IV.ÚS 1791/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1791/12 ze dne 9. 12. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů Zdeňky Krbcové, Petra Krbce a Mgr. Jindřicha Krbce, právně zastoupených advokátem JUDr. Zborovem Dvořákem, Na Vinici 882/31, Praha 10, proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 7. 2008 č. j. 7 C 107/2006-86, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009 č. j. 27 Co 477/2008-122 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 25 Cdo 2516/2009-165, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 14. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlavní uvedených rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Dne 9. 10. 2005 došlo v důsledku poruchy dřevoplynového kotle zn. ATMOS 32, výrobní č. 10598, ke zranění pana Oldřicha Krbce, který na zranění v podobě rozsáhlých popálenin následně zemřel. K poruše kotle došlo tak, že v okamžiku, kdy pan Krbec otevřel žárová dvířka topeniště kotle, ochladila se stěna plechu, který odděluje žárovou komoru od vodního obsahu kotle a na opotřebeném materiálu vznikla trhlina, jíž do topeniště vniklo značné množství vody, která se přeměnila páru. Vzniklá pára zaplnila celý prostor kotelny, kde byl kotel umístěn, a způsobila popáleniny na 92% povrchu těla pana Krbce. V řízení před obecnými soudy se stěžovatelé neúspěšně domáhali na vedlejším účastníkovi náhrady způsobené škody, neboť byli toho názoru, že povinností prodejce výrobku bylo řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaného výrobku, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, která vyplývají z jeho nesprávného použití nebo údržby. Tuto povinnost měl žalovaný splnit v návodu k obsluze a údržbě. O riziku možného opotřebení plechu vnitřního pláště však stěžovatele, resp. poškozeného, prostřednictvím návodu k obsluze neinformoval. Pan Krbec tak výrazný úbytek hmoty nemohl předvídat a stěnu žároviště místy ztenčenou až na 0,25mm mohl prorazit při libovolném přikládání čímkoliv. Ze znaleckého posudku Ing. Vladimíra Zábranského vyplynulo, že příčinou poruchy kotle bylo jeho opotřebení provozem a bezprostřední příčinou bylo otevření přikládacích dvířek žároviště. Následně soudem jmenovaný znalec Antonín Šťastný uvedl, že návod na použití kotle obsahuje veškeré informace o provozu a běžné údržbě zařízení se zdůrazněním běžných poruch. V porovnání s výrobci kotlů na pevná paliva i kotlů obdobných, považoval výše uvedený znalec návod za vyhovující. Obsahuje všechna rizika, která může obsluha ovlivnit. Dále uvedl, že životnost ocelových kotlů se pohybuje od 10 do 20 let a že spotřebitel z návodu věděl, jaké jsou podmínky provozu kotle. Dále uvedl, že nebyla dodržena podmínka otevřené expanze, která při nejvyšším tlaku v systému reprezentovala tlak mezi 40-50 kPa bez možnosti navýšení. Závěrem znalec uvedl, že možnou deformaci kotle způsobila nízkoteplotní koroze kotle a nežádoucí tlak a nedodržení podmínky otevřené expanze. Tyto své závěry znalec zásadně korigoval během svého výslechu, kdy uvedl, že životnost kotle je 5-12 let a jedná se o všeobecně známou skutečnost. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že znalec nebyl konfrontován se stávající úpravou návodů k použití výrobku, který musí obsahovat mimo jiné vhodného uživatele výrobku, včetně jeho schopností a má být uvedeno také předpokládané použití výrobku. Dále má návod obsahovat všechny informace nezbytné pro správné a bezpečné používání výrobku včetně informací o údržbě a servisu. Důležitou obsahovou částí návodu je uvedení všech možných předvídatelných chybných způsobů použití výrobku a odpovídajících varování nebo upozornění na nebezpečí, která z takového výrobku vyplývají. Na většinu chybějících informací byly obecné soudy stěžovateli opakovaně upozorněny, ty však jejich závěry bagatelizovaly a celou problematiku zúžily na konstatování, že příčinou havárie bylo opotřebení kotle jeho provozem a mnohostrannou shodou nešťastných náhod. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že i když návod neobsahuje výslovné upozornění na ztrátu životnosti v důsledku ztenčování pláště žárové komory, dospěl k závěru, že pro spotřebitele jsou podané informace stran důvodu nadměrného a předčasného opotřebování kotle postačující. Stěžovatelé pak nerozumí vývodu odvolacího soudu o tom, že uvedená destrukce kotle nepatří obecně k rizikům jeho životnosti. Stěžovatelé považují za zcela zásadní rozpor mezi závěry obou znalců, kdy Ing. Vladimír Zábranský dospěl k závěru, že příčinou havárie bylo otevření přikládacích dvířek žároviště za plného provozu kotle, kdežto Antonín Šťastný při svém výslechu u odvolacího soudu uvedl, že otevření dvířek nemělo samo o sobě žádný zásadní vliv na vznik škody. Za této situace měl být dle náhledu stěžovatelů jmenován revizní znalec. Odvolací soud tak neměl dostatečně zjištěný skutkový stav proto, aby mohl o věci rozhodnout. Stěžovatelé si na své náklady nechali "revizní" znalecký posudek zpracovat, přičemž z něj vyplývá, že závěry Antonína Šťastného jsou v převážné míře nepravdivé, zavádějící a neobjektivní. Znalec Ing. Jiří Zít jednoznačně uvedl, že v návodu k použití jsou jen náznaky vlivů, které mohou narušit ocelový plech tlakového celku kotlového tělesa a taktéž jen náznaky různých nebezpečí v souvislosti s provozem kotle. Za zcela zásadní pak považují stěžovatelé zjištění znalce, že v návodu není žádná informace o možném razantním výronu vody do topeniště. Ing. Jiří Zít označil předmětný kotel s ohledem na jeho konstrukci a provozní vlivy jako nespolehlivý a nebezpečný. Zemřelý pan Oldřich Krbec se nedopustil žádného porušení pokynů v návodu k obsluze. Stěžovatelé mají za to, že shora uvedeným postupem bylo porušeno základní právo pana Oldřicha Krbce na jeho ochranu zdraví uvedené v čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2, čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudy učinily nesprávné skutkové závěry ze zjevně i laicky nesprávných tvrzení soudního znalce Šťastného, které jsou v rozporu s tvrzením obou dalších soudních znalců. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelé polemizují s tím, jak obecné soudy hodnotily provedené důkazy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Poukazují-li stěžovatelé na znalecký posudek pana Ing. Jiřího Zíta, nutno uvést, že tento nebyl v rámci procesu dokazování předmětem hodnocení. Podle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy vypořádaly ústavně konformním způsobem s námitkami stěžovateli vznesenými. Takto bylo např. v rámci výslechu znalce Šťastného korigováno původní tvrzení o životnosti kotle. Z příslušného protokolu o jednání navíc vyplývá důvod, pro který se jmenovaný znalec v rámci výslechu od svého dřívějšího tvrzení odchýlil. Životnost kotle je ovlivňována celou řadou faktorů. Z toho důvodu je pak velmi obtížně stanovit nějakou minimální hranici životnosti (z výpovědi znalce vyplynulo, že se setkal se situací, kdy kotel měl životnost pouhé tři ro