IV.ÚS 1872/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1872/23 ze dne 5. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky N. S. K., zastoupené Mgr. Zdeňkem Bičanem, advokátem, sídlem Jezuitská 13/11, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2023 č. j. 5 Tdo 162/2023-574, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2022 č. j. 5 To 174/2021-493 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. května 2021 č. j. 3 T 35/2021-328, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") shledána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 4. 5. 2020 v dopoledních hodinách při řízení vozu značky Mercedes - Benz při odbočování do ulice X v Y porušila § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o provozu na pozemních komunikacích"), ačkoliv věděla, že na ulici se vyskytují malé děti, přesto pokračovala v jízdě, přestože s ohledem na robustní karoserii svého vozu neměla dostatečný výhled na vozovku, nepřizpůsobila jízdu technickým vlastnostem vozidla, a srazila tak nezletilou poškozenou Evu B. (jedná se o pseudonym), čímž jí způsobila smrtelné zranění v podobě mnohočetných zlomenin lebky a rozhmoždění mozku. Za uvedené jednání jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců. Zároveň městský soud stěžovatelce uložil trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 3 911 Kč, zároveň jí byla uložena povinnost nahradit poškozené nezletilé Janě B. (jedná se o pseudonym), starší sestře poškozené Evy B., nemajetkovou újmu ve výši 350 000 Kč. Týmž rozsudkem byla zproštěna obžaloby obviněná Jitka B. (jedná se o pseudonym), matka Evy B., podle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 5. 2020 v dopoledních hodinách, kdy do ulice X v Y vjížděla stěžovatelka se svým robustním vozem, porušila důležitou povinnost plynoucí z její rodičovské odpovědnosti podle § 858 občanského zákoníku tím, že zanechala svou dceru ve věku 19 měsíců volně se pohybovat po vozovce, nechala ji nasednout na odrážedlo a odjet ve směru přijíždějícího vozidla stěžovatelky, čímž zanedbala náležitý dohled nad dítětem batolecího věku, což vedlo ke smrtelným zraněním způsobeným v důsledku sražení a přejetí hlavy poškozené Evy B. vozidlem stěžovatelky. 3. Rozsudek městského soudu napadli stěžovatelka, státní zástupce i poškození odvoláními, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 9. 2021 sp. zn. 15 To 174/2021 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) a odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody týkajících se stěžovatelky. Krajský soud rozhodl podle § 259 odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního řádu tak, že uznal stěžovatelku vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva a půl roku. Stěžovatelce dále krajský soud uložil trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit škodu a nemajetkovou újmu poškozeným Jiřímu B. (jedná se o pseudonym), otci Evy B., Petře B. (jedná se o pseudonym), Tereze A. a Tomášovi A. (jedná se o pseudonymy), prarodičům Evy B., neboť o jejich řádně a včas uplatněných nárocích městský soud vůbec nerozhodl. Odvolání stěžovatelky bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 trest. řádu. 4. Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu dovoláním, o němž Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 5 Tdo 118/2021 rozhodl tak, že tento rozsudek zrušil podle § 265k odst. 1 trestního řádu a krajskému soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Důvodem tohoto kasačního usnesení byla vada v hmotněprávním posouzení skutku spočívající v tom, že u stěžovatelky není možno dovodit naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 143 odst. 2 trestního zákoníku, neboť se nedopustila porušení důležité povinnosti jí uložené zákonem o provozu na pozemních komunikacích. 5. V návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu rozhodl krajský soud nyní napadeným rozsudkem tak, že rozsudek městského soudu zrušil ve výroku o trestu z podnětu odvolání státního zástupce a ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy na základě odvolání stěžovatelky. Krajský soud nově rozhodl tak, že stěžovatelce uložil trest odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále jí byl uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců. Týmž rozsudkem byla zamítnuta odvolání poškozených Jiřího B., Petry B., Terezy A., Tomáše A. a Jany B. 6. Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu dovoláním, jež bylo Nejvyšším soudem jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto. II. Argumentace stěžovatelky 7. Porušení svého práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatelka v tom, že zjištěný skutkový stav je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. 8. Stěžovatelka zejména nesouhlasí s právním hodnocením krajského soudu, který přikládá zásadní důležitost dopravní značce "Zákaz vjezdu všech vozidel", jejíhož příkazu stěžovatelka neuposlechla a vjela do ulice X. Stěžovatelka k tomu podotýká, že značku viděla a rozpoznala, nicméně upozorňuje na skutečnost, že dopravní značení obsahovalo výjimku "mimo dopravní obsluhy", kdy se stěžovatelka za takovou obsluhu považovala, neboť jela se svou dcerou spící v autosedačce navštívit svou příbuznou a dceru potřebovala nechat spát, umýt, přebalit a nakrmit. Její dcera by nadto neušla vzdálenost od značky do domu, která činí alespoň 400 metrů a stěžovatelka by ji musela nést v autosedačce a musela by k tomu nést další věci, což by pro ni bylo příliš náročné. Stěžovatelka se proto ohrazuje proti formulaci obsažené v odůvodnění rozsudku krajského soudu, že upřednostnila své pohodlí oproti splnění povinnosti respektovat dopravní značku. Krajský soud podle stěžovatelky postupoval zbytečně formalisticky, když uvedl, že stěžovatelka byla příliš pohodlná. Nezohlednil totiž, že by celkově musela nést věci těžší než 20 kg, přičemž hygienická norma stanoví, že žena nesmí zvedat závaží těžší než 15 kg. Stěžovatelka se domnívá, že povinnost vyplývající z dopravní značky neporušila, neboť bylo možno ji vnímat jako dopravní obsluhu, nadto do této ulice běžně zajíždějí návštěvy osob bydlících na téže ulici. Stěžovatelka souhlasí s názorem městského soudu, který uvedl, že "tato okolnost (porušení povinnosti vyplývající z dopravní značky) neměla bezpochyby žádný vliv na kolizní událost". Stěžovatelka tak považuje takové rozhodnutí za přílišný formalismus, který je i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. 9. Stěžovatelka uvádí, že po celou dobu trestního řízení tvrdila, že poškozenou Evu B. vůbec neviděla ani vidět nemohla, a to z několika důvodů, jednak z důvodu své tělesné výšky, z důvodu toho, jaký tvar má karoserie vozu a dále z důvodu technického řešení křižovatky. Stěžovatelka uvádí, že jakmile uviděla gestikulující hlouček osob, ihned zastavila. 10. Stěžovatelka dále uvádí, že krajský soud nechal zpracovat dodatek znaleckého posudku z oboru dopravy, v němž je obsaženo, že poškozená Eva B. byla o 5 cm menší než figurant při vyšetřovacím pokusu, ale na viditelnost údajně jeho výška vliv neměla. Při pokusu obhájce stěžovatelky klást znalci v tomto směru otázku při veřejném zasedání však obhájci bylo toto právo odňato. U hlavního líčení pak znalec uvedl, že kdyby měla stěžovatelka upřený zrak na místo, kde byla poškozená Eva B., tak by ji viděla přibližně po dobu 1 až 1,65 sekundy. Stěžovatelka tak nesouhlasí s názorem krajského soudu, že n