IV.ÚS 1837/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1837/22 ze dne 15. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Feryny, zastoupeného Mgr. Jiřinou Dvorníkovou, advokátkou sídlem, Jednořadá 1051/53, Praha 6 - Bubeneč, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. března 2022 č. j. 35 Co 204/2021-146 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. května 2021 č. j. 112 C 19/2020-69, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Jany Palové a Libora Miloty, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva (svobody) zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 38 odst. 2 Listiny, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 90 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel požádal o brzké vyřízení věci s ohledem na jeho vyšší věk a špatný zdravotní stav. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") domáhal zaplacení částky 46 137 Kč, kterou zaplatil vedlejším účastníkům jako náhradu nákladů řízení na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 2. 2017 č. j. 36 Co 214/2016-266, avšak toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020 č. j. 4 Co 9/2019-376 zrušeno. Vedlejší účastníci se bránili tvrzením, že na uplatněný nárok stěžovatele započetli své pohledávky. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil vedlejším účastníkům společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli částku 37 617 Kč s úrokem z prodlení (I. výrok), zamítl stěžovatelovu žalobu co do částky 8 520 Kč (II. výrok), části příslušenství (III. výrok) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (IV. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (V. výrok). V odůvodnění okresní soud předně konstatoval, že k započtení pohledávek (a tím k zániku vzájemných pohledávek) vedlejších účastníků z titulu bezdůvodného obohacení stěžovatele, které mělo vzniknout užíváním jejich pozemků, nemohlo dojít již proto, že vedlejší účastníci ani přes výzvu soudu nepotvrdili, že by stěžovatele k úhradě jimi tvrzených pohledávek vyzvali. Dále okresní soud uvedl, že usnesení krajského soudu ze dne 12. 9. 2017 č. j. 29 Co 92/2016-221 nebylo k datu vyhlášení rozhodnutí okresního soudu stěžovateli doručeno, proto nebyla pohledávka vedlejších účastníků z něj plynoucí v době učiněného zápočtu splatnou a ani v tomto případě nemohlo dojít k zániku vzájemných pohledávek. Ani další pohledávka specifikovaná v rozhodnutí okresního soudu nemohla zaniknout započtením vedlejšími účastníky, neboť stěžovatel ji splnil ještě před samotným právním jednáním směřujícím k započtení. Z uvedeného okresní soud dovodil, že způsobilou k započtení je jen pohledávka vedlejších účastníků na náhradu nákladů řízení ve výši 8 520 Kč přiznaná jim usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012 č. j. 22 Cdo 325/2011-290, které bylo doručeno tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele dne 29. 6. 2017. Vzhledem k jednání vedlejších účastníků směřujícímu k započtení tato pohledávka zanikla dne 3. 4. 2021. Konečně okresní soud připomenul, že stěžovatel vedlejší účastníky k zaplacení žalobou uplatněné částky nevyzval, jím uplatněná pohledávka se tak stala splatnou až dnem následujícím po dni doručení žaloby vedlejším účastníkům, což je rozhodné pro určení počátku jejich eventuálního prodlení. 3. Odvolání všech účastníků řízení shledal krajský soud vždy zčásti důvodnými a na jejich základě napadeným rozsudkem zčásti potvrdil a zčásti změnil I. a III. výrok rozsudku okresního soudu, uložil vedlejší účastníkům povinnost zaplatit stěžovateli částku 8 961,20 Kč se specifikovaným příslušenstvím a zamítl žalobu v požadavku na uložení povinnosti vedlejším účastníkům plnit společně a nerozdílně, dále v požadavku na zaplacení částky 28 655,80 Kč a na zaplacení části úroků z prodlení (I. výrok), potvrdil rozsudek okresního soudu ve II. a IV. výroku (II. výrok), odmítl stěžovatelovo odvolání proti I. výroku (III. výrok) a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). V odůvodnění krajský soud zejména konstatoval, že okresní soud se správně vypořádal s tím, že započtení (případného) nároku vedlejších účastníků na vydání stěžovatelova bezdůvodného obohacení nemohlo mít žádných účinků, neboť ho před započtením svých pohledávek k jejich úhradě nevyzvali. Tyto pohledávky tudíž nebyly (oproti pohledávce stěžovatele) k okamžiku započtení splatné. O pohledávce vedlejších účastníků plynoucích jim z usnesení krajského soudu č. j. 29 Co 92/2016-221, představující náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 655,80 Kč, okresní soud rovněž správně konstatoval, že v době jeho rozhodnutí nebylo toto usnesení stěžovateli doručeno, proto pohledávka z něj nemohla způsobit zánik vzájemných pohledávek započtením. K doručení tohoto usnesení došlo dne 24. 5. 2021, nárok vedlejších účastníků se stal vykonatelným dnem 27. 7. 2021, tento den se pohledávky staly způsobilými k započtení (setkaly se) a tím okamžikem pohledávka vedlejších účastníků a pohledávka stěžovatele ve výši 28 655,80 Kč zanikly. Možnost započtení nebyla podle krajského soudu omezena ani k vedlejšími účastníky uplatňované pohledávce 8 520 Kč, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 325/2011-290, byť toto rozhodnutí - ač původně řádně doručeno tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele - se stěžovateli dostalo do dispozice až dne 3. 4. 2021. Toto usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno již dne 29. 6. 2017 a stalo se vykonatelným dne 4. 7. 2017, proto účinky započtení ze strany vedlejších účastníků, kdy započtení došlo stěžovateli v dubnu 2021, již nastaly; na uvedeném nemůže ničeho změnit ani okolnost, že sám stěžovatel dodatečně dne 15. 7. 2021 vedlejším účastníkům onu částku dobrovolné uhradil. Za daného stavu - byly-li nově během řízení před krajským soudem splněny podmínky pro započtení částky 28 655,80 Kč - krajský soud uzavřel, že ke dni jeho rozhodnutí zůstala žaloba stěžovatele důvodná jen co do částky 8 961,20 Kč, a tu mu přiznal. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil částečným úspěchem (ve výši 61 %) stěžovatelů. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel zejména nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu o náhradě nákladů řízení, neboť aplikoval-li tento soud kritérium úspěchu ve věci (respektive poměru úspěchu vedlejších účastníků a stěžovatele), pak nepostupoval důsledně, neboť sice vycházel z celé částky 46 137 Kč uplatněné stěžovatelem žalobou, ale již nezohlednil, že vedlejší účastníci - z velké části neúspěšně - proti nárokům stěžovatele uplatňovali započtení celkem ve výši 105 658,80 Kč. 5. Dále stěžovatel nesouhlasí s tím, že krajský soud přisvědčil uplatněnému započtení vedlejšími účastníky co do částky 28 655,80 Kč, neboť o tom jednak stěžovatele vhodným způsobem během odvolacího řízení ve smyslu § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), nepoučil, a jednak vedlejšími účastníky během odvolacího řízení opětovně uplatněné započtení představuje nepřípustnou novotu ve smyslu § 205a o. s. ř., s čímž se krajský soud nevypořádal. 6. Rovněž stěžovatel nesouhlasí s tím, že se vedlejší účastníci domohli započtení pohledávky plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 325/2011-290, neboť toto rozhodnutí bylo stěžovateli řádně doručeno až s odstupem několika let, konkrétně až 22. 5. 2021 a stěžovatel uloženou povinnost ve prospěch vedlejších účastníků uhradil. Je nespravedlivé, je-li mu přičítáno k tíži, že mu toto rozhodnutí nebylo předáno jeho tehdejším právním zástupcem a stěžovatel se tak o něm nemohl z omluvitelného důvodu dozvědět. Tím, že krajský soud považuje započtení vedlejších účastníků v rozsahu částky 8 520 Kč za důvodné, dochází u nich ke vzniku dalšího bezdůvodného obohacení, neboť stěžovatel vedlejším účastníkům tuto částku - jak již uvedeno - sám dříve dobrovolně uhradil. Podle stěžovatele by tak bylo spravedlivé, aby krajský soud účastníky řízení ohledně uvedené částky vedl k uzavření smíru. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesní