IV.ÚS 1781/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1781/22 ze dne 15. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti BRADLEC spol. s r.o., sídlem Bradlecká Lhota 127, zastoupené MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2022 č. j. 6 As 294/2021-35, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2021 č. j. 30 A 74/2020-123 a rozhodnutí Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky ze dne 3. června 2020 č. j. PPR-14193-3/ČJ-2020-990450, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen "správní orgán") ze dne 6. 3. 2020 č. j. KRPL-113165-3/ČJ-2019-1811IZ bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno řízení ve věci žádosti stěžovatelky o povolení provozování střelnice na pozemcích p. č.165/1, 165/2 a 164/2, st. p. č. 219 v katastrálním území Bradlecká Lhota. Své usnesení odůvodnil správní orgán tak, že stěžovatelka v určené lhůtě neodstranila podstatnou vadu žádosti, která bránila pokračování v řízení tím, že k ní nepřipojila platnou listinu prokazující oprávnění užívat nemovitosti jako střelnici podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v tehdy účinném znění (dále také jen "zákon o zbraních"). Ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 3. 6. 2021 (stěžovatelka v petitu nesprávně uvádí datum 31. 8. 2021) č. j. PPR-14193-3/ČJ-2020-990450 Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky (dále jen "policejní prezidium") zamítlo podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání stěžovatelky a potvrdilo rozhodnutí správního orgánu jako správné. 3. Proti správnímu rozhodnutí policejního prezidia podala stěžovatelka podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, správní žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Zdůraznil, že podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, ve znění účinném do 29. 1. 2021, byl žadatel k žádosti o povolení k provozování střelnice povinen připojit listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici. Tu však stěžovatelka ani k výzvě správního orgánu nepřipojila. Ve správním řízení předložila toliko rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu (dále jen "VSÚ") ze dne 14. 11. 1980 č. j. 101-24-424, jímž VSÚ povolil tehdejšímu vojenskému útvaru 8022 Jičín provoz pěchotní střelnice v Jičíně - Bradlecké Lhotě. Na tuto střelnici přitom v minulosti dopadala výjimka podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona o zbraních, podle níž se tento zákon nevztahuje mimo jiné na zřizování a provozování střelnic Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva, Ministerstvem obrany, ozbrojenými silami České republiky, Vojenskou policií, bezpečnostními sbory nebo Vojenským zpravodajstvím. Tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2016 došlo k prodeji nemovitostí, které tvoří areál střelnice, ve prospěch soukromého subjektu, však odpadla zákonná výjimka na provozování střelnice, jež pro tento areál do té doby podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona o zbraních platila. Krajský soud proto dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly správně, požadovaly-li po stěžovatelce jako žadatelce o povolení provozování střelnice předložení podkladů vymezených v § 52 odst. 4 zákona o zbraních, a to včetně listiny prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici. Rozhodnutí VSÚ takovou listinou není a být nemůže. Tou může být naproti tomu pravomocné kolaudační rozhodnutí podle § 119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, vydané příslušným obecným stavebním úřadem, neboť současná stavba střelnice již není stavbou vyňatou z působnosti obecného stavebního úřadu. Stavba střelnice nespadá ani pod působnost vojenského či jiného stavebního úřadu, neboť není stavbou vymezenou v § 16 odst. 2 stavebního zákona, což ostatně stěžovatelka ani netvrdila. 4. Kasační stížnost stěžovatelky proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že "změnou vlastníka (a nájemce) a potenciálního provozovatele z Ministerstva obrany na soukromou obchodní korporaci... došlo k přesunu střelnice a režimu na ní užívaných zbraní do zcela jiného právního rámce, který původní stavební dokumentace nezohledňuje (a ani jej zohledňovat nemůže). Nejvyšší správní soud je tudíž ve shodě s krajským soudem toho názoru, že vzhledem k zásadní změně poměrů nelze rozhodnutí VSÚ... považovat za listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici ve smyslu § 52 odst. 4 zákona o zbraních. Navíc toto rozhodnutí VSÚ podmiňovalo oprávnění velitele příslušného útvaru užívat pěchotní střelnici tím, že se tak bude dít za podmínek projektové dokumentace přejímajícího zápisu a provozního řádu pěchotní střelnice č. j. 02616/79. Ty však stěžovatelka spolu s rozhodnutím nepředložila, a nebylo tak možno ověřit, zda lze i nadále tyto podmínky plnit" (bod 11 jeho odůvodnění). Relevantní není ani novelizace znění § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, na kterou stěžovatelka v kasační stížnosti odkázala. Nejvyšší správní soud sice souhlasí s tím, že podle rozhodného znění daného ustanovení bylo možné prokázat oprávnění užívat nemovitost jako střelnici i jinou listinou než kolaudačním rozhodnutím, stěžovatelka však žádnou takovou listinu nepředložila a veškerá její argumentace se vztahuje toliko k historickému rozhodnutí VSÚ. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka stručně shrnuje průběh řízení před správními orgány a soudy a namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena její výše uvedená základní práva a svobody (viz bod 1). Odkazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu k akcesorické i neakcesorické rovnosti a zákazu diskriminace. 6. Správním orgánům a soudům stěžovatelka vytýká, že "staví jednotlivé vlastníky k nemovitým věcem rozdílně a přistupují k nim nerovně..." I nadále setrvává na své argumentaci, že k provozování střelnice splnila všechny zákonné požadavky, pročež správní orgán měl její žádosti vyhovět. Tvrdí, že "došlo k pochybení, když správní orgány nesprávně vyhodnotily postavení k diskriminačnímu jednání, tedy k neodůvodněné nerovnosti mezi různými skupinami vlastníků a provozovatelů předmětné nemovité věci, a tím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod". Stěžovatelka zdůrazňuje, že koupila nemovité věci oceněné a provozované jako střelnici s možností jejího dalšího provozu. To však stěžovatelce napadená rozhodnutí znemožnila, neboť diskriminačně trvají na požadavku předložení kolaudačního rozhodnutí, a nepostačuje jim rozhodnutí VSÚ. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud dal ve svých rozhodnutích již mnohokrát najevo, že není další přezkumnou instancí v soustavě soudů (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy toliko ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup ve správním a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí správních orgán