IV.ÚS 1763/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1763/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Fakultní nemocnice Brno, sídlem Jihlavská 340/20, Brno, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou, sídlem Špitálka 434/23b, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2021 č. j. 23 Cdo 3181/2020-178, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2020 č. j. 70 Co 194/2019-150 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. března 2019 č. j. 33 C 75/2018-84, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně, a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Ars Audio, spol. s r. o., sídlem Třebohostická 2283/2, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že v předmětném řízení se vedlejší účastnice jako žalobkyně domáhala po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky ve výši 57 600 Kč z titulu nákladů na uplatnění pohledávek, když stěžovatelka na základě faktur dodávky zboží uhradila, avšak po lhůtě splatnosti. Vedlejší účastnice tudíž po stěžovatelce požadovala uhrazení nákladů na uplatnění pohledávky u 48 faktur (za opožděné uhrazené dodávky zboží) po 1 200 Kč. 3. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 57 600 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.). Městský soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah, kdy se vedlejší účastnice zavázala na základě objednávky stěžovatelky této dodat zboží (zdravotnický materiál). Vedlejší účastnice své povinnosti ze závazku splnila, stěžovatelce zboží dodala, za dodané zboží vystavila fakturu, ve které stanovila nadstandardní lhůtu splatnosti 90 dnů. Stěžovatelka své povinnosti vyplývající ze závazku porušila, když nedodržela lhůtu splatnosti stanovenou vedlejší účastnicí a jednotlivé dodávky zboží na základě faktur specifikovaných v žalobě v počtu 48 vydaných v období od 3. 2. 2015 do 20. 7. 2016 uhradila po splatnosti v rozmezí 36 až 84 dnů prodlení. Podle městského soudu nárok vedlejší účastnice je dán v souladu s § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého příslušenstvím pohledávky jsou mimo jiné náklady na její uplatnění. Výše nákladů na uplatnění je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "nařízení vlády č. 351/2013 Sb."), které určuje minimální výši nákladů na uplatnění pohledávky částkou 1 200 Kč. Podle Městského soudu z § 3015 občanského zákoníku "vyplývá, že zapracovává příslušné právní předpisy Evropské unie (dále jen "EU"), přičemž v jejich výčtu v poznámce č. 1, je uvedena směrnice č. 2000/35/ES o postupu proti opožděným platbám." Předmětná směrnice byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. 2. 2011 č. 2011/7/EU, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen "směrnice č. 2011/7/EU", nebo "směrnice"), v jejímž čl. 13 se stanoví, že odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na směrnici č. 2011/7/EU. Namítala-li stěžovatelka, že pro přiznání požadovaných nákladů v našem právním řádu není zákonný podklad a že směrnice č. 2011/7/EU nebyla transponována do našeho právního řádu, soud s touto argumentací nesouhlasil s ohledem na shora uvedené právní předpisy, kdy náklady na uplatnění pohledávky mají pevný základ v našem právním řádu, kdy jejich základ je dán občanským zákoníkem, tak i výše uvedeným prováděcím předpisem a jejich výklad je dán obsahem směrnice č. 2011/7/EU. Městský soud poukázal na to, že ze samotné preambule směrnice č. 2011/7/EU se podává, že přestože bylo zboží dodáno nebo služby byly poskytnuty, mnohé příslušné dodávky zboží na základě vystavených faktur jsou placeny až dlouhou dobu po uplynutí lhůty. Tyto opožděné platby mají negativní dopad na likviditu a komplikují finanční řízení podniku. Opožděná platba představuje porušení povinnosti ze smlouvy, které je v mnoha členských státech pro dlužníka finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení nebo pomalému dosažení nápravy. Je nezbytné zmínit tento trend a od opožděných plateb odrazovat, a proto je nezbytná rozhodná změna "ve prospěch kultury včasné platby". V případě opožděné platby má tato směrnice věřiteli umožnit účtovat úrok z prodlení bez předchozího oznámení o neplnění nebo podobného oznámení připomínajícího dlužníkovi jeho povinnost platit. K odrazení od opožděných plateb je nezbytné, aby věřitelé získali spravedlivou náhradu nákladů spojených s uplatněním, které jim vznikly v důsledku opožděné platby. Náklady spojené s uplatněním zahrnují rovněž náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu interních nákladů vzniklé v důsledku opožděné platby, pro něž by ve směrnici měla být stanovena pevná minimální částka, kterou lze kumulovat s úrokem z prodlení. Náhrada ve formě pevné částky by měla omezit administrativní a interní náklady spojené s uplatněním. Jak se podává ze směrnice č. 2011/7/EU, nárok na zaplacení fixní částky minimálně 40 EUR, vzniká věřiteli automaticky, vznikl-li mu nárok na úhradu úroků z prodlení. Nárok na úrok z prodlení není podmíněn vymáháním jistiny. Je-li tedy nárok na zaplacení paušální náhrady podmíněn vznikem nároku na úrok z prodlení a současně nárok na úrok z prodlení není podmíněn vymáháním jistiny, městský soud se ztotožnil s názorem vedlejší účastnice, že nárok na zaplacení paušální náhrady, není podmíněn vymáháním jistiny ani odesláním jakékoliv upomínky, kdy paušální náhrada má krýt především interní náklady, které věřiteli vznikají v důsledku opožděných plateb. Věřitel tak není povinen prokazovat ani výši, ani důvodnost nákladů, neboť tento nárok mu vzniká přímo ze zákona. Městský soud poukázal na to, že o návrhu na posouzení předběžné otázky transpozice směrnice č. 2011/7/EU, do našeho právního řádu a předložení Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "SDEU"), rozhodl v dané věci usnesením ze dne 1. 3. 2019, kdy neshledal důvody pro předložení předběžné otázky SDEU, neboť má za to, že jde o případ, kdy podle doktríny acte clair, správná interpretace ustanovení komunitárního (dnes unijního) práva je tak zřejmá, že není prostoru pro rozumnou pochybnost o tom, jak má být otázka, která v řízení vyvstala zodpovězena a položení předběžné otázky tudíž není nezbytné. Městský soud poznamenal, že čl. 6 směrnice č. 2011/7/EU usiluje o zajištění náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky věřitele v případech, kdy se úrok z prodlení stane splatným podle této směrnice. Městský soud konstatoval, že výše uvedený článek byl do našeho právního řádu proveden § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se pevná částka podle čl. 6 odst. 1 této směrnice stanovila na 1 200 Kč. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na to, že vedlejší účastnice je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a vztahuje se na ni tedy § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Krajský soud se, stejně jako městský soud, ztotožnil s vedlejší účastnicí přednesenými argumenty, jde-li o vznik nároků na náklady spojené s uplatněním pohledávky, včetně jejich zakotvení v našem právním řádu [§ 513 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a jejich výklad podle předmětné směrnice], jakož i s názorem o jejich paušální a automatické povaze, a ztotožnil se skutkovými zjištěními městského soudu. Krajský soud dovodil, že v souladu s § 513 občanského zákoníku jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky ex lege, přičemž jde o náklady paušalizované, jejichž vynaložení není třeba prokazovat, vznikající především v před