IV.ÚS 1829/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1829/13 ze dne 12. 2. 2014 N 16/72 SbNU 203 Podání příloh opravného prostředku bez uznávaného elektronického podpisu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 12. února 2014 sp. zn. IV. ÚS 1829/13 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Kříže, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem, se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 79 EXE 2514/2011-46 ze dne 12. 3. 2013, kterým byly odmítnuty stěžovatelovy námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera č. j. 144 EX 10632/11-80 ze dne 6. 4. 2012. I. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 79 EXE 2514/2011-46 ze dne 12. 3. 2013 došlo k zásahu do ústavního práva stěžovatele zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Brně č. j. 79 EXE 2514/2011-46 ze dne 12. 3. 2013 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení městského soudu a příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce. 2. Z obsahu připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 79 EXE 2514/2011 a ústavní stížnosti vyplývá, že usnesením soudního exekutora č. j. 144 EX 10632/11-61 ze dne 2. 2. 2012 byla k návrhu stěžovatele částečně zastavena exekuce nařízená usnesením Městského soudu v Brně č. j. 79 EXE 2514/2011-17 ze dne 17. 10. 2011 na majetek stěžovatele k uspokojení pohledávky společnosti AXA Česká republika, s. r. o., ve výši 37 725,33 Kč s příslušenstvím. 3. Dne 6. 4. 2012 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 144 EX 10632/11-80, kterým uložil stěžovateli ve výroku č. I uhradit náklady exekuce ve výši 7 800 Kč a ve výroku č. II uhradit náklady oprávněného (vedlejšího účastníka) vzniklé v souvislosti s vedením exekuce ve výši 8 952 Kč. 4. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce dne 18. 4. 2012 námitky, a to jednak v 18.45 hodin - jak uvádí stěžovatel - z pohledu ustanovení § 42 o. s. ř. nekvalifikovaně faxem a následně téhož dne v 18.49 hodin elektronickým podáním, které obsahovalo zaručený elektronický podpis advokáta stěžovatele. 5. Podle stěžovatele se soudní exekutor námitkami nezabýval. Teprve k jeho opakované urgenci uvedl, že si přeje zaslat dosud neobdržené námitky znovu. Stěžovatel je proto dne 6. 12. 2012 opětovně zaslal do datové schránky úřadu soudního exekutora. 6. Dne 12. 3. 2013 vydal Městský soud v Brně ústavní stížností napadené usnesení, kterým odmítl námitky stěžovatele, přičemž své rozhodnutí odůvodnil tím, že vlastní námitky podané v elektronické podobě formou přílohy k e-mailu (se zaručeným elektronickým podpisem) neobsahovaly zaručený elektronický podpis a nebyly ve lhůtě do tří dnů doplněny písemně v souladu s ustanovením § 42 odst. 3 o. s. ř. Dále uvedl, že námitky podané do datové schránky soudního exekutora dne 6. 12. 2012 byly podány opožděně. 7. Stěžovatel s uvedenými závěry nesouhlasí. Soudní exekutor i Městský soud v Brně zastávají zcela absurdní a zákonem nepodložené stanovisko, že nepostačuje, pokud je uznávaný elektronický podpis připojen k tělu elektronické zprávy, ale že uznávaný elektronický podpis musí obsahovat taktéž každá jednotlivá PDF příloha e mailu podepsaného uznávaným podpisem oprávněné osoby, která např. základní námitky obsažené v těle e-mailu, popř. jeho předmětu rozvíjí. Stěžovatel se domnívá, že se jedná o přepjatý nezákonný formalismus, šikanu účastníka a nesprávnou interpretaci ustanovení § 42 odst. 5 o. s. ř. Ustanovení § 42 odst. 5 o. s. ř. hovoří pouze o "elektronickém podání", tj. jakémsi celku (a nikoliv o jednotlivých součástech, které by nutně musely být taktéž podepsány uznávaným elektronickým podpisem), jenž tvoří e-mail a jeho přílohy. 8. Soudní exekutor a soud nezákonně aplikovali na elektronické podání, které uznávaný elektronický podpis jednoznačně obsahovalo, sankci podle ustanovení § 42 odst. 3 věty druhé o. s. ř., která se však vztahuje jen a výhradně na taková elektronická podání, která vůbec neobsahují uznávaný elektronický podpis. Na podporu své argumentace uvádí rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 299/06 ze dne 19. 4. 2007 (N 71/45 SbNU 135), sp. zn. III. ÚS 169/06 ze dne 14. 8. 2008 (N 140/50 SbNU 245) a sp. zn. I. ÚS 1180/08 ze dne 31. 3. 2009 (N 78/52 SbNU 735). 9. Stěžovatel dále uvádí, že jak soudní exekutor, tak Městský soud v Brně zcela ignorovali fakt, že v těle předmětné, uznávaným elektronickým podpisem podepsané zprávy se i bez přílohy prokazatelně nachází podání povinného, jež lze podle obsahu označit za námitky minimálně v blanketním slova smyslu, přičemž i toto strohé elektronické podání naprosto vyhovuje všem požadavkům na dostatečnou určitost podání i jeho kvalifikovaný podpis podle ustanovení § 42 odst. 5 o. s. ř. Pokud měl soudní exekutor či následně Městský soud v Brně za to, že toto strohé podání vybavené uznávaným elektronickým podpisem vyžaduje nějaké doplnění, pak měl povinnost účastníka ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k jeho doplnění. 10. Stěžovatel rovněž namítá, že soudní exekutor stanovil výši odměny soudního exekutora podle § 6 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, chybně a nedůvodně na částku 3 000 Kč, ač správně se mělo jednat o částku 1 500 Kč. Soudní exekutor tak postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, neboť nepřihlédl k dobrovolnému plnění stěžovatele a nesnížil odměnu exekutora o 50 %. Porušení svých ústavních práv spatřuje i v tom, že soudní exekutor stanovil oprávněnému náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, kterou však Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.) z důvodu její neústavnosti zrušil. 11. Stěžovatel je dále toho názoru, že společnost AXA Česká republika, s. r. o., má dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V této souvislosti odkazuje např. na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 (N 232/59 SbNU 365). II. 12. Městský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti setrval na svém stanovisku, že každá příloha zaslaná v jednom e-mailu (v jedné obálce) musí být řádně podepsána zaručeným elektronickým podpisem. Z judikatury Ústavního soudu nevyplývá, že naprosto postačuje, když elektronické podání jako celek obsahuje alespoň jeden uznávaný elektronický podpis oprávněné osoby bez ohledu na počet podání v přílohách obsažených. Exekuční soud také nesouhlasí s tím, že označení předmětu v těle e-mailu opatřeného uznávaným elektronickým podpisem je podáním obsahujícím námitky, neboť toto označení nenese žádné atributy podání. 13. Soudní exekutor ve vyjádření k ústavní stížnosti setrval na stanovisku, podle něhož bylo nutné přílohu připojenou k e-mailu doplnit ve třídenní lhůtě o originál listiny. Dále uvedl, že stěžovatel v námitkách sporoval jen výrok I, přičemž námitky nelze v ústavní stížnosti rozšiřovat. 14. Společnost AXA Česká republika, s. r. o., se k ústavní stížnosti nevyjádřila. 15. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet tu skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl. III. 16. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 17. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není