IV.ÚS 1865/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1865/20 ze dne 13. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Marka Morávka, zastoupeného Mgr. Ivou Nekvapilovou, advokátkou, sídlem Helfertova 335/17, Brno, proti II. výroku a V. výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2020 č. j. 38 Co 225/2019-579 a II. výroku usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. září 2019 č. j. 13 C 93/2015-530, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a 1) Anny Hartmannové, 2) Štěpánky Uřičářové, 3) Mgr. Ivana Hartmanna, 4) Magdalény Svobodové, 5) Josefa Hartmana, 6) Mgr. Marka Hartmana, 7) Lenky Marečkové a 8) Pavla Marečka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že napadenými rozhodnutími soudy rozhodly o nákladech řízení v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem nacházejícím se v katastrálním území Vnorovy specifikovaným v rozsudku okresního soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. 13 C 93/2015-216, kterým bylo žalobě vyhověno a bylo určeno, že předmětné nemovitosti byly ke dni 2. 11. 2011 ve společném jmění manželů - vedlejší účastnice 1) jako žalobkyně a) a zemřelého Josefa Hartmana. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto též o nákladech řízení. Následně byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem krajského soudu ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. 38 Co 93/2015, v němž bylo zároveň rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. K odvolání vedlejších účastníků 1) až 6) jako žalobců a) až f) však byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018 č. j. 30 Cdo 942/2018-380 rozsudek krajského soudu zrušen v části, v níž byl potvrzen výrok o nákladech řízení před okresním soudem a dále v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. V návaznosti na to krajský soud usnesením ze dne 21. 3. 2019 č. j. 38 Co 254/2016-389 rozsudek okresního soudu ve II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zrušil, a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, který o nákladech řízení rozhodl napadeným rozhodnutím. 3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") bylo I. výrokem rozhodnuto, že vedlejší účastníci 7) a 8), jako žalovaní 1) a 2), jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 682 841,97 Kč, z toho částku 71 591,17 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 611 250,80 Kč vedlejším účastníkům 1) až 6) jako žalobcům a) až f) k rukám jejich zástupce. Výrokem II. byla stěžovateli jako žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 49 900,50 Kč, z toho částku 5 451,30 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 44 449,20 Kč vedlejším účastníkům 1) až 6) k rukám jejich zástupce. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že vedlejší účastníci 7) a 8) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České republice - okresnímu soudu soudní poplatek za řízení ve výši 5 000 Kč. Výrokem IV. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit České republice - okresnímu soudu poplatek za řízení ve výši 5 000 Kč. Okresní soud v předmětné věci při rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), s tím, že vedlejší účastníci 1) až 6), kteří byli, jde-li o meritum věci zcela úspěšní, mají právo na náhradu nákladů potřebných k uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, přičemž soud postupoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018 č. j. 30 Cdo 942/2018-380 (jde-li o určení tarifní hodnoty v případě, že předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem). Okresní soud rovněž zkoumal majetkové, osobní a sociální poměry účastníků řízení, avšak dospěl k závěru, že jejich poměry neodůvodňují odklonění se od zásady úspěchu a neúspěchu ve věci za využití § 150 o. s. ř. 4. Proti usnesení okresního soudu podali vedlejší účastnici 1) až 6) odvolání, a to proti I. výroku a II. výroku rozsudku, a vedlejší účastník 8) jako žalovaný 2) podal odvolání proti výrokům I. a III. usnesení okresního soudu. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 2. 4. 2020 č. j. 38 Co 225/2019-579 usnesení okresního soudu v napadeném výroku I. změnil tak, že vedlejší účastníci 7) a 8) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit na nákladech řízení částku 825 853,96 Kč, z toho částku 86 625,30 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 739 228,66 Kč vedlejším účastníkům 1) až 6) k rukám jejich zástupce. Výrokem II. napadeného rozhodnutí krajský soud změnil II. výrok usnesení okresního soudu tak, že stěžovatel je povinen nahradit na nákladech řízení částku 66 940,50 Kč, z toho částku 6 596,10 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 60 344,40 Kč vedlejším účastníkům 1) až 6) k rukám jejich zástupce. V napadené části výroku III., v níž bylo vedlejšímu účastníkovi 8) uloženo zaplatit společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí 7) České republice - okresnímu soudu soudní poplatek za řízení ve výši 500 Kč, bylo usnesení okresního soudu potvrzeno (výrok III.). Výrokem IV. krajský soud rozhodl, že vedlejší účastníci 7) a 8) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit na náhradě nákladů řízení částku 82 157,60 Kč, z toho částku 5 875,60 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 76 282 Kč vedlejším účastníkům 1) a 6) k rukám jejich zástupce. Výrokem V. rozhodl krajský soud o nákladech odvolacího řízení tak, že stěžovatel je povinen zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 3 873,40 Kč, z toho částku 537,40 Kč České republice - okresnímu soudu a částku 3 336 Kč vedlejším účastníkům 1) až 6). 5. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu, který s odkazem na závěry výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu přiznal ve věci úspěšným vedlejším účastníkům 1) až 6) náklady řízení před soudy všech stupňů jím vzniklé v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž výši (vyjma nezapočtení daně z přidané hodnoty) správně určil. Krajský soud přisvědčil rovněž závěrům okresního soudu o majetkových poměrech účastníků neumožňujícím aplikaci moderačního práva. Jde-li o solidaritu hrazení nákladů řízení, ztotožnil se krajský soud s okresním soudem, že je namístě, aby vedlejší účastníci 7) a 8) byli zavázáni solidárně k úhradě náhrady nákladů v předmětném řízení, když v něm vystupovali jako manželé a šlo o věc spadající do jejich společného jmění. Změna výroků I. a II. usnesení okresního soudu krajským soudem spočívala pouze v tom, že k nákladům řízení, jinak správně vypočteným okresním soudem, přiznal náklady spočívající v dani z přidané hodnoty, kterou připočetl k nákladům vzniklým vedlejším účastníkům 1) až 6) v řízeních před soudy všech stupňů za jejich právní zastoupení. Výrok III. napadeného usnesení okresního soudu byl krajským soudem potvrzen. Jde-li o výrok ohledně nákladů odvolacího řízení, vyšel krajský soud z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení byli úspěšní vedlejší účastníci 1) až 6), jimž tak přísluší náhrada nákladů řízení vzniklých v souvislosti s jejich právním zastoupením. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že oba soudy extrémně vybočily z pravidel upravujících řízení a rozhodly o nákladech řízení v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, při rozhodování o nákladech řízení nevycházely z posouzení všech okolností konkrétní věci, neboť nepřihlédly k tomu, že stěžovatel prokazatelně úplatně nabyl nemovitost v dobré víře od nevlastníka. Stěžovatel se žádným způsobem nepodílel na navyšování nákladů řízení a protahování řízení, když se ani neodvolal proti rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitosti, vynaložil nemalé náklady na to, aby v tomto řízení účinně hájil svá práva, a to vše za situace, kdy nemovité věci zůstaly ve vlastnictví vedlejší účastnice 1). 7. Stěžovatel namítá, že krajský soud ani okresní soud "nerespektovaly závaznost nosných důvodů" nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. IV. ÚS 529/16 (N 89/81 SbNU 471, pozn. dostupný na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná), podle kterého je - jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí - logický a akceptovatelný postup, kdy soud přizná odměnu, jakoby v řízení figurovala jediná osoba (i když je osob figurujících v řízení na jedné straně více), když je za tyto osoby podáváno společné vyjádření, aniž by pojmově hrály jakoukoli roli jejich individuální případy. Stěžovatel poukazu