IV.ÚS 1775/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1775/20 ze dne 18. 8. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jiřího Roztočila, 2) Růženy Roztočilové a 3) Tomáše Roztočila, všech zastoupených JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 14, Podbořany, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2020 č. j. 26 Cdo 3111/2019-155 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 13 Co 27/2019-124, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti FARPOT s. r. o., sídlem Krouzova 3052/30, Praha 4 - Modřany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") dne 24. 5. 2017 se stěžovatelé jako žalobci domáhali určení neoprávněnosti výpovědi smlouvy o nájmu (dále též jen "smlouva") prostorů sloužících podnikání, umístěných na ulici B. (dále též jen "předmětné prostory"), s výpovědní dobou tři měsíce, kterou jim dala vedlejší účastnice jako žalovaná, a kterou obdrželi dne 31. 3. 2017. Obvodní soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2017 č. j. 18 C150/2017-35 žalobu zamítl. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání, na základě kterého Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 27. 4. 2018 č. j. 13 Co 56/2018-60 napadený rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Obvodní soud poté rozsudkem ze dne 18. 9. 2018 č. j. 18 C 150/2017-82 určil, že výpověď smlouvy o nájmu předmětných prostorů sloužících podnikání, s výpovědní dobou tři měsíce, kterou dala stěžovatelům vedlejší účastnice, je neoprávněná, a dále rozhodl o nákladech řízení. 5. Proti rozsudku obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Městský soud rozsudkem ze dne 10. 4. 2019 č. j. 13 Co 27/2019-124 změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 18. 9. 2018 č. j. 18 C 150/2017-82 tak, že žalobu zamítl a stěžovatelům uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 25 716 Kč. Městský soud po doplnění dokazování zjistil, že vedlejší účastnice jako nájemce uzavřela se stěžovateli jako pronajímateli dne 30. 1. 2016 smlouvu o nájmu předmětných prostorů sloužících podnikání, nájem byl sjednán na dobu neurčitou a strany se mezi jiným dohodly, že smlouvu mohou vypovědět v šestiměsíční výpovědní době, bude-li však smluvní strana mít k výpovědi vážný důvod, bude výpovědní doba jen tříměsíční. Dne 27. 1. 2016 uzavřela vedlejší účastnice na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní dobou smlouvu o obchodní spolupráci s obchodní společností Náš grunt s. r. o., která jí udělila právo provozovat - a to výhradně v předmětných prostorách - od 1. 2. 2016 prodejnu v rámci jejího konceptu, vedlejší účastnice se přitom zavázala, že nebude v prostorách vůči ní vyvíjet činnost mající konkurenční charakter, a to ani jeden rok po ukončení závazku. Dohodou ze dne 31. 3. 2017 vedlejší účastnice tuto spolupráci se společností Náš grunt s. r. o., ukončila, společnost se stala součástí obchodní společnosti SKLIZENO FOODS s. r. o., která již měla prodejnu v téže ulici a neměla zájem o další spolupráci. Výpovědí doručenou stěžovatelům dne 31. 3. 2017 vedlejší účastnice vypověděla předmětnou smlouvu, a to s tříměsíční výpovědní dobou, jako vážný důvod pro ukončení nájmu uvedla "změnu ve stavu vlastnické struktury obchodní společnosti Náš grunt s. r. o., jež je franšízorem společnosti jednatele provozujícího obchod v pronajímaných prostorách a neumožnění další podnikatelské činnosti". Dopisem ze dne 5. 4. 2017 zaslali stěžovatelé vedlejší účastnici námitky proti výpovědi, nesouhlasili s výpovědní dobou, měli za to, že vedlejší účastnice neměla pro výpověď vážný důvod, a proto měla být výpovědní doba šestiměsíční. 6. Městský soud v napadeném rozsudku shodně s obvodním soudem dovodil, že stěžovatelé uplatnili včas námitky proti výpovědi a rovněž včas podali žalobu na přezkum její oprávněnosti; za nesprávný však považoval jeho závěr, že vedlejší účastnice neměla k výpovědi vážný důvod. Měl za to, že za vážné důvody lze považovat výpovědní důvody uvedené v § 2308 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") nebo intenzitou s nimi srovnatelné. Vedlejší účastnice, která mohla v předmětných prostorách podnikat jen na základě smlouvy o obchodní spolupráci a byla vázána konkurenční doložkou ještě rok po jejím ukončení, tuto spolupráci ukončila, neboť došlo ke spojení obchodních společností Náš grunt s. r. o., a SKLIZENO FOODS s. r. o., a nadále nebyl zájem na tom, aby byly ve stejné ulici provozovány dvě prodejny jednoho podnikatelského subjektu. Městský soud uvěřil tvrzení vedlejší účastnice, že na ni byl vyvíjen nátlak, aby spolupráci ukončila a uzavřel, že vedlejší účastnice měla vážné důvody pro ukončení nájmu ve zkrácené výpovědní době a že její výpověď byla oprávněná. 7. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé dovolání. Namítali, že městský soud se nezabýval otázkou, zda musí být výpovědní důvod ve výpovědi formulován natolik určitě, aby měl adresát možnost již ze samotného textu výpovědi kvalifikovaně posoudit, jestli je výpověď oprávněná. Namítali, že vedlejší účastnice výpovědní důvod doplňovala a upřesňovala až v průběhu soudního řízení. Výpovědní důvod byl ve výpovědi uveden neurčitě, nemohli posoudit jeho vážnost a oprávněnost (§ 2312 občanského zákoníku), a to ani výkladem a patrně ani nejde o právní jednání (§ 553 odst. 1 občanský zákoník). Měli za to, že při neurčitě uvedeném výpovědním důvodu by neměl být aplikován § 553 odst. 2 občanského zákoníku, neboť by tím byl výrazně znevýhodněn adresát výpovědi. Výpovědní důvod navíc v době doručení výpovědi neexistoval, smlouva o ukončení spolupráce byla podepsána až následně. Dále namítali, že závěr městského soudu o vážnosti výpovědního důvodu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, poukázali přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019 sp. zn. 26 Cdo 1811/2018. Vytýkali městskému soudu, že dostatečně nezkoumal, zda vedlejší účastnice byla nucena ukončit smlouvu o obchodní spolupráci dohodou a nemohla pokračovat v podnikání. Měli za to, že ani nešlo o "totožné" prodejny, vedlejší účastnice mohla rovněž výrazně změnit sortiment prodeje. Vedlejší účastnice při uzavření smlouvy znala obsah smlouvy o spolupráci, možnost ukončení nájmu však na její obsah nijak nevázala, ani je o ní neinformovala. 8. V záhlaví uvedeným rozsudkem Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů podle § 243d odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zamítl, neboť je shledal přípustným, ale nedůvodným, když dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu je správný. Nejvyšší soud poukázal na to, že v dané věci ze skutkových zjištění plyne, že vedlejší účastnice ve výpovědi uvedla důvody (změnu ve stavu vlastnické struktury obchodní společnosti Náš grunt s. r. o., jež je franšízorem společnosti jednatele provozujícího obchod v pronajímaných prostorách a neumožnění další podnikatelské činnosti), které považovala za vážné, a uvedla, že s ohledem na tyto důvody nájem vypovídá s tříměsíční výpovědní dobou. Takové vylíčení považoval Nejvyšší soud za dostatečně určité, umožňující stěžovatelům i soudu posoudit, zda jde o vážné důvody podle § 2312 občanského zákoníku. Nejvyšší soud stěžovatelům přisvědčil, že z textu smlouvy nevyplývá její provázanost se smlouvou o spolupráci, to však nevylučuje, že tato skutečnost byla známá oběma stranám, ač se v samotném textu smlouvy neprojevila. Protože při výkladu právních jednání je třeba podle § 556 občanského zákoníku upřednostnit před výkladem jen podle písemného projevu (užitých slov) skutečnou vůli jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017), je nezbytné se při zkoumání vážnosti důvodů, které vedlejší účastnici vedly k výpovědi předmětné smlouvy, zabývat i tím, co bylo stranám při uzavření předmětné smlouvy známo o spolupráci vedlejší účastnice se společností Náš grunt s. r. o., a o podmínkách této spolupráce. Protože důsledkem zjištění, že důvody, které vedly k výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, nebyly vážné, je jen prodloužení výpovědní doby, nikoliv neplatnost výpovědi jako celku, má sice závěr, zda oběma stranám byla při uzavření smlouvy známa její provázanost se smlouvou