IV.ÚS 1770/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1770/07 ze dne 1. 11. 2007 N 181/47 SbNU 391 K interpretaci a aplikaci důvodu vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 1770/07 ve věci ústavní stížnosti J. B. proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67, jimiž byl stěžovatel vzat do vazby. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci dle ústavní stížnosti Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 12. července 2007, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 o vzetí do vazby a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu plynoucím z čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. II. Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z přiložených usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 bylo zjištěno následující: Usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby podle § 68 trestního řádu, a to z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu a s odkazem na ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Stalo se tak poté, co byl u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 9. května 2007 podán návrh na potrestání stěžovatele pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona. Obviněnému, nyní stěžovateli v řízení před Ústavním soudem, bylo kladeno za vinu, že "dne 3. května 2007 v odpoledních hodinách v Dačicích v místě svého bydliště přiložil manželce V. B. na krk nůž se slovy, že ji uřízne hlavu, poté ji vláčel po podlaze obývacího pokoje, což v ní vzbudilo obavu o její život, dne 6. května 2007 kolem 15.00 hodin opět v místě svého bydliště chytil manželku za obě ruce a po zádech ji hodil do koupelny se slovy, že je škoda, že si nerozbila hlavu, že poté by ji hodil na hnůj" ..., což "znovu v jeho manželce vzbudilo obavy o život". Soud dospěl v rámci rozhodování o vzetí obviněného do vazby k závěru, dle něhož dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že k předmětné trestné činnosti došlo, jsou dány zřejmé důvody k podezření, že se jí dopustil obviněný, a s ohledem na jeho osobu nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Ze spisového materiálu soud dále zjistil, že obviněný byl trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. ledna 2007 č. j. 7 T 193/2006-19 uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1,5 roku. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. února 2007, přičemž stěžovatel se trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, dopustil tím, že 19. prosince 2006 ze svého mobilního telefonu odeslal své nevlastní dceři, poškozené M. T., několik SMS zpráv, ve kterých jí sděloval, že jí zničí manželství, že proti ní použije svoje lidi a potom už jí nikdo nepomůže, že za všechno zaplatí a brzy dostane to, co jí patří. To v poškozené vzhledem ke kriminální minulosti stěžovatele vzbudilo obavu o život její i jejího manžela. Okresní soud dále k osobě stěžovatele zjistil, že v opisu rejstříku trestů má 11 záznamů, přičemž v minulosti byl třikrát odsouzen pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona, v roce 1998 Okresním soudem v Mostě (sp. zn. 5 T 228/92) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9,5 roku. Soud v rozhodnutí konstatoval, že v rejstříku trestů má stěžovatel vyznačeny i dva záznamy pro trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona, za což mu v obou případech byly uloženy rovněž nepodmíněné tresty odnětí svobody, jakož i záznamy týkající se trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestných činů ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (v roce 1993 i podle § 221 odst. 3 trestního zákona). Na základě těchto skutečností soud uvedl, že obviněný je osobou, která má výrazné sklony k páchání násilné trestné činnosti, navíc mu běží zkušební doba podmíněného odsouzení pro stejnou trestnou činnost. Pro uvedené soud učinil právní závěr, dle něhož, i když je obviněný stíhán nyní pro trestný čin, u kterého horní hranice trestní sazby nepřevyšuje dva roky a nejsou tak splněny podmínky uvedené v § 68 odst. 2 trestního řádu, měl soud za to, že právě s ohledem na poslední zmiňované odsouzení a s ohledem na to, že nyní stíhané trestné činnosti se dopustil dvěma útoky, je splněna podmínka uvedená v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu a na obviněného lze vazbu uvalit. Takto vyložené důvody vedly pak soud k vyslovení obavy, že v případě propuštění na svobodu by obviněný mohl pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, případně by mohl své vyhrůžky vůči poškozené uskutečnit, čímž je dle něj založen důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Soud zároveň vyloučil, s ohledem na osobu obviněného, možnost nahradit vazbu jiným opatřením. Ve stížnosti směřující do uvedeného usnesení soudu obviněný zejména namítl, že pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona se zřetelem k ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu lze vzít obviněného do vazby i při naplnění některého z důvodů vazby podle § 67 trestního řádu jen tehdy, existuje-li současně některý z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 trestního řádu, přičemž zákon v daném směru vyžaduje, aby takový obviněný "pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán", což dle něj nutno vykládat tak, že v časové posloupnosti muselo dojít nejdříve k zahájení trestního stíhání obviněného pro první skutek a poté by musel obviněný v téže trestné činnosti pokračovat. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 předmětnou stížnost obviněného zamítl. Ke stížnostní námitce obviněného krajský soud uvedl, že je si vědom toho, že obviněný je stíhán pro trestný čin, u kterého je nutno vzhledem k jeho trestní sazbě vážit omezení uvedená v § 68 odst. 2 trestního řádu, podle kterého nelze vzít do vazby obviněného, jenž je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta. Soud odvolací se v tomto ohledu ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, jenž považoval podmínku podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu v dané věci za splněnou tím, že se obžalovaný nyní stíhané trestné činnosti dopustil dvěma útoky a navíc jen krátce poté, co začala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení pro totožnou trestnou činnost, spáchanou jen krátce před nyní posuzovanou trestnou činností. Na podporu uvedené argumentace krajský soud dodal, že nutnost uvalení vazby na obviněného byla v dané chvíli jediným, a to zcela legitimním a přiměřeným prostředkem pro to, aby mu bylo zabráněno v pokračování trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a dále že uvedeného účelu vazby nelze dosáhnout ani přijetím záruk předpokládaných trestním řádem a ani jinými opatřeními, jaká už v této věci zvolila policie, totiž rozhodnutím o zákazu vstupu obviněného do společného bydliště s poškozenou ve smyslu § 21b odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. Krajský soud v této souvislosti vyslovil názor, dle kterého ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu nelze vykládat jednotlivé a izolovaně, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu, a každý jednotlivý případ musí být nutně posuzován vždy individuálně, přičemž v návaznosti na interpretaci a výklad uvedených ustanovení nutno vždy vážit i obecná ustanovení trestního řádu, především pak ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu. III. Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti Stěžovatel dotčení v základním právu podle čl. 8 odst. 5 Listiny ze strany obecných soudů spatřuje v nesprávné interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu ze strany obecných soudů. Vyslovuje názor, dle něhož podmínka uvedeného ustanovení §