IV.ÚS 1767/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1767/08 ze dne 17. 12. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky H. H., právně zastoupené advokátem JUDr. Petrem Folprechtem, Michelská 81, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2004 č. j. 8 C 789/2002-38, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-66, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-74, rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 4. 2005 č.j. 8 C 182/2004-15, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2005 č. j. 6 Co 1613/2005-50, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2006 č. j. 11 C 45/2005-38, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006 č. j. 11 Cmo 189/2006-58, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2007 č. j. 22 Co 276/2007-154, usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 11. 2007 č. j. 6 Nc 2611/2007-26, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2008 č. j. 7 Co 752/2008-38 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 26. 5. 2008 č. j. 11 E 807/2004-33, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 16. 7. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka spojila své podání s návrhem na přiznání nákladů právního zastoupení. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vytčených vad konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy snažila neúspěšně prokázat, že není osobou povinnou k zaplacení žalované částky, neboť spornou smlouvu se společností MEDIATEL, spol. s r. o. IČ 26757052 nikdy neuzavřela. Za situace, kdy ve věci rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích pod č.j. 22 Co 2054/2003-74 podala stěžovatelka proti rozhodnutí žalobu pro zmatečnost a návrh na obnovu řízení. Okresní soud ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí č. j. 8 C 182/2004-15 ve výroku I. návrh na obnovu řízení zamítl. O zbytku návrhu, tj. žalobě pro zmatečnost, rozhodl s konečnou platností až Vrchní soud v Praze svým usnesením č. j. 11 Cmo 189/2006-58, kterým došlo k částečnému zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-74. Věcí se následně zabýval citovaný krajský soud, který svým výrokem rozsudek soudu prvního stupně v odstavci prvém, v části o povinnosti žalované zaplatit 10.248,- Kč s 0,03% úroky z prodlení za každý den prodlení od 6. 12. 2002 do zaplacení, v odstavci druhém, o nákladech řízení mezi účastníky, a v odstavci třetím o nákladech řízení ve vztahu ke státu potvrdil. Současně rozhodl i o nákladech odvolacího řízení. Uvedený rozsudek krajského soudu č. j. 22 Co 276/2007-154 byl stěžovatelce, resp. jejímu obecnému zmocněnci doručen dne 16. 5. 2008. Stěžovatelka se ve svém návrhu věnuje především okolnostem týkajícím se údajného uzavření sporné smlouvy, přičemž dospěla k závěru, že tuto smlouvu za ni podepsala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Současně je obecným soudům vytýkána celá řada nedostatků vztahujících se k proběhlým soudním řízením, které nebyly v jejich průběhu zohledněny. Stěžovatelka dále napadá též tu skutečnost, že krajský soud v případě rozhodování ve věci č.j. 22 Co 2054/2003-74 nevyčkal, až uplyne lhůta k podání dovolání předchozího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 Co 2054/2003-66. III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě, že aplikace a interpretace norem jednoduchého práva dosáhne ústavně právní relevance. Podle dosavadní judikatury Ústavního soudu se jedná o případy, ve kterých ve věci aplikovaná norma jednoduchého práva, sledující určitý ústavně chráněný účel, z pohledu proporcionality nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 256/01, publ. in. Sb. n. u., sv. 25, str. 287), případy konkurence interpretačních alternativ, kdy nedochází ke konkurenci možné aplikace více norem jednoduchého práva, nýbrž jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné, určité normy jednoduchého práva (např. nález sp. zn. III. ÚS 114/94, tamtéž, sv. 3, str. 45), či případy svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem (např. nález sp. zn. I.ÚS 549/2000, tamtéž, sv. 22, str. 65). K žádnému z takových případů však v projednávané věci nedošlo. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2004 č. j. 8 C 789/2002-38 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2007 č. j. 22 Co 276/2007-154 odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-74 nebyl zrušen napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu, ale toliko v části, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2003 č. j. 8 C 789/2002-38, a v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Ve zbývající zamítavé části ohledně úroků z prodlení ve výši 0,03% za každý den prodlení za dobu od 1. 11. 1998 do 5. 12. 2002 nabyl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-74 samostatně právní moci a je tedy nutno ve vztahu k této části výroku předmětnou ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) pro opožděnost. V té části, v níž byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-74 zrušen, právně neexistuje a předmětnou ústavní stížnost je tak třeba ve vztahu k této části odmítnout v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) pro nepřípustnost. Co se týče napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2004 č. j. 22 Co 2054/2003-66, nezbývá než konstatovat, že předmětná ústavní stížnost je ve vztahu k tomuto podána opožděně, neboť z dodejky vyplývá, že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 12. 2. 2004. Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud nevyčkal při rozhodování ve věci č. j. 22 Co 2054/2003-74, zda stěžovatelka nepodá ve věci dovolání, je třeba uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a výše citovanému usnesení krajského soudu, týkající se změny subjektu na straně žalovaného, tak nic nebránilo, aby nabylo právní moci. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud citované usnesení odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost. Napadá-li stěžovatelka rozhodnutí vztahující se k návrhu na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, tj. usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 4. 2005 č. j. 8 C 182/2004 - 15, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2005 č. j. 6 Co 1613/2005-50, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2006 č. j. 11 C 45/2005-38 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006 č. j. 11 Cmo 189/2006-58, nutno konstatovat, že poslední rozhodnutí ve věci bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 11. 2006. Vzhledem k tomu, že předmětná ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 15. 7. 2008, Ústavní soud v této části ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. b) pro opožděnost. Brojí-li stěžovatelka proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 11. 2007 č. j. 6 Nc 2611/2007-26 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2008 č. j. 7 Co 752/2008-38, nutno poznamenat, že poslední opravný prostředek ve věci byl doručen dne 10. 4. 2008 na adresu stěžovatelky, nicméně zásilku převzala její babička paní M. Š. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka řádnost doručení nenamítá a ani ho jiným způsobem nezpochybnila, má Ústavní soud za to, že