IV.ÚS 1788/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1788/23 ze dne 10. 4. 2024 N 70/123 SbNU 272 Tarifní hodnota, je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky P. L., zastoupené Mgr. Štěpánem Lichovníkem, advokátem, sídlem Pellicova 23/8, Brno, proti výroku II a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023 č. j. 21 Co 432/2022-315, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2023 č. j. 21 Co 432/2022-320, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6, zastoupené Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Městský soud v Praze výroky II a IV rozsudku ze dne 29. 3. 2023 č. j. 21 Co 432/2022-315, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2023 č. j. 21 Co 432/2022-320, porušil práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tyto výroky se proto ruší. Odůvodnění I. Podstata rozhodované věci a průběh předchozího řízení 1. Podstata nyní posuzované věci spočívá v nesouhlasu stěžovatelky s napadenými výroky rozsudku Městského soudu v Praze ("městský soud"), kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve sporu vedeném mezi stěžovatelkou (žalobkyně) proti žalované vedlejší účastnici (UNIQA pojišťovna, a. s.) o zaplacení částky za ztížení společenského uplatnění a náhrady na bolestném v důsledku vážných zranění, které stěžovatelka utrpěla při dopravní nehodě. Předmětnou dopravní nehodu totiž způsobil řidič osobního vozidla pojištěný u vedlejší účastnice řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že městský soud porušil její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tedy vlastnické právo a právo na soudní ochranu. 2. V řízení, které předcházelo podání nyní posuzované ústavní stížnosti, Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") rozsudkem ze dne 25. 7. 2022 č. j. 28 C 35/2020-261 uložil žalované vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 685 930 Kč (výrok I) a náklady řízení ve výši 50 111,37 Kč (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi vedlejší účastnicí řízení a Českou republikou a o soudním poplatku (výroky III a IV). O nákladech řízení mezi účastníky obvodní soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, když při stanovení jejich konkrétní výše zohlednil závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 (https://www.nsoud.cz). Vycházel proto z kritéria náhradní tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jelikož v řízení byl uplatněn nárok na náhradu škody na zdraví. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podaly stěžovatelka i vedlejší účastnice řízení odvolání (odvolání stěžovatelky směřovalo jen proti výroku II o náhradě nákladů řízení). Městský soud rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a nyní napadeným výrokem II rozsudek obvodního soudu v jeho výroku II změnil tak, že výše náhrady nákladů činí 80 120 Kč (opravným usnesením tuto částku snížil na 69 472 Kč) a výrokem IV uložil vedlejší účastnici řízení povinnost nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 18 149 Kč. K této změně městský soud uvedl, že obvodní soud postupoval správně, vycházel-li při stanovení odměny z tarifní hodnoty z § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Postup podle tohoto ustanovení se totiž uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, což potvrdil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. Městský soud proto změnil nákladový výrok rozsudku obvodního soudu pouze s ohledem na skutečnost, že stěžovatelka se domáhala dvou nároků na náhradu nemajetkové újmy. Bylo-li tedy žalobou požadováno bolestné a ztížení společenského uplatnění, měl obvodní soud vycházet z náhradní tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu u každého z těchto nároků zvlášť. Tarifní hodnota pro dané řízení tak neměla činit jen 50 000 Kč, nýbrž dvakrát 50 000 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 je výrazem neakceptovatelné libovůle a je mimořádně chabě odůvodněno; tyto deficity nebyly překonány ani v řízení vyvolaném stěžovatelkou. Stěžovatelka zdůrazňuje, že o tarifní hodnotě ve smyslu § 7 a 8 advokátního tarifu nemohlo být sporu, neboť stěžovatelka jí požadované nároky již na začátku řízení podložila znaleckým posudkem MUDr. Votavy. Správnost závěrů tohoto znalce byla v zásadě potvrzena i znaleckým posudkem, který nechal vypracovat soud. Závěry, z nichž vycházel městský soud, jsou nelogické i z toho důvodu, že přijetím občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 stoupla výše pojistného plnění, a proto by logicky měla stoupnout i výše tarifní hodnoty za jeden úkon právní služby, z níž se u tohoto typu sporu vychází. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 není podle stěžovatelky přiléhavý, neboť v jejím případě v době započetí úkonu právní služby bylo možno určit výši plnění, od níž se tarifní hodnota úkonu právní služby odvíjí. Obecné soudy tedy měly tarifní hodnotu v rámci stěžovatelkou vyvolaného řízení určit s ohledem na jí požadované plnění, tzn. v souladu s § 7 a 8 advokátního tarifu. Takové východisko je správné i proto, že stěžovatelka po soudech nežádala, aby jí přiznaly odškodnění převyšující náhradu za její útrapy, které určil stěžovatelkou oslovený znalec. Pokud soudy takto nepostupovaly, provinily se proti principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a ochraně legitimního očekávání. Závěry, které obecné soudy ze shora odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu převzaly, údajně zvýhodňují spory týkající se hmotné škody například na vozidle oproti sporům, v nichž jde o odškodnění související s poškozením zdraví. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka dodává, že v daném řízení jde o částku přesahující 100 000 Kč, takže se nejedná o banální zásah do jejích práv. III. Splnění podmínek řízení 5. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností (resp. jeho jednotlivé výroky). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv. 6. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). IV. Vyjádření účastníka řízení, vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatelky 7. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů je v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu; v této souvislosti odkázal opětovně na usnesení sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, podle jehož právní věty se ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví představujícím zásah do osobnostního práva vychází z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. 8. Vedlejší účastnice řízení odkázala zejména na princip zdrženlivosti Ústavního soudu u zásahů do rozhodování soudů o náhradě nákladů řízení. K takové situaci by mohlo dojít zcela výjimečně, a to např. tehdy, pokud by obecné soudy některému z účastníků řízení nepřiznaly náhradu nákladů řízení vůbec. K takto flagrantnímu pochybení však nyní nedošlo. Vedlejší účastnice odkazuje například na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1225/23 (https://nalus.usoud.cz), kterým byl postup podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu při určování výše náhrady nákladů řízení ve sporu o náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví akceptován. Stěžovatelka svou argumentaci postavila mimo jiné na tom, že výše jejího nároku na odčinění nemajetkové újmy byla známa již v době zahájení řízení, a proto měl soud při určení výše náhrady nákladů řízení vycházet z hodnoty sporu a nikoliv z náhradního kritéria ve smyslu advokátního tarifu. Při této úvaze však stěžovatelka pomíjí, že účastník řízení musí svůj nárok specifikovat vždy nejen co do důvodu, ale i co do výše, tj. uvést, jakou částku požaduje, aby soud žalobu vůbec mohl meritorně projednat. Měly-li by při zohlednění tohoto stěžovatelčina výkladu obecné soudy vždy vycházet z rozsahu žalobou požadovaného plnění, vedlo by to v podstatě k tomu, že náhradní tarifní hodnota ve smyslu § 9 advokátního ta