IV.ÚS 1848/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1848/19 ze dne 23. 7. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní společnosti UNION BUSINESS AGENCY LTD., sídlem 3rd Floor, 207 Regent Street, W1B 3HH Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 5603131, zastoupené Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha-Suchdol, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019 č. j. 32 Cdo 667/2019-756, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2018 č. j. 7 Cmo 12/2018-741 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. května 2017 č. j. 10 Cm 15/2002-671, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ŠKODA VAGONKA a.s., sídlem 1. máje 3176/102, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 6. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Dne 27. 12. 2001 obdržel Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") žalobu Ing. Petra Dostála, správce konkurzní podstaty úpadce ČKD DOPRAVNÍ SYSTÉMY, a.s., proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 42 085 560,47 Kč s příslušenstvím. Pohledávka žalobce vznikla nesplněním několika závazků, jejichž původním nositelem byla Moravskoslezská vagónka, a.s. a které postupně přešly na vedlejší účastnici. V září 2004 byla žaloba vyloučena k samostatnému řízení v části týkající se zaplacení částky 4 077 Kč. Zbylá pohledávka byla postoupena na společnost MICHIN spol. s r.o., která usnesením ze dne 28. 6. 2005 č. j. 10 Cm 15/2002-61 vstoupila do řízení na místo dosavadního žalobce. Usnesením krajského soudu ze dne 8. 3. 2006 č. j. 10 Cm 15/2002-75 bylo připuštěno, aby v části týkající se zaplacení částky 9 412 089 Kč s příslušenstvím do řízení vstoupil na místo žalobce Matěj Brož, jemuž byla v tomto rozsahu postoupena část žalovaných pohledávek. Protože uvedený žalobce následně vzal ve vztahu k uvedené částce žalobu zpět, krajský soud usnesením ze dne 22. 8. 2006 č. j. 10 Cm 15/2002-88 řízení v tomto rozsahu zastavil. Předmětem řízení před obecnými soudy tak zůstala částka 32 669 394,47 Kč s příslušenstvím. 3. Vedlejší účastnice učinila v průběhu řízení nespornou existenci i výši uplatněných nároků. Namítla však, že společnost MICHIN spol. s r.o. na základě tří smluv z 15. a 16. 10. 2003 postoupila veškeré pohledávky uplatněné žalobou (s výjimkou těch, které byly postoupeny na Matěje Brože) třem obchodním společnostem (obchodní společnosti BEC, a.s., obchodní společnosti CLARK OIL, s.r.o. a obchodní společnosti A-Z LOKOMAT, s.r.o.; posledně uvedená společnost byla zřízena podle práva Slovenské republiky), které takto nabyté pohledávky následně započetly proti vzájemným pohledávkám vedlejší účastnice. Společnost MICHIN spol. s r.o. v reakci na tuto procesní obranu namítla neplatnost uvedených třech smluv, neplatnost všech souvisejících oznámení o postoupení pohledávek i neplatnost kompenzačních úkonů. Důvodem namítané neplatnosti byla nedostatečná specifikace pohledávek uvedených v těchto dokumentech. Protože společnost MICHIN spol. s r.o. se nadále považovala za majitele pohledávek uplatněných žalobou, dne 9. 2. 2007 uzavřela se stěžovatelkou smlouvu, kterou jí všechny pohledávky, jež zůstaly předmětem řízení, postoupila. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 10 Cm 15/2002-113 pak stěžovatelka vstoupila do řízení na místo uvedené společnosti. 4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem krajského soudu ze dne 21. 11. 2008 č. j. 10 Cm 15/2002-212, kterým byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 32 669 394,47 Kč s částí žalovaného příslušenství. Tři smlouvy o postoupení pohledávek z října 2003 byly shledány absolutně neplatnými, v důsledku čehož měla společnost MICHIN spol. s r.o. zůstat věřitelem žalovaných pohledávek. Tento rozsudek byl nicméně zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 27. 4. 2010 č. j. 7 Cmo 160/2009-295, podle něhož otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky není rozhodná z hlediska účinku splnění závazku dlužníkem postupníkovi, jestliže postupitel oznámil dlužníku postoupení pohledávky. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je pouze oznámení postupitele dlužníkovi. Povinností dlužníka je pak splnit dluh podle pokynu věřitele, a to bez ohledu na to, zda k postoupení skutečně došlo. Otázku, zda pohledávka byla postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Pohledávky, které jsou předmětem sporu, tak mohly zaniknout započtením. 5. Krajský soud v následném rozsudku ze dne 10. 6. 2011 č. j. 10 Cm 15/2002-363, kterým vedlejší účastnici opětovně uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 32 669 394,47 Kč, tentokrát i s celým žalovaným příslušenstvím, navázal na právní závěry vyslovené vrchním soudem. Uplatnění pohledávek k započtení společnostmi BEC, a.s., CLARK OIL, s.r.o. a A-Z LOKOMAT, s.r.o. vůči pohledávkám vedlejší účastnice podle jeho názoru nebylo určitým právním úkonem a splněna nebyla ani podmínka vzájemnosti pohledávek. Uvedené společnosti se totiž věřiteli pohledávek vedlejší účastnice nikdy nestaly z důvodu neplatnosti smluv o jejich postoupení. K zániku pohledávek jejich započtením proto nedošlo. Dále krajský soud nepřisvědčil námitce vedlejší účastnice, podle níž měla být smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2007, kterou uzavřely společnost MICHIN spol. s r.o. a stěžovatelka, neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"), pro rozpor s dobrými mravy či obcházení zákona. Stejně tak nepovažoval výkon stěžovatelčina práva za jsoucí v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, v důsledku čehož by podle § 265 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obchodní zákoník"), neměl požívat právní ochrany. Vedlejší účastnice si mohla a měla posoudit určitost identifikace pohledávek uplatněných k započtení a vyvodit z toho příslušné závěry. 6. Uvedený rozsudek byl k odvolání vedlejší účastnice změněn rozsudkem vrchního soudu ze dne 5. 6. 2012 č. j. 7 Cmo 360/2011-441 tak, že se žaloba zamítá. Vrchní soud zdůraznil, že pro posouzení věci je významné, zda vedlejší účastnici bylo postupitelem platně oznámeno postoupení pohledávek, tedy zda toto oznámení vyvolává účinky, že dlužník je v jeho důsledku zbaven možnosti plnit postupiteli a je povinen vyrovnat závazek vůči postupníkovi bez ohledu na platnost postupních smluv. Oznámením o postoupení pohledávek adresovaným dlužníkovi postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění. Zároveň tím na sebe bere riziko, že v případě neplatnosti smluv o postoupení pohledávky bude i vůči němu dluh splněn plněním třetí osobě. Teprve bylo-li by oznámení shledáno neplatným, bylo by nutné zabývat se platností smluv o postoupení pohledávek. 7. Podle vrchního soudu krajský soud pochybil, jestliže za situace, kdy oznámení o postoupení pohledávek považoval za platná, prioritně hodnotil platnost postupních smluv. Ze závěru o jejich platnosti pak nesprávně dovodil aktivní věcnou legitimaci stěžovatelky. Vrchní soud poukázal na to, že podle vedlejší účastnice nevzbuzovala oznámení o postoupení pohledávek z 15. 10. 2003 a 16. 10. 2003, které dostala od společnosti MICHIN spol. s r.o., žádné pochybnosti o tom, že byla učiněna věřitelem a kterých pohledávek se týkají. Pro závěr o určitosti oznámení měla svědčit i skutečnost, že vedlejší účastnice se nebránila jednostranným zápočtům, což by neučinila, kdyby nevěděla, o které pohledávky jde. Od okamžiku oznámení o postoupení pohledávek společnostem BEC, a.s., CLARK OIL, s.r.o. a A-Z LOKOMAT, s.r.o. byla proto vedlejší účastnice povinna plnit jim, a nikoli společnosti MICHIN spol. s r.o. 8. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015 č. j. 32 Cdo 3908/2012-534 byly rozsudky vrchního soudu a krajského soudu zrušeny. Dovolací soud vytkl vrchnímu soudu, že se v otázce určitosti oznámení o postoupení pohledávek ohledně vymezení předmětu postoupení spokojil toliko s poukazem na tvrzení vedlejší účastnice a na následné jednání zúčastněných osob. Ve vztahu k obsahu vlastního právního úkonu se omezil na lakonické sdělení, že jednotlivá oznámení o postoupení jsou podle jeho názoru platnými úkony. Není přitom patrno, zda takto hodnotil vedlejší účastnicí předložená písemná oznámení o postoupení pohledávek, či jiná (ve zjištěném skutkovém stavu věci nezahrnutá a blíže