IV.ÚS 1777/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1777/07 ze dne 18. 12. 2007 N 228/47 SbNU 983 K podmínkám vyloučení aplikace protiústavního zákona   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského - ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Š. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2007 č. j. 21 Cdo 1534/2006-228 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 č. j. 20 Co 24/2006-165, jimiž bylo rozhodnuto o neplatnosti nedobrovolné dražby. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2007 č. j. 21 Cdo 1534/2006-228 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 sp. zn. 20 Co 24/2006 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. července 2007, jež i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadal stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze. Podle jeho názoru došlo těmito rozhodnutími k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na pokojné užívání jeho majetku a na legitimní očekávání ochrany majetku garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ústavního principu rovnosti v právech zakotveného v čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 1 Listiny a blíže zaručeného vlastnického práva v čl. 11 odst. 1 Listiny, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, ústavních principů právní jistoty a důvěry občana v právo, jež jsou integrální součástí atributů právního státu podle čl. 1 Ústavy, zejména zákazu retroaktivity, a proto navrhl jejich zrušení. 2. Stěžovatel se domáhal přezkumu uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu; podstatou jeho argumentace, stručně řečeno, byl právní závěr Nejvyššího soudu o derogačním účinku nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/04 ze dne 8. 3. 2005 (N 47/36 SbNU 495; 181/2005 Sb.), kterým bylo ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, dnem 10. května 2005 zrušeno. Stěžovatel tvrdil, že Nejvyšší soud nepřezkoumal jeho námitky týkající se jednak porušení jeho ústavně zaručených práv a ústavních principů a jednak vymezení okruhu účastníků řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby. Rovněž se nevypořádal s námitkami opřenými o ustanovení § 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. 3. Stěžovatel spatřuje největší pochybení Nejvyššího soudu, jakož i Krajského soudu v Praze, v tom, že oba soudy rozhodly tak, jako by právní účinky výše uvedeného nálezu Ústavního soudu působily nikoli ex nunc, nýbrž ex tunc. Tento nález Ústavního soudu dle napadených rozhodnutí obecných soudů působí zpětně, jako by rušil práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých na základě § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách ještě před 10. květnem 2005, kdy citovaný nález nabyl účinnosti. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 103/99 ze dne 3. 2. 2000 (N 17/17 SbNU 121), nález sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. 1. 2004 (N 14/32 SbNU 123), nález sp. zn. III. ÚS 252/04 ze dne 25. 1. 2005 (N 16/36 SbNU 173), nález sp. zn. II. ÚS 303/95 ze dne 4. 2. 1997 (N 14/7 SbNU 99), I. ÚS 458/96 - pozn. red.: sic, správně zřejmě nález sp. zn. I. ÚS 458/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 198/43 SbNU 221), nález sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002 (N 75/26 SbNU 253), nález sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 ze dne 22. 4. 1999 (U 32/14 SbNU 309)]. 4. S uvedenými závěry Nejvyššího soudu i krajského soudu stěžovatel nesouhlasil s tím, že svým výkladem nálezu Ústavního soudu nešetřily smysl a podstatu základního práva stěžovatele na legitimní očekávání, čímž porušily článek 4 odst. 4 Listiny, neboť jejich výklad je ve svém důsledku retroaktivním. Proto navrhl, aby rozhodnutí napadená ústavní stížností byla zrušena. II. Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Mladé Boleslavi (15 C 242/2003), z něhož zjistil následující skutečnosti: 5. Stěžovatel se na základě opakované veřejné dražby nedobrovolné, konané dne 23. srpna 2002 v Ostravě, stal jako vydražitel vlastníkem předmětu dražby, a to budovy č. p. 1794 na parcele č. st. 3165 zastavěná plocha a nádvoří a tohoto pozemku v obci a katastrálním území Rožnov pod Radhošťem, okres Vsetín; za tyto nemovitosti, označované též jako obchodní dům Láz, zaplatil cenu dosaženou vydražením ve výši 19 800 000 Kč. 6. Žalobou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. července 2003 (změněna se souhlasem soudu 5. září 2005) se manželé P. a Ing. I. Z. domáhali určení, že nedobrovolná opakovaná dražba je neplatná, neboť nebyly splněny zákonné podmínky. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 10. října 2005 (15 C 242/2003-118) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že dražbou jako veřejným jednáním ve smyslu § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a udělením příklepu byli dotčeni nejen žalovaní, ale i L. J. jako dlužník, vlastník i zástavce a M. J. jako zástavce, kteří měli právo ve smyslu ustanovení § 48 odst. 5 zákona o veřejných dražbách domáhat se vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby, což neučinili, soud je k tomuto také nemůže nutit a žalobci nemohli navrhnout jejich přistoupení na stranu žalobce, neboť jim uplynula zákonem stanovená roční lhůta od udělení příklepu, avšak žalobcům nic nebránilo, naopak to ke splnění podmínky pasivní věcné legitimace bylo nezbytné, aby označili L. J. a M. J. jako účastníky na straně žalované či navrhli jejich přistoupení do řízení na stranu žalovanou nejméně v okamžiku, kdy navrhli změnu žaloby spočívající ve vyslovení neplatnosti dražby ve vztahu ke všem draženým nemovitostem. Pro nedostatek pasivní věcné legitimace musela být žaloba zamítnuta. 7. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2006 (20 Co 24/2006-165) byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vztahu mezi žalobci manželi P. a Ing. I. Z. a žalovanými 1. MODELAR-MEDICO, s. r. o., IČ: 46357823, 2. Re GROUP, a. s., IČ: 25394738 a 3. stěžovatelem, pokud byla dražena jedna ideální polovina nemovitostí, která je ve společném jmění manželů žalobců, je dražba neplatná, v dalším ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek potvrzen. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud nejprve dovodil, že žaloba o určení neplatnosti nedobrovolné dražby "ohledně druhé ideální poloviny nemovitostí" byla podána (neplatnost dražby byla uplatněna až změnou žaloby ze dne 5. září 2005) po uplynutí jednoho roku, a že tedy právo na určení podle § 48 odst. 5 zákona o veřejných dražbách zaniklo. O pasivní a aktivní legitimaci účastníků řízení dospěl k závěru, že k podání žaloby o určení neplatnosti nedobrovolné dražby byli aktivně legitimováni žalobci manželé P. a Ing. I. Z. a manželé L. J. a M. J. (aktivně legitimováni k podání žaloby jen ohledně dražené jedné ideální poloviny nemovitostí, která byla před dražbou v jejich společném jmění manželů) a že pasivní věcnou legitimaci měli žalovaní 1., 2. a 3. jako navrhovatel dražby, dražebník a vydražitel. Vzhledem k tomu, že v době od podání žaloby do rozsudku soudu prvního stupně bylo výše uvedeným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 47/04 s účinností ode dne 10. května 2005 zrušeno ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, odvolací soud dospěl k závěru, že stav protiústavnosti zde byl již v době provedení dražby, i když nebyl k tomu Ústavou povolaným způsobem deklarován, a že s ohledem na protiústavnost nemůže být veřejná nedobrovolná dražba jedné ideální poloviny nemovitostí žalobců platná, i když ke zrušení ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách došlo až po uzavření smlouvy o provedení dražby. 8. Žalovaný Re GROUP, a. s., a stěžovatel proti uvedenému rozsudku podali dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo zamítnuto usnesením ze dne 5. června 2007 č. j. 21 Cdo 1534/2006-28. 9. Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníky řízení (tj. Nejvyšší soud, Krajský soud v Praze) a vedlejšího účastníka řízení (Okresní soud v Mladé Boleslavi), aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. 10. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odmítl tvrzení stěžovatele o porušení jeho ústavně zaručených práv a uvedl, že dle obsahu je zjevné, že stěžovatel nesouhlasí s právním názorem, který ve věci zaujaly odvolací a dovolací soudy, nerespektuje ustálenou judikaturu soudů a opakuje argumenty, které byly shledány dovolacím soudem za neopodstatněné. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá př