IV.ÚS 1736/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1736/23 ze dne 26. 3. 2024 N 57/123 SbNU 147 Projednání věci bez zbytečných průtahů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele spolku Ochranná organizace autorská - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, z. s., sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem, sídlem Nábřeží 599, Zlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023 č. j. 35 UL 10/2023-14 a proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva kultury, sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 - Malá Strana, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023 č. j. 35 UL 10/2023-14 a zásahem Obvodního soudu pro Prahu 1, který spočívá v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004, bylo porušeno základní právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023 č. j. 35 UL 10/2023-14 se ruší. III. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004 a aby v této věci neprodleně jednal. IV. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovateli nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a toho, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004 a nařídil mu ve věci neprodleně jednat. Stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím městského soudu a uvedeným zásahem obvodního soudu došlo k porušení jeho základního práva na projednání ve věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Stěžovatel se od roku 2004 v řízení, které je u obvodního soudu vedeno pod sp. zn. 30 C 37/2004, domáhá na vedlejší účastnici zaplacení 77 548 833 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Tvrdí, že nesprávného úředního postupu se dopustilo Ministerstvo kultury. Nevydalo totiž stěžovateli oprávnění k výkonu kolektivní správy autorských práv ve lhůtě 90 dnů od nabytí účinnosti zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), a to v rozporu s § 106 odst. 7 tohoto zákona. Toto oprávnění bylo stěžovateli uděleno až po několika letech a po opakovaných zásazích soudů, včetně Ústavního soudu [nález ze dne 27. 3. 2003 sp. zn. IV. ÚS 690/01 (N 45/29 SbNU 417)]. V mezidobí stěžovatel nemohl řádně vykonávat kolektivní správu a přerozdělovat autorům zisky z odměn. 3. Rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu byla opakovaně rušena. Ve věci již dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud, a to rozsudky ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1821/2007 a ze dne 20. 1. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2179/2013. 4. Obvodní soud naposledy rozsudkem ze dne 25. 6. 2020 č. j. 30 C 37/2004-682 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Doplňujícím rozsudkem (takto však neoznačeným) ze dne 30. 9. 2021 č. j. 30 C 37/2004-809 zamítl žalobu o zaplacení další částky 45 407 497,47 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 5. Městský soud rozsudkem ze dne 9. 9. 2022 č. j. 13 Co 342/2020-865, 13 Co 386/2021 zrušil rozsudek obvodního soudu v rozsahu částky 77 546 533 Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Dále zrušil rozsudek obvodního soudu co do částky 2 300 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu řízení zastavil. Městský soud rovněž potvrdil rozsudek obvodního soudu co do úroku z prodlení z částky 77 546 533 Kč ve výši 12 % ročně od 1. 1. 2004 do zaplacení (výrok I). Městský soud rovněž potvrdil doplňující rozsudek obvodního soudu "ve správném znění, že se zamítá žaloba o zaplacení částky, jež činí 12 % ročně z částky 77 548 833 Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení" (výrok II). Městský soud také nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok III). 6. Obvodní soud obdržel písemné vyhotovení rozsudku městského soudu na konci listopadu 2022. V prosinci 2022 byla věc na obvodním soudu přidělena jiné soudkyni. Obvodní soud poté nařídil jednání na 5. 5. 2023. Toto jednání ale následně zrušil a odročil na neurčito. Odůvodnil to tím, že soudní spis odeslal Nejvyššímu soudu, neboť stěžovatel podal dovolání k Nejvyššímu soudu proti rozsudku městského soudu v částech, jimiž byl potvrzen rozsudek a doplňující rozsudek obvodního soudu. 7. Stěžovatel nesouhlasil s odročením jednání do doby, než Nejvyšší soud vrátí spis obvodnímu soudu. Podal proto k městskému soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "návrh na určení lhůty"). Domáhal se, aby městský soud určil obvodnímu soudu lhůtu k nařízení jednání. 8. Městský soud napadeným usnesením návrh zamítl. Zdůraznil, že žaloba se týká mimořádně složité věci, soudní spis je rozsáhlý a věc bez něj nelze nastudovat. Jelikož se spis nachází u Nejvyššího soudu, je třeba vyčkat rozhodnutí o dovolání a vrácení spisu. Městský soud uzavřel, že v této procesní situaci nemůže obvodnímu soudu určit lhůtu k nařízení jednání. 9. Nejvyšší soud vrátil spis obvodnímu soudu v prosinci 2023 poté, co odmítl dovolání stěžovatele usnesením ze dne 28. 11. 2023 sp. zn. 30 Cdo 763/2023. 10. Obvodní soud nařídil jednání ve věci na 20. 2. 2024, ale zrušil je na základě žádosti zástupkyně vedlejší účastnice, která je ve věci dlouhodobě činná a v daném termínu již měla nařízeno jiné jednání. Obvodní soud poté nařídil jednání na 29. 2. 2024, které ale rovněž zrušil, tentokrát kvůli úrazu a pracovní neschopnosti zástupkyně vedlejší účastnice. Dne 1. 3. 2024 si Ústavní soud vyžádal soudní spis. Obvodní soud následně z tohoto důvodu zrušil jednání, které nařídil na 21. 3. 2024. II. Argumentace stěžovatele 11. Stěžovatel poukázal na nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. 30 C 37/2004, které trvá již 20 let. Tato délka má za následek, že ti, jejichž práva stěžovatel zastupuje, se nedočkají svých odměn. Jen v posledních 10 letech totiž zemřelo 223 nositelů práv. Situace je o to paradoxnější, že stěžovatel započal toto řízení v návaznosti na vydání nálezu sp. zn. IV. ÚS 690/01 v jeho věci, ale do dnešního dne nebyla jeho ústavně zaručeným právům poskytnuta soudní ochrana. 12. Obvodní soud se podle stěžovatele dopouští průtahů v řízení tím, že v uvedeném řízení po částečném zrušení dosud nenařídil, respektive neprovedl jednání. 13. Závěr městského soudu, že nařízení jednání nelze obvodnímu soudu uložit, je podle stěžovatele nesprávný. Stěžovatel se domáhal určení lhůty pro nařízení jednání ohledně té části věci, která byla obvodnímu soudu vrácena městským soudem. O této části sporu tedy rozhodováno být mohlo. Dovolání, které podal stěžovatel, nemělo na tuto část řízení bezprostřední vliv a týkalo se jiných nároků, jichž se stěžovatel na vedlejší účastnici domáhá. 14. Vzhledem k délce řízení a závažnosti dopadů na postavení stěžovatele a jím zastoupené nositele autorských práv měl obvodní soud postupovat netradičně. Měl například požádat Nejvyšší soud o zapůjčení spisu na určenou dobu s tím, že by s ním koordinoval jeho vrácení. Jinou možnost představovalo zkopírování spisu. Důvod čekat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem dán nebyl. III.