IV.ÚS 1875/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1875/23 ze dne 8. 8. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Oikido s.r.o., se sídlem Vaníčkova 1639, Kladno, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2023, č. j. 4 As 18/2023-33, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2022, č. j. 56 A 3/2022-37, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jimi byl porušen čl. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Magistrátu města Kladna ze dne 9. 3. 2022, č. j. OŽ/789/22/Sv-7, byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 62 odst. 1 písm. k) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 527/2020 Sb., kterého se měla dopustit tím, že v rozporu s § 31 odst. 2 živnostenského zákona nezajistila viditelné označení svého sídla obchodní firmou a identifikačním číslem osoby. Za tento přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Stěžovatelce byla dále uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala, bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 1. 6. 2022, č. j. 063559/2022/KUSK, zamítnuto. Správní žaloba podaná stěžovatelkou proti tomuto rozhodnutí pak byla napadeným rozsudkem krajského soudu rovněž zamítnuta. 3. Navazující kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud dle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), odmítl jako nepřijatelnou, když konstatoval, že všechny kasační námitky již byly judikaturou Nejvyššího správního soudu vyřešeny, přičemž posouzení daných otázek krajským soudem je v zásadě souladné s touto judikaturou. 4. Námitky stěžovatelky se týkají nesplnění podmínek pro odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, neboť jeho závěr, že vznesené kasační námitky již byly jeho judikaturou vyřešeny, opírá Nejvyšší správní soud údajně pouze o jedno své rozhodnutí, vydané až v průběhu řízení, jehož konečné rozhodnutí je nyní ústavní stížností napadeno. Nelze tak podle stěžovatelky hovořit o již ustálené judikatuře a proto měla být kasační stížnost meritorně projednána. Stěžovatelka současně upozorňuje, že jsou před kasačním soudem souběžně vedena i další řízení v obdobných věcech jiných společností sídlících na téže adrese, v jejichž případě však krajský soud rozhodl odlišně. 5. Ve druhé části svých námitek stěžovatelka upozorňuje, že v průběhu řízení před správními soudy byla porušena zásada totožnosti skutku a nebyla zachována ani totožnost následku, že stěžovatelka byla uznána vinnou za zcela jiné jednání, které nadto není v zákoně jako přestupek definováno. Výhrady stěžovatelka směřuje i do skutkových zjištění, správnosti zjištěného skutkového stavu a do právního hodnocení skutku a k porovnání odkazuje na jiná správní i soudní rozhodnutí v obdobných věcech. 6. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 8. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy), tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Těmto požadavkům přitom krajský soud i Nejvyšší správní soud dostály. 9. Při odmítnutí kasační stížnosti postupoval Nejvyšší správní soud dle § 104a odst. 1 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 4. 2021. Toto ustanovení stanoví, že kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což byla podle § 31 odst. 2 s. ř. s. i věc stěžovatelky) odmítne Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost, nepřesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatelky. S ohledem na funkci, kterou institut nepřijatelnosti kasační stížnosti plní, tj. snížení zátěže pro Nejvyšší správní soud (zejména jde-li o "bagatelní" a opakující se kasační stížnosti), lze z ústavního hlediska považovat za dostačující odůvodnění, jehož podstatou je zejména krátké shrnutí dosavadních judikaturních závěrů k otázkám, jichž se týkají kasační námitky, a odkaz na příslušná rozhodnutí, jimiž tyto otázky byly v minulosti vyřešeny (viz usnesení ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2923/21, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ani v případě, kdy kasační soud odkáže na jedno aktuální rozhodnutí, ve kterém zaujal - navíc v téměř totožné věci - právní názor, jenž hodlá ve své rozhodovací praxi nadále (tedy i v jiných aktuálně probíhajících věcech) následovat, nelze mít proti takovému postupu ústavněprávních výhrad. Tento postup totiž plně koresponduje s již zmiňovaným účelem institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti, tedy snižováním zátěže kasačního soudu a zabráněním zbytečné "recyklace" dříve již vyslovených právních názorů. Jinak řečeno, institut nepřijatelnosti kasační stížnosti je založen na primárně prospektivním (namísto převážně retrospektivního) významu rozhodnutí nejvyššího soudu, kdy jeho hlavním úkolem je sjednocování judikatury krajských soudů a rozhodování správních orgánů. 10. Nutno dodat, že i přes odmítnutí kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud s námitkami stěžovatelky, které uplatnila i v ústavní stížnosti, poměrně podrobně vypořádal, a to právě převážně s odvoláním na své předchozí rozhodnutí. Ani v případě meritorního projednání kasační stížnosti tak nelze očekávat, že by snad kasační soud dospěl ke změně přijatých právních závěrů a stěžovatelka tak mohla být ve věci úspěšná. 11. Dalším důležitým aspektem nyní posuzované věci je, že napadená rozhodnutí se týkají majetkové sankce v bagatelní výši (tzn. správní pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnosti nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti (tzv. kvalifikované vady), které ji naopak významnou z hlediska hodnocení ústavnosti činí [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je proto především na samotné stěžovatelce, aby v ústavní stížnosti vysvětlila (a případně doložila), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v její právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). Obdobné závěry platí právě i u ukládání pokut za přestupky v bagatelní výši (srov. např. usnesení ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 854/20, ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 1088/20 či ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 1021/20). Stěžovatelka však nepředložila žádné argumenty, proč by měla představovat napadená rozhodnutí podstatný zásah do jejích majetkových práv, popřípadě v čem spatřuje přesah vla