IV.ÚS 184/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 184/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t. č. ve Věznici Pardubice, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2020 č. j. 7 Tdo 1068/2020-525, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. června 2020 č. j. 13 To 29/2020-484 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. prosince 2019 č. j. 1 T 141/2018-444, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství ve Svitavách, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") uznán vinným návodem podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), jednak k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, jednak k přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Vytýkaného jednání (se zkráceně uvedeno) dopustil tím, že dne 29. 5. 2018 cestoval z Prahy do Litomyšle osobním vozidlem zn. Škoda Octavia majitelky I. B. společně s V. F., kterého požádal, aby pro něho odcizil jiné vozidlo Škoda Octavia s odůvodněním, že potřebuje náhradní díly na svoje vozidlo, a za tím účelem mu předal multifunkční nástroj a zbroušený klíč s očkem. Po zaparkování společně hledali vozidlo vhodné k odcizení, a poté se V. F. rozhodl k odcizení vozidla Škoda Octavia majitelky J. K. Za pomoci zbroušeného plochého klíče a multifunkčního nástroje V. F. dveře otevřel, vnikl do vozidla, kde se za použití téhož nástroje pokusil vozidlo nastartovat zasunutím do spínací skříňky vozidla za účelem jeho následného odcizení, což se mu nepodařilo, a posléze byl na místě samém zadržen hlídkou Městské policie Litomyšl. Stěžovatel z místa činu odešel a posléze byl zadržen v zaparkovaném vozidle zn. Škoda Octavia majitelky I. B. Na vozidle zn. Škoda Octavia majitelky J. K. způsobil V. F. poškozením zámku vozidla a spínací skříňky škodu ve výši nejméně 8 000 Kč. Za popsané jednání a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 6. 2018 sp. zn. 150 T 29/2018, byl stěžovatel odsouzen podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to (zkráceně uvedeno) elektronické řídící jednotky k překonání imobilizéru a USB kabelu. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), bylo rozhodnuto o nároku poškozené J. K. na náhradu škody. 3. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že jde již o jeho druhé rozhodování v dané věci. Původní rozhodnutí okresního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), kterými byl stěžovatel uznán vinným jako spolupachatel přečinů krádeže a poškození cizí věci, byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019 č. j. 7 Tdo 1092/2019-412. Nejvyšší soud shledal důvodnými námitky stěžovatele, kterými namítal rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními v souvislosti s jeho aktivitami v průběhu skutkového děje. Podstata těchto námitek spočívala v tom, že i kdyby bylo skutečně prokázáno, že na místě činu hlídal, nemohlo by jít o spolupachatelství, ale nejvýše o účastenství. Nejvyšší soud uložil okresnímu soudu, aby zejména upřesnil průběh skutkového děje tak, aby odpovídal provedeným důkazům, byl v souladu se zásadou in dubio pro reo, poté učiněná skutková zjištění správně právně kvalifikoval a rozhodnutí řádně odůvodnil. Případné provedení dalších důkazů ponechal Nejvyšší soud na okresním soudu a podotkl, že by neměl zůstat přehlédnut § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku o účastenství na trestném činu, resp. jeho pokusu v podobě návodu. 4. V novém řízení okresní soud zamítl návrh obhajoby na opakovaný výslech V. F. s odůvodněním, že byl vyslechnut v původním řízení v procesním postavení obviněného jak v přípravném řízení dne 29. 5. 2018, tak u hlavního líčení konaného dne 9. 11. 2018, proto by jeho případná další výpověď byla nadbytečná a nepochybně by byla ovlivněna časovým odstupem od posuzované věci. Výpovědi V. F. učiněné z předchozího průběhu trestního řízení okresní soud vyhodnotil jako věrohodné a korespondující s výpovědí svědka V. K. a dalšími provedenými důkazy. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl okresní soud v souladu s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019 č. j. 7 Tdo 1092/2019-412 k závěru, že rozhodnutí spáchat trestný čin krádeže odcizením vozidla zn. Škoda Octavia i za cenu poškození cizí věci vzbudil ve V. F. právě stěžovatel, který rovněž disponoval nástroji umožňujícími násilné vniknutí do vozidla a tyto nástroje také V. F. předal. Stěžovatel prokazatelně chtěl, aby V. F. vozidlo odcizil, a byl srozuměn s tím, že při násilném vniknutí do vozidla může dojít k jeho poškození, čímž naplnil zákonné znaky účastenství na přečinech krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, protože prokazatelně právě on vzbudil ve V. F. rozhodnutí spáchat výše popsané trestné činy. 5. Odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu krajský soud v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu. V plném rozsahu odkázal na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu s tím, že postupoval podle § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu a své závěry logicky zdůvodnil. Za rozhodnou považoval krajský soud okolnost, že v řízení bylo prokázáno, že stěžovatel měl alespoň hrubé představy o trestném činu, který má být spáchán (odcizení Škody Octavie), a vzbudil ve V. F. rozhodnutí takový trestný čin učinit. K tomuto postačila pobídka, aby pro něj odcizil vozidlo značky Škoda Octavia, a V. F. se na základě ní poté, co společně hledali vozidlo vhodné k odcizení, o to vůči konkrétnímu vozidlu pokusil. Zjevně nebylo podle krajského soudu nutné, aby pobídka byla více konkrétní a určitá (například slovy "ukradni tuto Škodu Octavii"), když i V. F. popisované "naznačení" spojené s předáním nástroje k mechanickému otevření zámku vozidla ke vzbuzení rozhodnutí spáchat trestný čin postačilo. Krajský soud dodal, že trestní zákoník přesnou formu návodu neurčuje, proto nemusí jít o rozkaz, ale postačí přemlouvání nebo za určitých okolností i schvalování trestného činu. 6. Prostor pro korekci neshledal krajský soud ani u trestu odnětí svobody. Poukázal na to, že stěžovatel má v evidenci rejstříku trestů vedeno již celkem osmnáct záznamů převážně pro majetkovou a výtržnickou trestnou činnost, nevyjímaje však ani trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. f) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. V současné době vykonává pátý nepodmíněný trest odnětí svobody za jinou trestnou činnost, jíž se dopouštěl v průběhu roku 2018. Podle krajského soudu lze, vzhledem k trestní minulosti stěžovatele a k absenci polehčujících okolností, trest ukládaný jen mírně nad spodní hranicí zákonné trestní sazby považovat ještě za trest pro něj příznivý. Dodal, že okresní soud v novém rozhodnutí zohlednil i nahrazení spolupachatelství účastenstvím na trestném činu a původně uložený trest v trvání dvou let přiměřeně zmírnil o tři měsíce. Navíc k trestu propadnutí věci, konkr