IV.ÚS 1784/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1784/17 ze dne 13. 9. 2017 N 172/86 SbNU 773 Nepřiměřená délka řízení o finanční kompenzaci za nevydané věci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích před nalézacím soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 13. září 2017 sp. zn. IV. ÚS 1784/17 ve věci ústavní stížnosti a) Mgr. Věry Zaoralové, b) Ing. Martina Zaorala, zastoupených JUDr. Robertem Vargou, advokátem, se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 137/2009, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva financí České republiky, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jako vedlejší účastnice řízení. I. Obvodní soud pro Prahu 1 průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 24 C 137/2009 zasáhl do základního práva stěžovatelů na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 24 C 137/2009 a v této věci neprodleně jednal a postupoval v řízení. III. Obvodní soud pro Prahu 1 je povinen zaplatit stěžovatelce a) do tří dnů od právní moci tohoto nálezu na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 12 342 Kč k rukám jejího zástupce. Odůvodnění I. Rámec souzené věci 1. Stěžovatelé se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 15. 4. 2009 domáhají proti České republice - Ministerstvu financí České republiky (vedlejší účastnice) zaplacení částky 556 156,51 Kč každému jako finanční náhrady za nemovitosti a movité věci, které nelze vydat podle § 13 odst. 1 a 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o mimosoudních rehabilitacích"). Obvodní soud usnesením ze dne 19. 2. 2016 č. j. 24 C 137/2009-377 připustil rozšíření žaloby o dalších 242 499,78 Kč s příslušenstvím pro každého. II. Řízení před obecnými soudy 2. Ústavní soud z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 24 C 137/2009 zjistil, že dne 21. 4. 2009 byl vydán platební rozkaz, proti kterému podalo ministerstvo odpor, a stejného dne byl stěžovatelce a) ustanoven zástupce. Po ústních jednáních konaných ve dnech 8. 10. 2010 a 28. 1. 2011 vyhlásil obvodní soud dne 16. 2. 2011 rozsudek č. j. 24 C 137/2009-92, kterým žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelé nejsou osobami oprávněnými ve smyslu § 3 odst. 1 a 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, a nemohou tak žádat o finanční náhradu. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 11. 2011 č. j. 11 Co 291/2011-158 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. K dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 1001/2012-189 zrušil rozsudky nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení; rozhodl, že stěžovatelé jsou osobami oprávněnými žádat finanční náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 26. 6. 2012. 3. Změnou rozvrhu práce byla věc s účinností od 1. 1. 2013 přidělena jiné soudkyni; ta nařídila ve věci jednání na 16. 1. 2013, na němž poučila stěžovatele, aby ve lhůtě tří měsíců doplnili skutková tvrzení a navrhli či předložili důkazy ohledně (ne)existence nemovitostí, za které požadují finanční náhradu. Po reakcích účastníků řízení soud ustanovil dne 2. 8. 2013 znalecký ústav (Ústav soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně) za účelem ocenění zaniklých staveb, určení data jejich vzniku a zániku a revize znaleckých posudků předložených účastníky, to vše ve lhůtě 60 dnů. Přípisem ze dne 1. 2. 2014 soud prodloužil lhůtu pro vypracování znaleckého posudku o dalších 60 dnů; dne 8. 8. 2014 byl soudu doručen znalecký posudek. Následně stěžovatelé navrhli změnu žaloby, kterou obvodní soud připustil až usnesením ze dne 19. 2. 2016. Mezitím soud přiznal dne 1. 10. 2014 ústavu znalečné, avšak k odvolání Ministerstva financí Městský soud v Praze zrušil usnesení obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Obvodní soud o znalečném znovu rozhodl usnesením dne 4. 8. 2015 a odvolací soud toto usnesení potvrdil dne 26. 11. 2016. Stěžovatelka a) podala dne 20. 1. 2016 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, kterým se domáhala bezprůtahového postupu v řízení. Obvodní soud přípisem ze dne 22. 2. 2016 vyzval ústav, aby se písemně vyjádřil k připomínkám Ministerstva financí ke znaleckému posudku. K žádosti ústavu následně soud prodloužil lhůtu pro vypracování dodatku ke znaleckému posudku do 30. 4. 2016. Po doručení dodatku č. 1 ke znaleckému posudku obvodní soud zažádal Okresní soud Brno-venkov o zaslání rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 C 399/93. Následně se konalo ústní jednání, které soudkyně odročila za účelem vyžádání žaloby ve věci vedené u soudu v Brně a rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Po písemné komunikaci mezi soudkyněmi zaslal okresní soud obvodnímu soudu celý spisový materiál čítající 16 krabic písemností, který však obvodní soud obratem vrátil okresnímu soudu s tím, že žádal pouze žalobu včetně jejích doplnění, což opětovně urgoval. Poté se konalo dne 21. 10. 2016 ústní jednání, při kterém obvodní soud vyzval stěžovatele, aby doplnili skutková tvrzení ohledně dílčích staveb a navrhli či předložili důkazy k jejich prokázání. 4. Opatřením předsedkyně obvodního soudu byly věci napadlé do senátu 24 C do 31. 12. 2015 přiděleny k vyřizování další soudkyni, která nařídila jednání na 24. 4. 2017, jež následně odročila na neurčito, jelikož si na základě námitek Ministerstva financí vyžádala již druhý dodatek ke znaleckému posudku ve znění jeho dodatku č. 1. III. Ústavní stížnost a vyjádření 5. Proti dosavadnímu postupu obvodního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností a navrhují, aby Ústavní soud deklaroval, že nepřiměřenou délkou řízení bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu a rozhodnutí jejich věci v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva"), a aby přikázal obvodnímu soudu nepokračovat v průtazích a ukončit řízení při aplikaci závazného právního názoru Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 1001/2012-181. Stížnost odůvodňují tím, že řízení před obecnými soudy trvá již osm let, je stále na svém počátku a obvodní soud se svými procesními úkony v posledních pěti letech vyhýbá vydání konečného rozhodnutí. Nalézací soud se navíc neřídí závazným stanoviskem Nejvyššího soudu a nepřípustně přezkoumává pravomocný rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 9. 2008 č. j. 5 C 399/93-2744. 6. Ministerstvo financí jakožto vedlejší účastník ve vyjádření uvedlo, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků (návrhu na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích); k věci samé dále uvedlo, že jde o složitou věc propojenou s dalšími řízeními vedenými u téhož soudu, ve kterých se jedná o kompenzaci za spoluvlastnické podíly ke stejným stavbám jako v případě stěžovatelů. Proto ministerstvo navrhovalo spojení těchto věcí, avšak obvodní soud návrhu nevyhověl. Komplikovaná je rovněž věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 399/93, v rámci které bylo vydáno několik rozhodnutí, jejichž některé výroky týkající se zaniklých staveb si navzájem odporují. Na délku řízení má rovněž vliv to, že stěžovatelé opakovaně podávali řadu stížností k různým institucím, které si k jejich posouzení vyžadovaly spis. Ministerstvo navrhlo ústavní stížnost zamítnout nebo odmítnout. 7. Za Obvodní soud pro Prahu 1 se vyjádřila soudkyně, která v současné době věc vyřizuje. Uvedla, že ve věci již rozhodovaly tři stupně soudní soustavy, věc je po skutkové stránce složitá, neboť stěžovatelé požadují kompenzaci za více než osmdesát zaniklých objektů, u nichž nebylo možné osobní prohlídkou zjistit jejich skutečný stav. S tím je spojen i velký počet námitek ministerstva k závěrům znaleckého posudku a jeho dodatku č. 1. S ohledem na výše uvedené je dosavadní délka řízení odpovídající složitosti sporu. IV. Procesní podmínky 8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se důkladně seznámil s ústavní stížností a shledal, že je opodstatněná; o ústavní stížnosti rozhodl mimo