IV.ÚS 1822/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1822/20 ze dne 1. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Jana Hlocha, zastoupeného Mgr. Karolínou Steinerovou, advokátkou, sídlem Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2020 č. j. 21 Cdo 798/2020-308 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2019 č. j. 62 Co 106/2017-282, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace FUTURA, a. s., sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví, s tvrzením, že jimi byly porušeny jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel se před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 417 276 Kč s příslušenstvím. V řízení tvrdil, že byl od 1. 10. 2011 do 31. 12. 2012 zaměstnancem vedlejší účastnice, která vydává deník Haló noviny a že mu za zmíněné období vedlejší účastnice nevyplatila mzdu. Následně požadoval i odstupné. Pro částečné zpětvzetí žaloby (podané po plnění od vedlejší účastnice) obvodní soud zastavil řízení ohledně částky 342 486 Kč s úrokem z prodlení. Podle obvodního soudu předmětem řízení tak zůstal požadavek na zaplacení částky 74 790 Kč, kterou tvoří doplatek mzdy za září 2011 ve výši 6 012 Kč a odstupné ve výši 68 778 Kč, vše s úrokem z prodlení. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 21 C 235/2014-152 obvodní soud žalobu zamítl. K požadavku na odstupné ve výši 68 778 Kč zjistil, že 4. 10. 2011 bylo stěžovateli doručeno odvolání z místa vedoucího zaměstnance (zástupce šéfredaktora), tudíž byl s účinností od 5. 10. 2011 z místa vedoucího zaměstnance odvolán. Podle § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce", není-li dále výslovně zmíněno jiné znění), náleží v takovém případě odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách jen při rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny. Obvodní soud se zabýval tím, zda byl stěžovatel z vedoucího místa odvolán z důvodu zrušení jeho místa v důsledku organizační změny nebo z jiného důvodu. Shledal, že důvodem odvolání byla nespokojenost vedlejší účastnice s jeho prací a pracovní morálkou. Obvodní soud tak neshledal požadavek na odstupné důvodným a z jiných důvodů ani požadavek na doplatek mzdy za září 2011. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 27. 9. 2017 č. j. 67 Co 106/2017-220 změnil rozsudek obvodního soudu a uložil vedlejší účastnici povinnost stěžovateli zaplatit částku 68 778 Kč. Ve výroku ohledně zbývající částky 6 012 Kč a příslušenství z částky 74 790 Kč ho zrušil a věc v daném rozsahu vrátil obvodnímu soudu. Městský soud na rozdíl od obvodního soudu shledal, že u vedlejší účastnice došlo k organizační změně, při níž s účinností od 15. 9. 2011 bylo zrušeno stěžovatelovo místo zástupce šéfredaktora. Od 1. 4. 2011 organizační strukturu tvořila místa šéfredaktora (byť bylo neobsazené) a dvou zástupců šéfredaktora. V důsledku změny účinné od 15. 9. 2011 organizační strukturu tvořil šéfredaktor a jeden jeho zástupce. Podle městského soudu bylo bez významu zjištění obvodního soudu, že vedlejší účastnice stěžovatele z funkce zástupce šéfredaktora odvolala pro nespokojenost s jeho prací a - jak stěžovatel připustil - pro ztrátu podpory od JUDr. Vojtěcha Filipa, předsedy KSČM. Pro městský soud bylo z hlediska právního posouzení relevantní to, že místo zástupce šéfredaktora bylo s účinností od 15. 9. 2011 zrušeno. Městský soud se dále neztotožnil s důvody, pro které se obvodní soud nezabýval požadavkem na doplatek mzdy za září 2011 ve výši 6 012 Kč. 4. Proti rozsudku městského soudu do části týkající se nároku na odstupné ve výši 68 778 Kč podala vedlejší účastnice dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 3. 2019 č. j. 21 Cdo 1548/2018-264 rozsudek městského soudu zrušil ve výroku ohledně částky 68 778 Kč a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce (i obsahově totožného § 73 odst. 6 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011, na něž poukazoval městský soud) odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; to neplatí, byl-li pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Zaměstnavatel je povinen podat zaměstnanci návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží při rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti s jeho zrušením v důsledku organizační změny. Podle Nejvyššího soudu má takové odstupné představovat jednorázový peněžitý příspěvek zaměstnanci, který alespoň zčásti zmírňuje nepříznivý důsledek organizačních změn. Takový účinek by však postrádalo poskytnutí odstupného zaměstnanci, který byl odvolán z vedoucího pracovního místa (nebo se toho místa vzdal) z jiných důvodů než zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny. Z tohoto důvodu nebyl správný názor městského soudu, podle něhož byla bez významu okolnost, že žalovaná odvolala stěžovatele pro nespokojenost s jeho prací či ztráty podpory od předsedy KSČM. Veden tímto nesprávným názorem se městský soud nedostatečně zabýval, zda odvolání stěžovatele z vedoucího pracovního místa byla organizační změna nebo jiný důvod. 5. Městský soud následně rozsudkem (napadeným ústavní stížností) ze dne 2. 10. 2019 č. j. 62 Co 106/2017-282 potvrdil rozsudek obvodního soudu ohledně částky 68 778 Kč. Městský soud uvedl, že do 31. 3. 2011 tvořili vedení redakce Haló novin šéfredaktor a jeho zástupce. Od 1. 4. 2011 odešel stávající šéfredaktor, do funkce prvního zástupce šéfredaktora byl ustaven Petr Kojzar, další zástupkyní šéfredaktora (bez uvedení pořadí) byla Monika Hoření a funkce šéfredaktora zůstala neobsazená. Namísto Moniky Hoření se k 1. 5. 2011 stal zástupcem šéfredaktora stěžovatel. Následně k 15. 9. 2011 se stal šéfredaktorem Petr Kojzar, stěžovatel byl odvolán z pozice zástupce šéfredaktora a zástupcem šéfredaktora se stal Ivan Cinka. Městský soud konstatoval, že od 15. 9. 2011 došlo k organizační změně, která strukturu vedení redakce vrátila do stavu, jaký zde byl do 31. 3. 2011, tj. šéfredaktor a jeho jeden zástupce. Z toho však nebylo možno dovodit, že by stěžovatel byl odvolán z místa vedoucího zaměstnance v důsledku organizační změny. Městský soud se ztotožnil s tím, že důvodem k odvolání stěžovatele byly jeho neuspokojivé pracovní výsledky a jeho názorové střety s předsedou KSČM. Byť soud připustil, že stěžovatelovo místo šéfredaktora bylo od 15. 9. 2011 zrušeno, současně nemohl přehlédnout, že se k tomuto datu uvolnilo místo prvního zástupce šéfredaktora zastávané Petrem Kojzarem, jenž byl právě k 15. 9. 2011 jmenován šéfredaktorem. Osvědčil-li by se stěžovatel jako zástupce šéfredaktora, tak by vedlejší účastnici nic nebránilo, aby jedinou funkci zástupce šéfredaktora zastával právě stěžovatel. Městský soud shrnul, že důvodem k odvolání stěžovatele tak byla nespokojenost s jeho prací. 6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 4. 2020 č. j. 21 Cdo 798/2020-308 (toto usnesení je napadeno ústavní stížností) stěžovatelovo dovolání odmítl. K námitce, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 č. j. 21 Cdo 1548/2018-264 (bod 4.) dal zaměstnavatelům návod, jak obejít povinnost platit odstupné, dovolací soud zdůraznil, že zaměstnavateli nestačí pouze uvést, že nebyl spokojen s plněním pracovních úkonů odvolaným zaměstnancem, nýbrž musí toto své tvrzení v případném sporu též prokázat. Způsobilý dovolací důvod (nesprávné řešení právní otázky) nepředstavují námitky, v nichž stěžovatel zpochybňuje závěr soudů, že byl odvolán pro neuspokojivé pracovní výsledky, a v nichž tvrdí, že byl propuštěn z důvodu organizační změny. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí se nevypořádala s jeho námitkami. Městský soud se podle jeho názoru vydal cestou nejmenšího odporu a beze zb