IV.ÚS 1749/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1749/23 ze dne 24. 10. 2023 N 149/120 SbNU 191 Ke lhůtě pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti proti rozhodnutí o vykonání zbytku trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele O. V., zastoupeného Mgr. Ivanou Křenkovou, advokátkou, sídlem Příční 197, Uničov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 To 149/2023-57, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 To 149/2023-57 byla porušena stěžovatelova práva na soudní ochranu a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 To 149/2023-57 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, zejména právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na obhajobu zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") sp. zn. 21 PP 215/2021 se podává, že okresní soud usnesením ze dne 26. října 2021 č. j. 21 PP 215/2021-29 rozhodl podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, o podmíněném propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody, stanovil zkušební dobu a uložil mu povinnost dostavit se k probačnímu úředníkovi a zdržet se ve zkušební době požívání omamných a psychotropních látek. Na základě zjištění, že stěžovatel se ve zkušební době neosvědčil, okresní soud usnesením ze dne 27. 4. 2023 č. j. 21 PP 215/2021-49 rozhodl, že podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v délce trvání tří let ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 273/2013 a zbytek trestu uložený mu týmž soudem pod sp. zn. 2 T 26/2017 v délce trvání čtyřiceti osmi měsíců. 3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel podle § 143 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu včas stížnost, kterou blíže neodůvodnil, přesto přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, avšak stížnost neshledal důvodnou, neboť se ztotožnil s názorem okresního soudu v tom, že stěžovateli byla dána šance v podobě podmíněného propuštění, ale stěžovatel prokazatelně nevyhověl podmínkám, které mu byly při podmíněném propuštění stanoveny, kdy nedodržuje přiměřené omezení zdržet se ve zkušební době požívání návykových a psychotropních látek, neplní probační plán, neboť nespolupracuje s probačním úředníkem, a nedostavuje se na osobní konzultace. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel rekapituluje, že usnesením okresního soudu č. j. 21 PP 215/2021-49 bylo rozhodnuto, že vykoná zbytek trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn, neboť se ve stanovené zkušební době neosvědčil. Proti tomuto usnesení podal dne 2. 5. 2023 blanketní stížnost s tím, že ji odůvodní ve lhůtě do 30 dnů. Tato lhůta uplynula dnem 2. 6. 2023 a odůvodnění stížnosti bylo okresnímu soudu doručeno poslední pracovní den před jejím uplynutím, tj. dne 1. 6. 2023. Krajský soud však na doplnění odůvodnění stížností zjevně nevyčkal a již dne 30. 5. 2023 vydal napadené rozhodnutí, aniž si ověřil, zda již stěžovatel odůvodnění stížnosti okresnímu soudu doručil. Takto krajský soud postupoval i přesto, že stěžovateli nestanovil ani jinou konkrétní lhůtu pro doplnění jeho stížnosti a neuvedl ani důvody, proč na odůvodnění stěžovatelovy stížnosti nevyčkal. 5. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 478/20 (N 150/101 SbNU 53) nebo ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 816/20 (N 106/100 SbNU 243); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz], na jejímž základě dovozuje, že krajský soud měl vyčkat na doplnění odůvodnění jeho stížnosti podané ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu a když tak nepostupoval, porušil stěžovatelova základní práva. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost účastníkovi a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření. 8. Krajský soud jen lapidárně uvedl, že v celém rozsahu odkazuje na odůvodnění "citovaného" rozhodnutí. Návrh na rozhodnutí o ústavní stížnosti neformuloval. 9. Krajské státní zastupitelství v Brně na výzvu k vyjádření nereagovalo, proto v souladu s poučením má Ústavní soud za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdalo. 10. Vyjádření krajského soudu nezasílal Ústavní soud stěžovateli na vědomí, neboť neobsahovalo žádné nové skutečnosti a na argumentaci stěžovatele nereagovalo. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti V. a) Obecná východiska 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, a proto respektuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Ústavní soud není vrcholem soustavy soudů a zpravidla neposuzuje ani výklad a použití podústavního práva provedené obecnými soudy. Výjimku tvoří případy, kdy výklad podústavního práva, jenž obecné soudy zvolily, založil porušení některého základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně souladný, anebo je výrazem zřejmého opomenutí příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli, resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. 12. K problematice blanketního opravného prostředku uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 4. 6. 1998 sp. zn. III. ÚS 308/97 (N 63/11 SbNU 119), že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl. V praxi jde především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí. 13. V nálezech ze dne 10. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1895/08 (N 194/51 SbNU 345), ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 200/13 (N 123/70 SbNU 127), ze dne 4. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 1692/18 (N 150/90 SbNU 443) a ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 3955/19 (N 65/99 SbNU 224) se Ústavní soud zabýval případy, kdy si stěžovatelé (jejich obhájci), vytvořili výše zmíněný předpoklad, aby mohlo být soudem v době rozhodování o stížnosti náležitě přihlédnuto k námitkám v odůvodněních stížností, které zaslali v dodatečné a předem oznámené lhůtě, avšak soudy k těmto námitkám nepřihlédly, ačkoliv tu možnost měly nebo mohly mít. Ústavní soud v těchto nálezech dovodil, že právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny zahrnuje povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co vyšlo v průběhu řízení najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci, a skutečnost, že se soud s námitkou, která má vztah k projednávané věci, nijak nevypořádal, zásadně zakládá neústavnost daného rozhodnutí [