IV.ÚS 1790/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1790/21 ze dne 24. 8. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem, sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2021 č. j. 14 Co 174/2020-341 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. března 2020 č. j. 9 Nc 35/2019-244, 9 P a Nc 292/2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a H. H. a nezletilé K. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") byla druhá vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") svěřena do péče první vedlejší účastnice (dále jen "matka"), (výrok I.). Stěžovateli (dále též "otec") bylo stanoveno výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2019 s tím, že stanovené výživné je splatné vždy k prvnímu dni v měsíci předem k rukám matky a rovněž bylo rozhodnuto o dlužném výživném za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 3. 2020 ve výši 38 500 Kč, které je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku, k rukám matky (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Okresní soud dospěl k závěru, že majetkové poměry otce odpovídají jeho vysoké životní úrovni. Nezletilá má v souladu s § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") právo podílet se na životní úrovni otce. Soud při úpravě výživného vycházel z příjmů otce kolem 73 000 Kč měsíčně. Tato částka představuje součet mzdy otce 15 850 Kč, cestovních náhrad ve výši 6 500 Kč měsíčně a pravidelně poukazované částky 50 500 Kč měsíčně investiční společnosti. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala matka odvolání. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. vyjma odstavce I. výroku změnil tak, že otec je povinen platit na výživu nezletilé s účinností od 1. 7. 2019 částku 14 000 Kč měsíčně vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám matky. Výživné pro nezletilou splatné za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 3. 2021 ve výši 147 000 Kč, jakož i to, které se stane splatným do konce měsíce, v němž bude tento rozsudek doručen, je otec povinen zaplatit do tří dnů od doručení tohoto rozsudku, k rukám matky (výrok I.). Výroky II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech prvostupňového a odvolacího řízení. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že po vyhodnocení všech důkazů provedených soudy obou stupňů dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je třeba ve výrocích o výživném změnit. Krajský soud poukázal na to, že otec se od ledna 2020 stal jediným společníkem obchodní společnosti X, přičemž tvrdí, že jeho jediný příjem je plat (v roce 2019 jeho průměrný měsíční příjem činil 15 850, cestovní náhrady byly vypláceny v průměru ve výši 16 361 Kč měsíčně, v roce 2020 byl jeho průměrný čistý měsíční příjem 19 159 Kč, cestovní náhrady mu vypláceny nebyly), který mu společnost vyplácí jako zaměstnanci. Krajský soud konstatoval, že okresní soud, přestože dovodil příjem otce cca 73 000 Kč měsíčně, mu stanovil výživné pro nezletilou z tohoto příjmu hluboko pod spodní hranicí tzv. doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti vytvořené za účelem sjednocení rozhodovací praxe o výživném. Krajský soud považoval tvrzení otce o jeho příjmech za účelová. Podle krajského soudu je zřejmé, že v daném případě nelze pro účely stanovení výživného pro nezletilou vycházet pouze z platu, který otci vyplácí obchodní společnost, ve které je otec jediným společníkem a zároveň jednatelem. Krajský soud shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že měsíční příjem otce je možné dovodit minimálně ve výši 70 000 Kč měsíčně. Přitom lze vycházet z příjmu otce a dále s přihlédnutím k tomu, že si v té době pravidelně spořil přes 50 000 Kč měsíčně. Krajský soud uvedl, že i kdyby zohlednil pouze skutečnost, že otci bylo v prosinci 2019 vyplaceno 1 048 881 Kč jako podíl na zisku, že si vyplácí mzdu v částkách shora uvedených jako zaměstnanec své obchodní společnosti, a že má naspořeny finanční prostředky, když pouze za období od června 2019 do listopadu 2019 otec naspořil přes 600 000 Kč, pak odpovídající všem zákonným kritériím je výživné pro nezletilou podle krajského soudu částka 14 000 Kč měsíčně. Dále krajský soud zohlednil i majetkové poměry otce, který sice tvrdí, že nemá možnost disponovat s finančními prostředky své obchodní společnosti, na druhé straně je jediným společníkem obchodní společnosti X, která vykazuje nerozdělený zisk z minulých let ve výši 14 336 000 Kč a finanční prostředky ve výši 21 497 000 Kč. Krajský soud nepřisvědčil tvrzení otce, že jde pouze o účetní položky. Jde o peníze, které podle daňového přiznání obchodní společnosti by měly být na účtech a v pokladně této společnosti, přičemž jde fakticky o majetek stěžovatele, který rozhodně jeho životní úroveň ovlivňuje. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti výši výživného, kterou mu krajský soud uložil platit pro nezletilou dceru. Nesouhlasí zejména s tím, jak soudy posoudily jeho příjmy, zejména cestovní náhrady, stravné a krátkodobé investice. Stěžovatel poukazuje na to, že používal-li jako zaměstnanec silniční motorové vozidlo, pak mu podle zákona náleží náhrada. Nejde tedy o žádný příjem zaměstnance, který by byl svým účelem určen pro výpočet výživného. Cestovné a nocležné by do příjmů započítány být neměly, protože jde o náklady, které zaměstnanec skutečně vynaložil v souvislosti s pracovní cestou a které by za jiných okolností vynaložit nemusel. 5. Stěžovatel namítá, že neúčtoval-li žádné stravné zaměstnavateli a ani žádné stravné jako náhradu od zaměstnavatele nepobíral, pak by se mu do základu pro výpočet výživného neměla započítávat žádná částka. Stěžovatel napadá postup soudu, který vedle výtky určené stěžovateli o vzdání se nároku na stravné stanovil pro výpočet výživného částku ve výši 5 000 Kč jako vypočtenou 1/3 z cestovních náhrad, které stravné ani nezahrnují. 6. Stěžovatel dále soudu vytýká, že do základu pro výpočet výživného zahrnul částku ve výši 50 500 Kč, když nešlo o žádný aktuální příjem stěžovatele, ale zhodnocení zděděných prostředků z roku 2 000 a částečně naspořených finančních prostředků, které stěžovatel investoval poukázáním v šesti splátkách od června do listopadu 2019 po 50 500 Kč investiční společnosti na dlouhou dobu. 7. Stěžovatel namítá, že za sledované období neměl žádný "pravidelný" příjem, který by bylo možno do základu pro výpočet výživné vztáhnout, v období od června do listopadu 2019 "nenaspořil" částku ve výši 600 000 Kč. S přihlédnutím k uvedenému obecné soudy při svém rozhodování nevycházely ze skutečně prokázaného stavu, zejména jde-li o započítání částky ve výši 50 500 Kč do základu pro výpočet výživného. Stěžovatel uvádí, že skutečný příjem v době rozhodování okresního soudu činil 15 850 Kč a v době rozhodování krajského soudu 19 159 Kč. Stěžovatel nesouhlasí s příjmem ve výši 73 000 Kč, kterou stanovil okresní soud a s výší výživného, kterou určil krajský soud ve výši 14 000 Kč, neboť tato částka je v rozporu se zákonnými požadavky na její určení, zejména s ohledem na schopnosti a majetkové poměry stěžovatele. 8. Stěžovatel rovněž považuje za nesprávná zjištění soudu o majetku obchodní společnosti X. Dále soudům vytýká, že z důvodu užití daňového paušálu nezapočítal do příjmů matky jí samotnou přiznané měsíční úhrady a statisícové příjmy, když vycházel jen z daňového přiznání bez jejich uvedení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykon