IV.ÚS 1777/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1777/22 ze dne 15. 11. 2022 N 138/115 SbNU 79 Přístup k dovolacímu soudu v případě, že soud poskytne dovolateli lhůtu k odstranění vad dovolání delší, než je lhůta stanovená zákonem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Heleny Brožové, zastoupené Mgr. Filipem Hořínkem, advokátem, sídlem Nádražní 879/27, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 921/2022-142, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a obchodní společnosti Intrum Czech, s. r. o., sídlem Prosecká 851/64, Praha 9 - Prosek, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 921/2022-142 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na přístup k soudu a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2022 č. j. 20 Cdo 921/2022-142 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 89 odst. 2 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 50 EXE 11872/2017 se podává, že uvedený soud usnesením ze dne 17. 2. 2020 č. j. 50 EXE 11872/2017-23 zamítl návrh stěžovatelky (jako povinné) ze dne 13. 1. 2020 na zastavení exekuce vedené k vymožení pohledávky vedlejší účastnice (jako oprávněné) ve výši 89 358,72 Kč s příslušenstvím. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 4. 2021 č. j. 9 Co 618/2020-91 usnesení okresního soudu potvrdil. 4. Proti tomuto usnesení brojila stěžovatelka dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, (dále jen "o. s. ř.") odmítl jako opožděné. Dospěl totiž k závěru, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání zakotvená v § 240 odst. 1 o. s. ř. začala podle § 241b odst. 3 o. s. ř. běžet od právní moci usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (tj. od 2. 12. 2021), a uplynula 1. 2. 2022; podala-li stěžovatelka prostřednictvím ustanoveného advokáta dovolání dne 2. 2. 2022, učinila tak opožděně. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka uvádí, že okresní soud její podání ze dne 6. 6. 2021 ve spojení s podáním došlým dne 12. 7. 2021 (pozn.: a patrně také ze dne 28. 6. 2021 a 14. 10. 2021) posoudil podle jeho obsahu jako dovolání, u něhož však mimo jiné nebyla splněna podmínka právního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). V reakci na výzvu okresního soudu požádala dne 14. 10. 2021 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, načež jí byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. Filip Hořínek, jemuž bylo usnesení o ustanovení doručeno dne 15. 11. 2021 (pozn.: právní moci nabylo dne 1. 12. 2021). 6. Následně ji okresní soud usnesením ze dne 20. 12. 2021 č. j. 50 EXE 11872/2017-126 vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení odstranila ostatní vady dovolání, konkrétně pak aby jednoznačně označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, aby uvedla, v jakém rozsahu je napadá, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se domáhá. Tato výzva jí byla doručena dne 3. 1. 2022, a soudem stanovená lhůta tudíž uplynula dne 2. 2. 2022. Téhož dne své dovolání stěžovatelka prostřednictvím zástupce doplnila a vady odstranila. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že lhůta podání dovolání uplynula již dnem 1. 2. 2022. 7. Nejvyššímu soudu pak stěžovatelka vytýká, že v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, a porušil tak její právo na soudní ochranu. Argumentuje tím, že jednala v dobré víře ve správnost výzvy okresního soudu jako orgánu veřejné moci, přičemž se dovolává judikatury Ústavního soudu [např. nálezu ze dne 3. 12. 2007 sp. zn. I. ÚS 544/06 (N 217/47 SbNU 855)] s tím, že v okresním soudem stanovené lhůtě dovolání řádně doplnila o veškeré požadované náležitosti. Uvedená výzva přitom založila její legitimní očekávání, že když bude postupovat v souladu s pokyny okresního soudu a ve stanovené lhůtě své dovolání doplní, bude považováno za řádně a včas podané a Nejvyšší soud je projedná. Podle stěžovatelky v právním státě je to soud, kdo zná právo, a pochybil-li okresní soud, když stanovil lhůtu, která přesáhla lhůtu zákonnou, nemůže to jít k její tíži. Navíc je postup Nejvyššího soudu podle stěžovatelky formalistický, neboť lhůta okresním soudem stanovená přesáhla lhůtu zákonnou o jediný den. 8. Na podporu svého názoru stěžovatelka cituje z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3157/14 (N 8/76 SbNU 123), podle něhož k odepření přístupu k soudu dochází i v případě, kdy se Nejvyšší soud odmítne zabývat doplněním dovolání (podaným v souladu s výzvou okresního soudu a ve lhůtě jím stanovené), protože má za to, že okresní soud stěžovateli poskytl lhůtu delší, než dovoluje zákon (§ 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a upozorňuje, že Ústavní soud opakovaně posoudil takový procesní postup Nejvyššího soudu jako neústavní, přičemž jeho bohatou judikaturu [představovanou např. nálezy ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3042/11 (N 188/67 SbNU 265), ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 363/15 (N 199/79 SbNU 261), ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3740/15 (N 55/80 SbNU 661) či ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 1636/20 (N 88/105 SbNU 416) - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz] v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy ignoruje. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo napadené soudní rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému rozhodnutí žádný takový prostředek k dispozici neměla. IV. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 10. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 11. Nejvyšší soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení s tím, že svou pozornost zaměřil jen na dodržení zákonné lhůty pro podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř., kterou je s ohledem na princip právní jistoty třeba považovat za lhůtu propadnou (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.), po jejímž marném uplynutí právo účastníka k podání dovolání bez dalšího zaniká, jak legitimně očekává druhá strana řízení. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu navrhl, aby ústavní stížnost odmítl. 12. Vedlejší účastnice s poukazem na právní úpravu dovolání argumentuje tím, že § 241b odst. 3 věta první o. s. ř. má charakter lex specialis, a proto je třeba toto ustanovení použít namísto zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání, která začíná běžet od doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Priorita tohoto ustanovení ovšem nastupuje i v poměru se soudcovskou lhůtou, která by se podle § 241b odst. 3 věty druhé před středníkem o. s. ř. použila, kdyby dovolatel o ustanovení advokáta nepožádal. I když podle vedlejší účastnice lze mezi jednotlivými skupinami dovolatelů (s právním zastoupením a bez právního zastoupení a mezi nimi ještě mezi těmi, kteří si požádali o ustanovení advokáta, a těmi, kteří tak neučinili) spatřovat určitou nerovnost, vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje mezi důvodnými a nedůvodnými žádostmi o ustanovení zástupce, je třeba trvat na tom, že pravidlo dvouměsíční lhůty, která začíná běžet od právní moci usnesení, kterým bylo o žádosti dovolatele o ustanovení advokáta rozhodnuto, aplikovat vždy. Proto vyhoví-li soud žádosti o ustanovení právního zástupce, je dovolatel v dovolacím řízení zastoupen z titulu soudního rozhodnutí a podle § 241b odst. 3 věty druhé za středníkem o. s. ř. se uplatní pravidlo zákonné dvouměsíční lhůty