), určení bydliště nezletilého (XVIII.) a předběžné vykonatelnosti (výrok XIX.) potvrdil (výrok I.). Ve výroku o styku nezletilého s matkou (výrok IX.) rozsudek obvodního soudu změnil tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilým v každém lichém kalendářním roce v období školních jarních prázdnin vyhlášených pro městské části Praha 1 až Praha 5 od 17:00 hodin pátku bezprostředně předcházejícímu jarním prázdninám, do 17:00 hodin následující neděle, kterou jarní prázdniny končí s tím, že tento termín je považován za termín prázdninový (výrok II.). Dále městský soud rozhodl, že dluh na výživném za období od listopadu 2018 do března 2019 matce nevznikl (výrok III.), ve výrocích o nákladech státu (XXI. a XXII.) městský soud rozsudek obvodního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.). 5. Proti rozsudku městského soudu a rozsudku obvodního soudu podali stěžovatelé ústavní stížnost a proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka současně s ústavní stížností i dovolání. Ústavní soud tuto ústavní stížnost stěžovatelů usnesením ze dne 13. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 2301/19 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítl. 6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2020 č. j. 24 Cdo 4248/2019-3981 dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl (výrok I.), když dovolání stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí městského soudu, které bylo vydáno ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dále Nejvyšší soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). II. Argumentace stěžovatelky 7. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelé nesouhlasí se svěřením nezletilého do péče otce a poukazuje na to, že současné psychosomatické potíže nezletilého jsou zapříčiněny právě jeho péčí. Stěžovatelka (dále i "matka") i za stěžovatele (dále i "nezletilý") namítá, že otec jí brání ve styku s nezletilým. Svěření nezletilého do péče otce umožňuje vydírání matky prostřednictvím nezletilého. Stěžovatelé poukazují na to, že omezení osobního styku rodiče s nezletilým znamená omezení rodičovské odpovědnosti a jejího výkonu. Podle stěžovatelů napadená rozhodnutí obecných soudů prokazatelně hrubě poškozují zdravý vývoj nezletilého a způsobují mu ublížení na zdraví. Následkem těchto rozhodnutí se nezletilý nachází v situaci nouze, když dochází ke krutému zacházení s nezletilým, jehož následkem je těžké ublížení na jeho zdraví s dopady na celý život nezletilého. 8. Stěžovatelé namítají, že v rozporu s jeho nejlepším zájmem nebylo nezletilému v řízení před obecnými soudy zajištěno efektivní zastoupení, které by mu umožnilo účastnit se řízení a hájit v něm svá základní práva. V řízení před obecnými soudy byla vznesena námitka podjatosti kolizního opatrovníka nezletilého, kterým byl ustanoven Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 9. Stěžovatelé zpochybňují provedené důkazní řízení. Dále namítají vadné hodnocení provedených důkazů, včetně soudem zadaného znaleckého posudku, jehož závěry byly vyvráceny ústními výpověďmi při jednání přítomnými znalkyněmi MUDr. Růžičkovou a PhDr. Fabíkovou. Stěžovatelé zpochybňují závěr soudů o údajném protiprávním přemístění nezletilého matkou. Soudy podle stěžovatelky nesprávně zjistily skutkový stav, podávají "pokřivenou prezentaci skutkových okolností a vzájemně si odporující vyhodnocení důkazů". 10. Stěžovatelé dále namítají, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud prvního stupně s ohledem na bydliště dítěte, neboť nezletilý v Praze 1 nikdy nebydlel ani nepobýval, ve věci rozhodovali vyloučení soudci, když věc byla projednána a rozhodnuta soudci, u kterých nebyla splněna podmínka nestrannosti. Soudy se podle stěžovatelky nevypořádaly s jejími námitkami. Rozhodnutí soudů nejsou dostatečným způsobem odůvodněna a jsou nepřezkoumatelná. 11. Stěžovatelé namítají, že v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny, že stěžovatelka nebyla zastoupena a byla tak porušena zásada rovnosti účastníků v řízení. Stěžovatelka i za stěžovatele uvádí, že v důsledku postupu soudu byla nucena odebrat své právní zástupkyni plnou moc, aby se mohla vyjádřit, když její právní zástupce na ni chtěl delegovat vyjádření se k doplněnému dokazování a k závěrečnému návrhu, což městský soud nepřipustil. Tím byla stěžovatelka značně znevýhodněna, když ostatní účastníci, včetně otce, byli zastoupeni. 12. Podle stěžovatelů nebyla v řízení před obecnými soudy respektována zásada rovnosti zbraní v důsledku toho, že soudy dopustily, aby nezletilému byl pro soudní řízení ustanoven opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tedy subjekt, u nějž je s ohledem na celkový kontext věci nutno mít z obj