IV.ÚS 1790/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1790/19 ze dne 28. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 19. 3. 2019, č. j. 15 Co 48/2019-247, a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 12. 2018, č. j. 0 P 211/2017-211, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Pelhřimově jako účastníků řízení, a dále nezletilé N. L., v řízení před obecnými soudy zastoupené městem Jindřichův Hradec jako kolizním opatrovníkem, O. D. a J. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Stěžovatelka (dále též "matka") podala dne 8. 10. 2018 k Okresnímu soudu v Pelhřimově (dále jen "okresní soud") návrh na zrušení pěstounské péče a svěření dcery N. (dále též "nezletilá") do její péče. Zamítavý rozsudek okresního soudu uvedený v záhlaví napadla stěžovatelka odvoláním u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud" či "odvolací soud"), který rozhodnutí okresního soudu v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil. Stěžovatelka před obecnými soudy namítala, že od posledního rozhodnutí ve věci péče o nezletilou u ní došlo ke zlepšení zdravotního stavu a celkových poměrů, v důsledku čehož navrhovala zrušení pěstounské péče a svěření dítěte zpět do své výlučné péče. Nezletilá je od roku 2017 svěřena do pěstounské péče bratra stěžovatelky - J. H. Pěstoun s návrhem stěžovatelky na zrušení této péče a svěření nezletilé do péče matky nesouhlasil; otec nezletilé k němu nezaujal stanovisko, o nezletilou se nezajímá. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že matka pobírá invalidní důchod, pracuje jako obsluha v baru, bydlí v panelovém domě, je v ambulantní péči psychiatričky a její psychický stav je stabilizovaný. Dále bylo okresním soudem zjištěno, že nezletilá tráví s matkou přibližně dvě hodiny každý pátek. Podle pohovoru má nezletilá ke svému strýci-pěstounovi i matce kladný vztah, na setkání s matkou se těší, nicméně na zprávu o zrušení pěstounské péče reagovala pláčem. Posléze nedokázala říci, zda by chtěla žít trvale s matkou či strýcem. Soudu nezletilá sdělila, že jí u strýce nic nechybí, má ráda lidi ve svém okolí a na této situaci by nic měnit nechtěla, byť by se s matkou ráda vídala častěji. Okresní soud uzavřel, že by měl pěstoun pozitivně podporovat vztah nezletilé k matce, v řízení však nebylo prokázáno, že je matka schopna zabezpečit pravidelnou péči o svoji dceru, a nejsou tak dány důvody pro zrušení pěstounské péče, neboť prvořadým zájmem je zachování stabilního a zdravého výchovného prostředí nezletilé, ve kterém ona sama dobře prospívá a je spokojená. V odvolacím řízení opatrovník připustil, že stav matky se sice zlepšil, po doplnění dokazování však navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Dokazováním před odvolacím soudem bylo zjištěno, že matka se s nezletilou již setkává častěji a nezletilá u matky jednou zůstala přes noc. Matka vypověděla, že komunikace s pěstounem je problematická a opatrovník přislíbil, že termíny styku matky s dcerou sám projedná. Lékařskou zprávou ošetřující psychiatričky bylo prokázáno, že zdravotní stav matky je stabilizován. Přesto krajský soud vyhodnotil, že současné stabilní a kvalitní zázemí nezletilé je vzhledem k primárnímu zájmu dítěte určující pro setrvání nezletilé v péči pěstouna minimálně do doby, než se její vztah s matkou více prohloubí. Krajský soud při zdůraznění povinnosti pěstouna zlepšit komunikaci s matkou a vyvinout veškeré úsilí pro prohloubení vazeb mezi matkou a dcerou uzavřel, že okresní soud rozhodl správně a jeho rozsudek potvrdil. Dovolání proti rozsudku krajského soudu v dané věci není přípustné. Proti výše uvedeným rozsudkům obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, ve které namítá, že i přesto, že disponuje podmínkami k výchově nezletilé, soud pěstounskou péči nezrušil a nezletilou matce do péče nesvěřil. Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv konkrétně v tom, že nezletilá nebyla odvolacím soudem vyslechnuta za účelem zjištění jejího aktuálního stanoviska, a v tom, že krajský soud nevyhověl návrhu na odročení jednání, aby v mezidobí mohlo dojít k zintenzivnění vztahu nezletilé s matkou, a nezletilá tak nebyla déle ve stavu nejistoty - proč setrvává v péči pěstouna i přesto, že je matka schopna se o ni starat. Podle stěžovatelky pěstoun brání rozvinutí hlubšího vztahu mezi matkou a dcerou tím, že s matkou téměř nekomunikuje, nesnaží se jí vyjít vstříc a setkání s nezletilou umožňuje pouze ve velmi omezeném rozsahu. Stěžovatelka uvádí, že pěstounská péče je pouze dočasným řešením; proto by měla být soudem zrušena, neboť ona jako matka je v současné době schopna zajistit rodičovskou péči, která by měla mít před péčí pěstounskou přednost. Pro tyto důvody spatřuje stěžovatelka v rozsudcích obecných soudů porušení svých základních práv na rodičovství, rodinu a její ochranu podle čl. 10 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a tzv. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je v tomto případě především vyjádřením nesouhlasu se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů a postrádá ústavněprávní rozměr. Krajský soud nehodnotil jen to, zda a jak se změnily poměry matky od doby, kdy byla nezletilá svěřena do pěstounské péče, ale také to, jaké dopady by na ni mělo případné zrušení této péče a její svěření do péče matky. Krajský soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte není jisté, že případná změna péče nebude mít na nezletilou negativní vliv a současná forma péče o nezletilou by tudíž měla být zachována alespoň do doby, než bude případný negativní vliv vyloučen. Krajský soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky o nedostatečně provedeném dokazování před okresním soudem, neboť o rozhodných skutečnostech v zásadě není sporu; vycházel proto především ze skutkového stavu, jak jej zjistil okresní soud. Z prokázaného (nesporného) skutkového stavu podle obecných soudů vyplývá, že jisté zlepšení poměrů na straně stěžovatelky nezakládá (zatím) jistotu, že je případná změna péče v nejlepším zájmu nezletilé, který je předním hlediskem při rozhodování (viz např. nález ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3216/13). Nejdůležitější je tedy podle obecných soudů zejména celkový dopad navrhované změny na nezletilou. Nechybí-li nezletilé u pěstouna v zásadě nic, dobře prospívá ve škole, cítí se šťastná, a s matkou by se sice ráda vídala častěji, nicméně ani ona sama se nevyslovila pro změnu pečující osoby (jde o dívku starší 11 let, která je schopna projevit svůj názor na věc), neshledal krajský soud důvod na tomto stavu nic měnit. Krajský soud postupoval podle Ústavního soudu v duchu pravidel "spravedlivého procesu", nevyslechl-li nezletilou před soudem a jednání na návrh matky neodročil. Z rozsudku krajského soudu se podává, že opatrovník zjistil stanovisko nezletilé v říjnu 2018, nadto byla nezletilá okresním soudem vyslechnuta dne 10. 12. 2018. V době rozhodování v březnu 2019 měl krajský soud dostatek relevantních a aktuálních podkladů pro to, aby primárně vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, a to tím spíše, jestliže se nezletilá ohledně preferovaného vývoje péče vyjadřovala neurčitě a k současnému stavu zaujímala pozitivní postoj. Návrh na odročení jednání nepovažoval krajský soud za důvodný, neboť je to podle jeho závěru právě stav nejistoty o budoucím uspořádání rodinných poměrů nezletilé, který na ni má negativní vliv, jak ostatně vyplývá i z pohovoru s nezletilou z října 2018. S tímto závěrem se ztotožňuje i Ústavní soud, ačkoliv jeho úkolem není plnit roli "další přezkumné instance" v rámci obecné justice. Návrhu na přerušení řízení nemohl krajský soud vyhovět z důvodu nesouhlasu pěstouna jako dalšího účastníka řízení. Ústavní soud neshledal v postupech obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky, ke kterým mělo ze strany obecných soudu dojít tím, že soud nesvěřil nezletilou do její péče i přes zlepšení jejích poměrů, v odvolacím řízení nebyla dcera vyslechnuta a krajský soud nevyhověl návrhu na odročení jednání a přerušení řízení. Obecné soudy srozumitelně odůvodnily, že ke zrušení pěstounské péče a svěření nezletilé do péče matky nepostačuje sama změna poměrů, pro které byla původně nezletilá do pěstounské péče svěřena, nýbrž je stěžejní dopad potenciální změny na život dítěte. Názor dítěte a jeho zájmy by