IV.ÚS 1743/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1743/10 ze dne 23. 11. 2010 N 234/59 SbNU 379 K pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací a precedenčnímu charakteru rozhodnutí v kompetenčních sporech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 23. listopadu 2010 sp. zn. IV. ÚS 1743/10 ve věci ústavní stížnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem 149 00 Praha 4, Tomíčkova 2144/1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2010 č. j. 9 Co 251/2010-30 o exekučním titulu k vymožení smluvní pokuty za porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu v oblasti elektronických komunikací. Výrok I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2010 č. j. 9 Co 251/2010-30 se zrušuje. II. Krajskému soudu v Ostravě se ukládá, aby nahradil stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 4 800 Kč do 3 dnů od doručení tohoto nálezu, a to k rukám JUDr. P. H., PhD., advokáta se sídlem P. Odůvodnění I. Vymezení věci dle ústavní stížnosti Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 16. června 2010, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též "krajský soud") ze dne 19. dubna 2010 č. j. 9 Co 251/2010-30 o exekučním titulu k vymožení smluvní pokuty za porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu v oblasti elektronických komunikací. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy K návrhu stěžovatelky byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. července 2008 č. j. 91 Nc 11465/2008-3 nařízena exekuce na majetek povinného, bylo rozhodnuto o pověření soudního exekutora provedením této exekuce a dále byl návrh v části týkající se úhrady smluvní povinnosti za nesplnění povinnosti uhradit cenu služeb v oblasti elektronických komunikací zamítnut, a to s odůvodněním, dle něhož k rozhodnutí o smluvní pokutě není příslušný správní orgán - Český telekomunikační úřad (dále jen "Úřad"), nýbrž soud. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě v ústavní stížností napadeným rozhodnutím předmětné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl v této souvislosti, že při rozhodování o návrhu a nařízení exekuce soud "zkoumá i to, zda titul, který nebyl vydán v občanském soudním řízení, byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc". V posuzované věci pak dospěl k závěru, dle něhož v ní jde o titul dle ustanovení § 274 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), přičemž Úřadu, který rozhodoval též o smluvní pokutě, v této části pravomoc k takovému rozhodnutí nepříslušela. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž uvedený právní názor vyplývá (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2008 sp. zn. 20 Cdo 3557/2006). Odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím zastává tezi, dle níž pravomoc Úřadu je v zákoně č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), upravena tak, že Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost, pokud se tento spor týká povinností uložených tímto zákonem, resp. na jeho základě, přičemž v rozhodované věci o takovou povinnost nejde. III. Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti V rámci rekapitulace věci stěžovatelka akcentuje zejména tu část své argumentace v řízení před obecnými soudy, v níž poukázala na pravomoc Úřadu rozhodovat nejen spory o povinnosti plynoucí ze zákona o elektronických komunikacích, nýbrž i o povinnostech souvisejících. V ústavní stížnosti z ustanovení § 129 odst. 1 a § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích dovozuje nejen pravomoc Úřadu rozhodovat o sporech o povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu v oblasti elektronických komunikacích, nýbrž i o sporu o smluvní pokutu zajišťující splnění takové povinnosti. Kromě argumentu neefektivnosti dvojího řízení a dvojího titulu ve věcech sporů o plnění povinností za služby v oblasti elektronických komunikací v případech sjednání smluvní pokuty stěžovatelka především odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 3. prosince 2008 sp. zn. Konf 109/2008 či ze dne 3. března 2009 sp. zn. Konf 3/2009. V těchto rozhodnutích zvláštní senát vyslovil názor, dle něhož, pokud by ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, byl by k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Úřad, neboť "neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán". Stěžovatelka dále upozorňuje na skutečnost, že citovaná judikatura zvláštního senátu je novější než judikatura Nejvyššího soudu, kterou odůvodňuje svoje rozhodnutí krajský soud. Domnívá se, že účastník řízení se od "závazné" judikatury zvláštního senátu "odklonil", a to "bez jakéhokoli přesvědčivého odůvodnění svého odlišného právního názoru". V souvislosti s právními důsledky rozhodnutí vyšších soudů erga omnes a s povinností soudů nižších v případě odlišného právního názoru explicitně argumentovat stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu - nález sp. zn. IV. ÚS 2170/08 ze dne 12. května 2009 (N 117/53 SbNU 473). Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva na spravedlivý proces a z důvodu porušení principu zákazu denegationis iustitiae dle čl. 36 odst. 1 Listiny domáhá se stěžovatelka zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2010 č. j. 9 Co 251/2010-30. Spolu s předmětným návrhem uplatnila zároveň i návrh na úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem dle § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. ve vztahu ke Krajskému soudu v Ostravě, a to s poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které "okolností odůvodňující vedle vyslovení dotčení v základních právech a svobodách nárok na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je zejména nerespektování již vykonatelného nálezu Ústavního soudu obecným soudem". Za nerespektovanou v předmětné věci pak stěžovatelka považuje jednak judikaturu Ústavního soudu k čl. 36 odst. 1 Listiny a jednak judikaturu zvláštního senátu k interpretaci zákona o elektronických komunikacích. IV. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal k předmětné ústavní stížnosti vyjádření účastník řízení, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 14. července 2010. Krajský soud v Ostravě v něm uvádí, že rozdílný právní názor na otázku, zda určité rozhodnutí je exekučním titulem či nikoli, bez dalšího ústavněprávní rozměr nemá. V daném případě dle jeho názoru pak nemůže jít ani o denegationis iustitiae, neboť soudy obou stupňů k argumentaci stěžovatelky své negativní stanovisko řádně odůvodnily. Pro uvedené navrhuje předmětnou ústavní stížnost odmítnout, příp. bez jednání zamítnout. Ústavní soud podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal dne 4. srpna 2010 předmětnou ústavní stížnost k vyjádření rovněž vedlejší účastnici J. V., takto odpůrkyni v řízení před obecnými soudy. Dle sdělení České pošty J. V. na uvedené adrese nemá schránku, pročež výzva byla uložena na poště a dne 18. srpna 2010 vrácena Ústavnímu soudu. Pro uvedené Ústavní soud ve smyslu § 49 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 63 zákona č. 183/1993 Sb., vycházeje z fikce doručení, konstatuje, že vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti nevyjádřila a vedlejšího účastenství v daném řízení neujala. V. Upuštění od ústního jednání Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci, tj. stěžovatelka, v ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 16. června 2010 a Krajský soud v Ostravě v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 22. listopadu 2010, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. VI. Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace ve věci relevantního jednoduchého práva Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [nález sp. zn. III. ÚS 102/94 ze dne 15. prosince 1994 (N 61/2 SbNU 175), nález sp. zn. III. ÚS 114/94 ze dne 16. února 1995 (N 9/3 SbNU 45), nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze