IV.ÚS 180/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 180/23 ze dne 29. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti D. M., zastoupeného Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem, sídlem Zámecká 488/20, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 37 Co 227/2022 523 a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. května 2022 č. j. 11 Nc 1057/2021-401, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, L. M., zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem, sídlem 2. května 7134, Zlín, a nezletilých D. M. a R. M., zastoupených opatrovníkem Městským úřadem města X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení posuzované věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči. Tvrdí, že oba rozsudky porušily jeho právo na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny, jakož i právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Řízení před obecnými soudy bylo zahájeno na návrh matky poté, co se s oběma syny v srpnu 2021 odstěhovala ze společné domácnosti z P. do asi 170 km vzdálené N. na U., bydliště svých rodičů. Matka navrhla, aby soud svěřil děti do její péče; stěžovatel navrhl svěření do jeho péče. Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil děti do péče matky, stanovil stěžovateli povinnost výživného a upravil jeho styk s dětmi následovně. S D. se měl stýkat v běžném režimu 4 dny ve čtrnáctidenním cyklu a s R. 8 hodin (rozprostřených do tří dnů) ve čtrnáctidenním cyklu. D. měla předat matka stěžovateli v místě bydliště stěžovatele a stěžovatel po ukončení styku matce v místě jejího bydliště. Předání R. mělo probíhat v místě bydliště matky, pouze v lichý čtvrtek si měla matka R. převzít v místě bydliště otce. 3. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolání, v němž navrhl střídavou péči u syna D. a u syna R. výlučnou péči matky s podstatně rozsáhlejším (oproti rozhodnutí okresního soudu) stykem s otcem tak, aby s rostoucím věkem syna mohlo také časem dojít ke změně na střídavou péči. Stěžovatel rovněž navrhoval, aby soud upravil časové intervaly pro styk způsobem umožňujícím, aby spolu sourozenci trávili co nejvíce času. Navíc uvedl, že má možnost užívat byt, který v N. za účelem zjednodušení styku s dětmi zakoupil jeho otec. Proto by ve všední dny mohl stěžovatel přebírat děti v bydlišti matky a matka od stěžovatele na adrese onoho bytu. Pouze v sudé neděle a v období Velikonoc a Vánoc by matka předávala syna R. a přebírala oba sourozence od stěžovatele v místě jeho bydliště v P. Stěžovatel k tomu poznamenal, že nemá zájem se v N. zdržovat trvale. Krajský soud na základě odvolání rozšířil stěžovatelův styk s D. na 6 dnů ve čtrnáctidenním cyklu a u R. na celkem 27 hodin ve čtrnáctidenním cyklu. Kromě toho změnil místo předávání sourozenců ve všech případech na bydliště matky, což odůvodnil tím, že rodiče od sebe v době vykonávání styku pobývají v minimální vzdálenosti. 4. Podle obecných soudů současná situace rodičů a obou nezletilých neumožňuje nastavení střídavé péče, a to především s přihlédnutím k velmi nízkému věku obou dětí, snaze nerozdělovat sourozence a k přetrvávající špatné komunikaci mezi rodiči. Krajský soud uvedl, že sice každý z těchto důvodů samostatně střídavé péči nebrání, ale ve svém souhrnu již ano. Takto nastavený styk podle něj přiměřeně zohledňuje dosavadní úroveň vztahů mezi nezletilými a otcem. Podle krajského soudu je již i mladší syn R. schopen absolvovat celodenní styk u otce, který má k tomu veškeré podmínky. K výživnému pak krajský soud podotkl, že přihlédl k velmi širokému styku stěžovatele s oběma syny a k nákladům, které stěžovatel musí při realizaci tohoto styku vynaložit. V opačném případě by stanovil výživné vyšší. 5. Ústavní soud v posuzovaném případě již rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele proti předběžnému opatření, kterou usnesením sp. zn. I. ÚS 400/22 ze dne 29. 3. 2022 odmítl jako zjevně neopodstatněnou (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 6. V tomto řízení pak Ústavní soud usnesením ze dne 24. 1. 2023 ustanovil nezletilým kolizního opatrovníka Městský úřad města T., protože by mohlo v posuzované věci dojít ke střetu zájmů každého z rodičů a nezletilých. 7. Ve věci také došlo ke změně soudce zpravodaje. Jelikož posuzovaná věc nebyla ke dni zániku funkce soudce zpravodaje Jana Filipa skončena, byla přidělena v souladu s Rozhodnutím předsedy Ústavního soudu o změně rozvrhu práce č. j. Org. 40/23 ze dne 6. 7. 2023 soudci zpravodaji Janu Wintrovi. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by bránily rovnoměrné střídavé péči u syna D. a výrazně širšímu styku stěžovatele se synem R. tak, aby mohlo dojít k prohloubení vztahu s otcem a aby bylo možné co nejdříve upravit péči střídavým způsobem. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podle stěžovatele učinily řadu skutkových závěrů, které nemají žádnou oporu v provedeném dokazování, a v řízení navíc opomenuly některé důkazy. Odůvodnění napadených rozhodnutí je pak podle stěžovatele vedeno s předsudky a představou genderových rolí, podle nichž je dítě v péči matky výchozí stav, což odporuje rozhodovací praxi Ústavního soudu. Stěžovatel míní, že obecné soudy aprobovaly a zároveň při svých úvahách dostatečně nereflektovaly nezákonný "vnitrostátní únos" dětí matkou, která oba syny proti jeho vůli přemístila do N. Namítá, že v důsledku rozhodnutí soudů nese náklady tohoto nezákonného přemístění dětí pouze on, což je rovněž v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Ze všech těchto důvodů soudy podle stěžovatele porušily jeho základní práva uvedená v bodě 1 tohoto usnesení. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků 9. Matka jako vedlejší účastnice považuje ústavní stížnost za zcela nedůvodnou. Uvádí, že stěžovatel pouze opakuje procesní obranu z řízení před obecnými soudy, přičemž má za to, že se s argumenty stěžovatele soudy dostatečně vypořádaly. Matka vysvětluje, že situaci nemohla vzhledem k agresivnímu chování stěžovatele vůči ní řešit jinak než odchodem do domu svých rodičů. V projednávané věci podle ní nebyla naplněna kritéria pro svěření nezletilých do střídavé péče, zejména vzhledem ke špatné komunikaci se stěžovatelem a k zájmům nezletilých. Podotýká, že ona byla i v době společného soužití hlavní pečující osobou o děti, a míní, že nejlepším zájmem dítěte ve věku do tří let, o které převážně pečuje jeho matka, je nepochybně být v péči matky. 10. Ústavním soudem ustanovený opatrovník nezletilých považuje rozsudek krajského soudu za souladný se zájmy dětí a ústavní stížnost vnímá jako nedůvodnou. Odkazuje především na věk nezletilých, stabilizaci jejich prostředí, psychický stav nezletilých a podporu citových vazeb mezi sourozenci. 11. Okresní soud ve svém vyjádření navrhuje ústavní stížnost zamítnout, jelikož napadené rozsudky akceptují základní potřeby nezletilých a jsou v jejich nejlepším zájmu. Krajský soud uvedl, že při svém rozhodování preferoval zájem nezletilých na vytvoření stabilního prostředí před rozpornými postoji rodičů, které dlouhodobě vedly ke konfliktní situaci vytvářející nevhodné podmínky pro výchovu nezletilých. 12. Stěžovatel v replice opakuje, že odchylku od střídavé péče musejí obecné soudy odůvodnit ochranou jiného silného legitimního zájmu, což zde neučinily. Odkazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu, zejména na nález sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. 2. 2023, podle nějž stejné důvody vylučující střídavou péči, které obecné soudy uvedly i v posuzované věci, nemohou obstát. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud na prvním místě zdůrazňuje, že není součástí soustavy soudů. Toto východisko se v projednávané věci projevuje zvláště intenzivně, jelikož, ačkoli je napadeným rozhodnutím možno vytknout určité vady, ve svém souhrnu a důsledku tyto vady nezakládají protiústavní porušení práv stěžovatele. Ústavní soud v judikatuře zdůrazňuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ústavní soud přezkoumává toliko ústavnost, tj. to, zda došlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod stěžovatele [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377) a sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 1