IV.ÚS 1791/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1791/07 ze dne 21. 11. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti občanského sdružení Jihočeské matky, o.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Nová 12, zastoupeného JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, Advokátní kancelář Korbel, Tuháček & partneři, s.r.o., se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, čj. 2 As 12/2006-111, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2005, čj. 8 Ca 96/2005-66, a rozhodnutí předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ze dne 26. 1. 2005, čj. 2728/2.1/05, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají. Odůvodnění: I. Návrhem ze dne 13. 7. 2007 učiněným dne 16. 7. 2007 v elektronické podobě a opatřeným uznávaným elektronickým podpisem se občanské sdružení Jihočeské matky (dále též "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími a řízením, které jim předcházelo, byl porušen článek 36 odst. 1 a 2 a článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článek 6 odst. 1 a článek 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a tato rozhodnutí zrušil. Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 věty druhé zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "atomový zákon"), jež zní: "§ 14 (1) Úřad postupuje ve správním řízení nezávisle na řízení jiného správního úřadu. Žadatel je jediným účastníkem řízení.", neshledá-li Ústavní soud možnost jeho ústavně konformní interpretace. II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 Ca 96/2005, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel je podle stanov ze dne 6. 12. 1991, v platném znění, dobrovolnou nezávislou nepolitickou ekologickou organizací, jejímž hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Usiluje zejména o nápravu životního prostředí a vztahu člověka k němu, o propagaci alternativního životního stylu šetrného k přírodě a o propagaci trvale udržitelného rozvoje. Působí na celém území České republiky, převážně však v jihočeském regionu (článek 1). Jeho cílem je mj. snaha o zastavení rizikových neekologických technologií, zvláště jaderné energetiky a dalších zdravotně závadných provozů, prosazování alternativních způsobů výroby energie a působení na ekologické vědomí občanů (článek 2 odst. /2/). Členství ve sdružení je pouze individuální. Členkami se mohou stát ženy starší 18 let - i bezdětné po vyplnění přihlášky a odsouhlasení výborem sdružení (článek 3 odst. /1/). Čestné členství může nabýt muž starší 18 let, pokud bude na základě přihlášky schválen výborem sdružení (článek 3 odst. /2/). Dne 11. 10. 2004 Státní úřad pro jadernou bezpečnost, odbor hodnocení jaderných zařízení, podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) atomového zákona rozhodnutím čj. 19172/2004, č. sp. 10899/2004, na základě žádosti ČEZ, a.s., se sídlem v Praze, povolil provoz 1. bloku Jaderné elektrárny Temelín za podmínek v rozhodnutí stanovených. Podle ustanovení § 14 odst. 1 atomového zákona jediným účastníkem správního řízení byl žadatel. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel (v té době a až do 27. 8. 2006 Sdružení Jihočeské matky) dne 25. 10. 2004 rozklad k předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, která jej dne 26. 1. 2005 jako nepřípustný zamítla s odůvodněním, že se jednalo o návrh podaný osobou, která nebyla účastníkem řízení podle § 14 atomového zákona. Dne 16. 3. 2005 stěžovatel podal proti rozhodnutí předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ze dne 26. 1. 2005 správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Dne 1. 9. 2005 Městský soud v Praze správní žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.) s odůvodněním, že k podání žaloby Sdružení Jihočeské matky nebylo aktivně legitimováno. Dne 29. 3. 2007 Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze rozsudkem zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění poukázal na svou dosavadní judikaturu k právní otázce, zda znění § 14 odst. 1 věty druhé atomového zákona vylučuje - vnímáno ve vztahu k ostatním částem českého právního řádu - účast jiných účastníků řízení než žadatele o povolení podle § 9 odst. 1 písm. d) tohoto zákona; s touto judikaturou se rozhodující senát ztotožnil; konstatoval, že za takto nastalé situace nebylo namístě předložit věc k posouzení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, jak stěžovatel navrhoval. V odůvodnění mj. uvedl, že "Jiná situace by nastala, pokud by k uvedení jaderné elektrárny do provozu dostačovalo jediné správní řízení. ... Pokud by totiž bylo řízení podle atomového zákona jediným řízením nutným k uvedení atomové elektrárny do provozu, znamenalo by vyloučení všech osob kromě žadatele o povolení z účasti v něm také potenciální porušení práva na příznivé životní prostředí podle článku 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve vztahu k osobám, které jsou způsobilé tato práva mít, tedy zejména ve vztahu k občanským sdružením majícím za cíl činnosti ochranu přírody a krajiny. Nositeli tohoto ústavního práva jsou totiž sice zásadně fyzické osoby, jež jediné mohou být poškozením životního prostředí přímo dotčeny např. na souvisejícím právu na život, kromě nich ovšem také ty z právnických osob, typicky právě občanská sdružení, pro něž je ochrana zájmů životního prostředí hlavní nebo podstatnou náplní jejich činnosti a které je tak možno vnímat nejen jako uskupení fyzických osob, pro něž taková právnická osoba představuje jakési médium, jehož prostřednictvím hájí tyto fyzické osoby své vlastní právo na příznivé životní prostředí, ale také jako obhájce tohoto práva ve prospěch ostatních lidí. Tato občanská sdružení ostatně jako nositele tohoto práva uznal mimo jiné i Ústavní soud, a to např. ve svém nálezu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn. III. ÚS 70/97 (Sb.nál. a usn., sv. 8, nál.č. 96). Lze si navíc dokonce přestavit, že by při takovém výkladu mohlo být narušeno i právo na pokojné užívání vlastnictví chráněné v článku 11 Listiny základních práv a svobod, které je nyní chráněno v řízeních podle stavebního zákona .... .". III. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces a na účinné opravné prostředky dle článku 36 odst. 1 a 2 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 6 odst. 1 a článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") tím, že mu byla upřena možnost hájit svá práva a oprávněné požadavky v řízení vedeném před Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Výsledek tohoto řízení, tj. rozhodnutí o povolení provozu 1. bloku Jaderné elektrárny Temelín, přináší výrazná rizika pro lidské zdraví, životní prostředí a ochranu přírody a krajiny. Rovněž tvrdil, že ve správním řízení aplikované ustanovení § 14 odst. 1 věty druhé atomového zákona je absolutně nebo přinejmenším při zvoleném způsobu interpretace v rozporu s ústavním pořádkem. Stěžovatel poukázal na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") k článku 6 odst. 1 Úmluvy (rozsudek pléna ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, 1981, stížnost č. 6878/75, 7238/75; rozsudek pléna ve věci Golder proti Spojenému království, 1975, stížnost č. 4451/70 a rozsudek velkého senátu ve věci A. Athanassoglou a další proti Švýcarsku, ze dne 6. 4. 2002 - správně ze dne 6. 4. 2000, stížnost č. 27644/95), podle níž každý, do jehož občanských práv nebo závazků bylo zasaženo, se může dovolávat práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem. Vyjádřil přesvědčení, že správní žaloba neměla být odmítnuta, neboť ve věci se jednalo o občanská práva a závazky - konkrétně právo na život, zdraví a nerušený výkon vlastnického práva -, která jsou v České republice přiznána každému jedinci na základě článků 6 odst.1, 11 odst. 1 a 31 Listiny, k nimž navíc přistupuje právo na životní prostředí dle článku 35 odst. 1 Listiny; šlo o spor podstatný, skutečný a závažný, týkající se jak samotné existence přiznaných práv, tak i jejich rozsahu a podmínek výkonu. Stěžovatel mínil, že všechny podmínky příp