IV.ÚS 1804/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1804/21 ze dne 26. 10. 2021 N 187/108 SbNU 279 Podmínky pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele V. E., t. č. ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Petrem Zapletalem, advokátem, sídlem Luleč 323, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2021 č. j. 3 To 88/2021-98 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. března 2021 č. j. 21 PP 250/2020-82, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2021 č. j. 3 To 88/2021-98 a usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. března 2021 č. j. 21 PP 250/2020-82 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zákaz dvojího přičítání zaručený čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2021 č. j. 3 To 88/2021-98 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. března 2021 č. j. 21 PP 250/2020-82 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") byla podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 10. 2018 sp. zn. 3 T 144/2018 za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Okresní soud shledal, že stěžovatel splnil podmínku výkonu poloviny uloženého trestu odnětí svobody i podmínku polepšení. K tomu poukázal na to, že ze zprávy Věznice Břeclav vyplynulo, že stěžovatel do výkonu trestu nastoupil sám v dubnu roku 2019 na oddělení s vysokým stupněm zabezpečení a v červnu roku 2020 byl přeřazen z vysokého do středního stupně zabezpečení. Dále bylo zjištěno, že program zacházení plní, vnitřní řád věznice dodržuje, konfliktní situace nevyvolává ani nevyhledává, k zaměstnancům vězeňské služby se chová slušně a korektně, je zařazen do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace, v průběhu výkonu trestu byl 1x odměněn pochvalou za pracovní aktivitu, kázeňsky trestán nebyl, účastnil se dobrovolných úklidových činností ve svém osobním volnu, za dobu výkonu trestu byl 6x testován na přítomnost omamných a psychotropních látek, a to vždy s negativním výsledkem, udržuje pravidelný telefonický kontakt se svými blízkými, a proto současný výkon trestu plní svůj účel. Podle okresního soudu však stěžovatel nesplnil třetí zákonnou podmínku, tj. očekávání, že v budoucnu povede řádný život. Ač okresní soud připustil, že stěžovatel má pevné rodinné zázemí a pro případ podmíněného propuštění má zajištěné bydlení i práci, nebylo podle jeho názoru možno přehlédnout stěžovatelovu bohatou trestní minulost s konstatováním, že je již potřetí ve výkonu trestu odnětí svobody (poprvé byl odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 99/94 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, podruhé ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 287/98 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců), přičemž předchozí dvě zkušenosti s výkonem trestu jej neodradily od páchání další trestné činnosti. Přihlédl rovněž k tomu, že stěžovatel si ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 53/2019, v níž byl pravomocně uznán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, podal odvolání, v němž svou vinu popřel. Z toho okresní soud dovodil, že u stěžovatele absentuje potřebná míra sebereflexe. Uzavřel proto, že u stěžovatele výkon trestu v dané fázi ještě nesplnil svůj účel. 3. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Brně (dále též jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), usnesení okresního soudu zrušil a podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 9. 2020 č. j. 43 T 53/2019-786 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2021 č. j. 7 To 387/2020-818. V odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že byl nucen napravit pochybení okresního soudu, který byl v době rozhodování předmětné věci již seznámen s tím, že trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, který byl stěžovateli uložen ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 144/2018, již není aktuálním trestem. Ohledně stěžovatele bylo vydáno další rozhodnutí, a to rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 9. 2020 sp. zn. 43 T 53/2019, přičemž při ukládání souhrnného trestu byl trest v trvání třiceti šesti měsíců zrušen a stěžovateli byl nově uložen souhrnný trest v trvání čtyřiceti dvou měsíců. 4. Při posouzení zákonných podmínek podmíněného propuštění se krajský soud ztotožnil se závěrem okresního soudu, že stěžovatel splnil první i druhou podmínku, ale že třetí zákonnou podmínku nelze považovat za splněnou. V této souvislosti poukázal na to, že stěžovatel má v Rejstříku trestů celkem 11 záznamů a již od roku 1994 byl pravomocně odsuzován za různorodou trestnou činnost. Přestože mu byly dány šance v podobě alternativních trestů, a to podmíněného trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací i dobrodiní amnestie, nevedlo to k jeho nápravě. Podle krajského soudu nebylo možno přehlédnout, že byl opakovaně uznán vinným drogovou trestnou činností. Při prvním odsouzení z roku 1994 mu byl za tuto trestnou činnost uložen podmíněný trest odnětí svobody, a ačkoliv se formálně osvědčil, přesto to nevedlo k nápravě jeho chování. Následně ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 144/2018 byl opětovně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, k němuž mu byl následně ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 53/2019 uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, a to za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Za podstatné krajský soud považoval, že stěžovatel se opakovaně dopouštěl trestné činnosti bez ohledu na předešlá odsouzení a výkony trestu odnětí svobody, z nichž si nevzal potřebné ponaučení. Vzhledem k trestní minulosti stěžovatele nebylo podle krajského soudu jednoznačné, zda by se trestné činnosti nedopouštěl opakovaně, když má k páchání trestné činnosti výrazné sklony a riziko podmíněného propuštění bylo ještě příliš vysoké. Zdůraznil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu je mimořádným benefitem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit, a že musí být vždy ponecháno na úvaze soudu, zda s ohledem na splnění zákonem stanovených podmínek na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody přistoupí, či nikoliv. 5. K judikatuře Ústavního soudu týkající se zákazu dvojího přičítání krajský soud poukázal na rozhodnutí ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2479/19, ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. II. ÚS 2564/19, ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. IV. ÚS 300/16, ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 638/21 aj. (pozn. všechna citovaná usnesení Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ze kterých podle jeho názoru vyplývá nutnost zohlednění trestní minulosti u odsouzených, dále že je to odsouzený, kdo musí prokázat polepšení, odstranění příčin trestné činnosti, snížení rizik a nalezení dostatečné motivace neopakovat trestnou činnost, a že soudy nejsou povinny stanovovat odsouzenému jakýkoliv "plán polepšení", který musí splnit. II. Argume