IV.ÚS 1746/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1746/24 ze dne 17. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Spolku Šalamoun, sídlem U Mlýna 2232/23, Praha 4 - Záběhlice, jednající členem svého výboru Mgr. Šimonem Machem, bytem Na Dědinách 756/14, Praha 4 - Michle, proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024 v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 8/2018, kterým nebylo povoleno pořízení obrazových záznamů, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, brání proti postupu Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") spočívajícího v tom, že mu jako veřejnosti nebylo povoleno pořídit obrazový záznam z hlavního líčení konaného dne 16. 4. 2024 v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 8/2018. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy, a současně aby krajskému soudu zakázal pokračovat v jejich porušování. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a Ústavním soudem vyžádaného protokolu z výše specifikovaného hlavního líčení vyplývá, že před jeho zahájením zástupci stěžovatele předsedkyni senátu oznámili, že v průběhu soudního jednání budou pořizovat zvukový záznam. Požádali zároveň o souhlas s pořízením obrazových záznamů, čemuž však předsedkyně senátu nevyhověla a pořízení obrazových záznamů nepovolila. 3. Stěžovatel následně podal předsedovi krajského soudu stížnost na postup předsedkyně senátu. Místopředseda krajského soudu pověřený vyřízením stížnosti ji shledal částečně důvodnou a konstatoval, že předsedkyně senátu pochybila, protože nepovolení pořízení obrazových záznamů nezdůvodnila. S předsedkyní senátu věc projednal, což považoval za adekvátní řešení. Zároveň ale uvedl, že měla pro svůj postup legitimní důvod. Připomněl, že smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dokazování přitom může být pořizováním obrazového záznamu a jeho následným zveřejněním výrazně narušováno zvláště tehdy, kdy před soudem vystupují svědci, znalci a případně další osoby. Na tom nic nemění, že nejde o sexuálně motivovanou trestnou činnost, u níž by povolení pořízení obrazového záznamu bylo nezákonné. Současně ale uvedl, že rozhodování o pořizování obrazových záznamů je součástí nezávislé rozhodovací činnosti soudce a jejího přezkoumání se nelze domáhat stížností. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel uvedl, že se dlouhodobě zabývá nespravedlivým postupem orgánů činných v trestním řízení. Protože se jeho členové domnívali, že k tomu dochází i v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 1 T 8/2018, účastnili se i dotčeného hlavního líčení. Předsedkyně senátu nepovolila pořízení obrazových záznamů svévolně, aniž by uvedla legitimní cíl opatření. Stěžovatel zpochybňuje i existenci tohoto cíle. Odpověď místopředsedy krajského soudu si mírně protiřečí, pokud na jednu stranu uvádí, že nemůže postup místopředsedkyně krajského soudu přezkoumávat, a zároveň jej považuje z uváděných důvodů za legitimní. Na věc lze vzhledem k vývoji analogicky vztáhnout nález ze dne 14. 2. 2008 sp. zn. II. ÚS 2672/07 (N 36/48 SbNU 449), který se týkal otázky zvukových záznamů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Stěžovatel Ústavní stížnost formuloval tak, že Ústavní soud má krajskému soudu zakázat pokračovat v porušování jím uvedených základních práv. Z petitu ústavní stížnosti tak implicitně vyplývá, že brojí proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci" [srov. § 72 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. 6. Napadení jiného zásahu orgánu veřejné moci je subsidiární možností. Ústavní soud vymezuje rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu široce jako individuální akt orgánu veřejné moci bez ohledu na to, jak je označen, je-li způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele (srov. usnesení ze dne 8. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2710/23). Jiný zásah orgánu veřejné moci lze vymezit jako převážně jednorázový, protiprávní a zároveň neústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným právům (svobodám), jenž představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení [viz nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. V právě posuzované věci je proto třeba nepovolení pořízení obrazových záznamů považovat za rozhodnutí. Za rozhodnutí jej ostatně považuje i stěžovatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu SR ze dne 7. 3. 1991 sp. zn. Ndt 12/91. 7. Stěžovatelem formulovaný petit těmto závěrům neodpovídá, Ústavní soud však zohlednil, že k této otázce se vyjadřuje poprvé, a posouzení tak pro stěžovatele nebylo dostatečně předvídatelné. Je ale třeba říci, byť závěry se neodvíjely od posouzení této otázky, že jako rozhodnutí bylo nepovolení pořízení obrazových záznamů chápáno i v usnesení ze dne 16. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3949/19, bod 5. Vzhledem k odůvodnění ústavní stížnosti a výsledku řízení stěžovatele nevyzýval k opravě návrhu a stěžovatelem napadený postup soudu považoval za napadení rozhodnutí, jímž nebylo povoleno pořízení obrazových záznamů. 8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel splňuje požadavek na právní zastoupení ve smyslu § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Podle stanoviska pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) platí, že je-li účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Stěžovatel ústavní stížnost podal (i) prostřednictvím člena jeho výboru, který je advokátem, a za tohoto stavu považuje Ústavní soud požadavek na zastoupení jiným advokátem za nehospodárný a přehnaně formalistický, neboť je zřejmé, že člen jeho výboru dokáže být rovněž kvalifikovaným právním zástupcem (srov. usnesení ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 2708/23). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda orgánem veřejné moci nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. 10. Právě posuzovaná věc se týká pořizování obrazových záznamů. Možnost pořizování zvukových a obrazových záznamů je přitom projevem ústavně chráněného požadavku veřejnosti jednání zakotveného v čl. 96 odst. 2 Ústavy [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2672/07 (N 36/48 SbNU 449), bod 12]. Zmiňovaný článek Ústavy však předpokládá zákonem stanovené výjimky. Současně možnost těchto záznamů v zákonné rovině konkretizuje ústavně zaručené právo vyhledávat a šířit informace (čl. 17 odst. 4 Listiny). 11. Princip veřejnosti procesu obsahuje i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). I Úmluva zároveň připouští možnost jeho omezení. V čl. 6 odst. 1 výslovně stanoví, že tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. 12. Možnost pořizování obrazových záznamů je upravena v § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení přitom rozlišuje mezi pořizováním zvukových záznamů, které je s vědomím předsedy senátu, resp. samosoudce, zásadně možné, a mezi uskutečňováním přenosů a pořízením obrazových záznam