IV.ÚS 1751/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1751/22 ze dne 14. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů A. R., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem, sídlem Bašty 416/8, Brno, a H. R., zastoupeného JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2022 sp. zn. 4 Tdo 1283/2021, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2021 č. j. 6 To 2/2021-10748 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2020 č. j. 39 T 3/2019-10474, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Brně a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzovaných věcí a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly vedeny pod spisovými značkami sp. zn. IV. ÚS 1751/22 a sp. zn. IV. ÚS 1850/22 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 26. 7. 2022 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele H. R. vinným pod body A) a B) výroku ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá trestního zákoníku. Krajský soud ho za uvedený zvlášť závažný zločin odsoudil podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 téhož zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, podle § 56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 73 odst. 1 téhož zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu deseti let. 3. Stěžovatele A. R. tímtéž rozsudkem uznal vinným pod bodem ad A) výroku rozsudku ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Krajský soud ho za tento zvlášť závažný zločin odsoudil podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku ve spojení s § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 téhož zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, a podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 2 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 1,5 roku. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu deseti let. 4. Napadeným rozsudkem rozhodl krajský soud též o vině a trestu u spoluobviněných. 5. Uvedené trestné činnosti se stěžovatelé se spoluobviněnými podle krajského soudu dopustili - ve stručnosti shrnuto - tak, že nejméně v období od 1. 1. 2008 do 28. 2. 2010 zejména v Brně na konkretizovaných místech soustavně dlouhodobě spolupracovali v systému vzájemné podřízenosti a nadřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a dělbou činností, a to v úmyslu soustavně a opakovaně vylákávat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH"), přičemž za tímto účelem vytvářeli na území České republiky řetězce obchodních společností obchodujících se záměrně výrazně nadhodnoceným zbožím (v rozsudku označené jako řetězce A a B), přičemž cílem tohoto sledu obchodních transakcí nebylo dosažení zisku z podnikatelské činnosti, ale pouze navodit před orgány finanční správy takový stav, který povede k dosažení neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu DPH správcem daně u poslední společnosti těchto řetězců v důsledku konečného vývozu zboží do zahraničí za využití zákonného osvobození od DPH, a to v rozporu s § 64 a 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, za současného porušení daňové neutrality v rámci obou řetězců, kdy první společnosti těchto řetězců neodváděly DPH z prodeje zboží obchodní společnosti B; přičemž mezi obžalovanými byli nejvýše postavenými stěžovatel H. R., který řídil činnost skupiny zejména ve vztahu ke koncovým vývozům zboží do zahraničí, a S. E.-T., který řídil činnost skupiny zejména při předcházejících předstíraných obchodních operacích na území České republiky, a pod nimi byli v nižší úrovni zařazeni jednatelé obchodních společností zahrnutých do fakturačních řetězců, tj. obvinění B. J., S. R A., M. L. a R. N. a dále P. O., řízení proti němuž bylo vyloučeno k samostatnému projednání, jakož i osoby podílející se na vytvoření a činnosti subjektů plnících na počátku řetězců úlohu tzv. chybějícího článku, tj. obviněný O. K. a stěžovatel A. R., pod jejichž vedením pak na nejnižší úrovni působily další osoby již jen zcela formálně zapsané na místech oficiálních zástupců těchto společností. Stěžovatelé a spoluobvinění se v rámci rozdělených úkolů a kompetencí podíleli na spáchání trestného činu způsobem blíže vymezeným ve skutkové větě rozsudku krajského soudu, kdy stěžovatel H. R. bez jakéhokoliv formálního postavení v uvedených společnostech se přesto faktickým rozhodujícím vlivem podílel na jejich řízení a činnosti, když tuto činnost spolu s S. E.-T. zosnoval a řídil tím, že ji inicioval, naplánoval a usměrňoval její páchání, a stěžovatel A. R. bez jakéhokoliv oficiálního vztahu k těmto společnostem se v uvedené době podílel zejména na řízení činnosti obchodní společnosti C, a jejích dodavatelů v řetězci A. 6. Proti rozsudku krajského soudu podali státní zástupce, stěžovatelé a další spoluobvinění odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (trestní řád), rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce, stěžovatele A. R. a obviněného S. E.-T. částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu ohledně stěžovatele A. R. a obviněného S. E.-T. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu vrchní soud nově rozhodl tak, že stěžovateli A. R. uložil za oba zločiny uvedené sub 3. podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku, ve spojení s § 108 odst. 1 a § 43 odst. 1 trestního zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výši 270 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 5 000 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 1 350 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku stěžovateli uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet ob