IV.ÚS 1767/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1767/19 ze dne 9. 8. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů a) politického hnutí Strakonická Veřejnost se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 142, b) Mgr. Břetislava Hrdličky, c) města Strakonice a d) rady města Strakonice, obou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 2, všech zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2019, č. j. 52 A 16/2018-310, a sdělení ministra vnitra ze dne 28. května 2019, č. 142/2019 Sb., o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva města Strakonice, spojené se žádostí o přednostní projednání věci a s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení i rozhodnutí ministra vnitra, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, a 1) Městského úřadu Strakonice se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 2, 2) Občanské demokratické strany se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1106/9, 3) sdružení TOP 09 a nezávislí se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, 4) politického hnutí Jihočeši 2012 se sídlem v Kovářově, č. p. 63, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, a 5) Ing. Mgr. Karla Janského, MBA, zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění I. Napadená rozhodnutí 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodl usnesením ze dne 20. listopadu 2018, č. j. 52 A 16/2018-195, že volby do Zastupitelstva města Strakonice (dále jen "zastupitelstvo") konané ve dnech 5. a 6. října 2018 jsou neplatné. Uvedené usnesení napadli současní stěžovatelé dřívější ústavní stížností, které Ústavní soud vyhověl, a nálezem ze dne 2. dubna 2019, sp. zn. I. ÚS 4178/18 (dále jen "Nález"), zrušil usnesení krajského soudu pro porušení práva stěžovatelky a) na soudní ochranu a ústavní stížnosti stěžovatelů b) - d) odmítl; současně zrušil i rozhodnutí ministra vnitra (dále jen "ministr") ze dne 11. prosince 2018, o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva, oznámené sdělením Ministerstva vnitra vyhlášeným pod č. 302/2018 Sb. 2. Ústavní soud v Nálezu vysvětlil východiska pro přezkum návrhu, zabýval se aktivní legitimací stěžovatelů: Stěžovatelka a) byla účastníkem předchozího řízení, a proto je aktivně legitimována, stěžovatel b) sice nebyl účastníkem řízení před krajským soudem, ale (i v souladu s bodem 40 nálezu ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. I. ÚS 768/06, N 224/43 SbNU 505) kandidoval-li za stěžovatelku a), byla jeho práva rozhodnutím krajského soudu dotčena, a i jemu svědčí aktivní legitimace. Naopak aktivní legitimace nenáleží stěžovatelům c) a d) - obci ani obecní radě. K tomu Ústavní soud vysvětlil, proč odkaz stěžovatelů na nález ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3673/14 (N 32/76 SbNU 417), není případný a odmítl námitky stěžovatelů týkající se tvrzených vad řízení před krajským soudem (délka řízení, vedení dokazování, tvrzená podjatost předsedkyně senátu a nesprávné složení volebního senátu a obsazení funkce předsedy tohoto senátu). 3. Dále se z Nálezu podává, že Ústavní soud provedl přezkum rozhodnutí voleb ve Strakonicích s využitím tzv. algoritmu volebního přezkumu (dále též "algoritmus"), jak jej popsal Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004-12, č. 354/2004 Sb. NSS, který definuje tři základní požadavky pro vyhovění volební stížnosti, jimiž jsou: (1) nezákonnost, tedy porušení (volebního) zákona; (2) souvislost - vztah mezi nezákonností a výsledkem voleb; (3) intenzita nezákonnosti, která výrazně zpochybňuje výsledek voleb, tj. odůvodňuje závěr, že nebýt nezákonnosti, volby by dopadly odlišně. Podrobným rozborem deklaroval Ústavní soud s ohledem na konkrétní skutková zjištění naplnění prvních dvou kroků algoritmu - nezákonnosti a souvislosti, avšak dospěl k závěru, že intenzitu (třetí krok) krajský soud sice konstatoval, neprokázal ale dostatečně intenzitu ovlivnění výsledků voleb - tedy jejich hrubé ovlivnění. Proto Ústavní soud uložil krajskému soudu znovu se věcí zabývat, zjistit a lépe vysvětlit, oč své závěry opírá - s tím, že nové rozhodnutí musí krajský soud založit na svém vnitřním přesvědčení bez rozumných pochybností o tom, že by podle "zkušeností běžného života" skutečně došlo k jinému rozdělení mandátů, a k tomu měl krajský soud do svých úvah zahrnout i míru tzv. panašování [metoda, při níž volič v komunálních volbách nedává standardně jeden hlas celému politickému subjektu (straně, hnutí...), ale sám volí konkrétní osoby napříč kandidátkami bez ohledu na příslušnost ke konkrétnímu politickému subjektu a na pořadí na kandidátce, k dispozici má tolik individuálních hlasů, kolik je volených zástupců; nerozdělí-li všechny individuální hlasy, jimiž disponuje, může obě metody kombinovat a zvolit i politický subjekt, u kterého budou zbývající hlasy připsány kandidátům v pořadí uvedeném na kandidátní listině]. 4. Novou ústavní stížností napadeným usnesením (dále též "Usnesení") krajský soud znovu prohlásil volby do zastupitelstva konané ve dnech 5. a 6. října 2018 za neplatné. Sdělením Ministerstva vnitra ze dne 28. května 2019 zveřejněným pod č. 142/2019 Sb., o vyhlášení opakovaných voleb do zastupitelstva města, vyhlásil ministr na den 14. září 2019 opakované volby do zastupitelstva (dále jen "sdělení"). Krajský soud v novém rozhodnutí zejména posuzoval míru intenzity nezákonnosti voleb a jejich ovlivnění konkrétním průběhem panašování (zavázán právním názorem Ústavního soudu v Nálezu), a to za účelem zjištění, zda jím mohl být výsledek voleb hrubě ovlivněn; blíže k postupu krajského soudu v napadeném rozhodnutí viz bod 42 a násl. tohoto usnesení. II. Argumentace stěžovatelů 5. Právně zastoupení stěžovatelé a) - d) ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadli Usnesení, neboť jsou i nadále přesvědčeni o nesprávnosti závěrů krajského soudu. Částečně přitom opakují svou argumentaci z první ústavní stížnosti, zčásti reagují na nové části odůvodnění Usnesení. Stěžovatelé c) a d) jsou nadále přesvědčeni o svojí aktivní legitimaci - s tím, že znemožnění činnosti voleného zastupitelstva je nejvýznamnějším zásahem veřejné moci do samostatné působnosti, a proto požadují přiznání postavení oprávněného stěžovatele; k tomu znovu poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3673/14 (N 32/76 SbNU 417). Podle stěžovatelů krajský soud již jednou postupoval protiprávně, v napadeném rozhodnutí nerespektoval Nález, v novém řízení nezjistil žádné nové důvody pro své závěry, pouze původní zjištění znovu okomentoval a opatřil řadou matematických výpočtů. Stěžovatelé vytýkají krajskému soudu, že nepřihlédl k dlouhodobým plánům městské příspěvkové organizace k využití výlepových ploch, ani k faktu, že takováto propagace nebyla umožněna žádné politické straně, tedy ani stěžovatelce a); omezení volební agitace v městském zpravodaji pak považují za obvyklé i v dalších obcích. 6. Stěžovatelé mají za to, že vliv volební kampaně je neměřitelný a odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu o zvolení senátorů Dagmar Lastovecké (nález ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, 70/1999 Sb., N 27/13 SbNU 203) a Jana Nádvorníka (nález ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, 140/2005 Sb., N 17/36 SbNU 185), i na výsledek eurovoleb 2019 v Rakousku, kde byl preferenčními hlasy zvolen kandidát z posledního místa kandidátky, přestože proti němu byla do poslední chvíle vedena dehonestující antikampaň. Podle stěžovatelů krajský soud dále nepřiměřeně zveličil vliv známosti radních kandidujících za stěžovatelku a) mezi voliči, jakož i nerozhodný fakt, že stěžovatelka a) má pouze 5 členů - nízká členská základna je pro současný (komunální) politický život typická. 7. Stěžovatelé poukazují na volební kampaň pátého vedlejšího účastníka (právě k jeho návrhu krajský soud opakovaně rozhodl o neplatnosti voleb - proto dále též "navrhovatel"), který tvrdil, že obecní zpravodaj a městské výlepové plochy jsou pro něj stěžejním volebním nástrojem, přestože použil řadu dalších prostředků - elektronické (webové stránky, e-maily), tištěná periodika, výlepové plochy nepatřící městu, předvolební debaty aj. 8. Stěžovatelé rovněž vyčítají krajskému soudu nedodržení lhůty k vydání Usnesení, které ve svém důsledku vede k tomu, že město nemá po řadu měsíců zvolené zastupitelstvo a činnost obce je tak paralyzována. Podle § 90 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), je lhůta k rozhodnutí krajského soudu 20 dnů