IV.ÚS 1881/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1881/11 ze dne 16. 1. 2012 N 13/64 SbNU 129 Určení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 16. ledna 2012 sp. zn. IV. ÚS 1881/11 ve věci ústavní stížnosti T. V. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. dubna 2011 č. j. 47 EXE 2304/2010-26, kterým byl potvrzen příkaz k úhradě nákladů exekuce, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Exekutorského úřadu Plzeň-město, soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, ze dne 10. března 2011 č. j. 106 EX 18844/10-21 spojené s návrhy na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 8 a 2. Exekutorského úřadu Plzeň-město, soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, jako účastníků řízení. Výrok I. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 4. 2011 č. j. 47 EXE 2304/2010-26 a příkaz k úhradě nákladů exekuce Exekutorského úřadu Plzeň-město, soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové, ze dne 10. 3. 2011 č. j. 106 EX 18844/10-21 se ruší, neboť postupem předcházejícím jejich vydání byl nerespektováním judikatury Ústavního soudu porušen článek 89 odst. 2 Ústavy a v důsledku toho i článek 2 odst. 3 Ústavy a článek 2 odst. 2 a článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Návrhy na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, se odmítají. Odůvodnění I. 1. V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudní exekutorkou, a to pro porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), vlastnického práva a článku 1, článku 2 odst. 3, článku 89 odst. 2 Ústavy. Dále žádá zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále též jen "exekuční tarif"). Konečně stěžovatel navrhuje, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení. 2. Stěžovatel uvádí, že dne 24. 11. 2009 nařídil Obvodní soud pro Prahu 8 exekuci na majetek stěžovatele coby povinného sedmi samostatnými usneseními podle sedmi exekučních titulů z roku 2000 na základě sedmi samostatných návrhů podaných oprávněným Dopravním podnikem hl. m. Prahy, akciová společnost, ve stejný den. Dne 23. 11. 2009 a dne 25. 1. 2010 pak tentýž soud nařídil další dvě exekuce na základě dalších dvou samostatných návrhů téhož oprávněného podle dvou exekučních titulů vydaných v roce 2002. Ve všech devíti věcech byl provedením exekuce pověřen Exekutorský úřad Praha 5, soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, a jednalo se o vymožení pravomocně přiznané pohledávky za neuhrazené jízdné v pražské městské hromadné dopravě, resp. sankční přirážku, přičemž stěžovatel vymáhané částky včetně náhrady nákladů nalézacího řízení, nákladů exekuce a nákladů oprávněného uhradil ve lhůtě stanovené soudním exekutorem ve výzvě k dobrovolnému plnění. Následně na další návrh téhož oprávněného ze dne 5. 8. 2010 nařídil Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 8. 11. 2010 č. j. 47 EXE 2304/2010-6 exekuci na majetek stěžovatele na základě exekučního titulu z roku 2001, jehož předmětem bylo rovněž přiznání pohledávky za neuhrazené jízdné v pražské městské hromadné dopravě, resp. sankční přirážku, přičemž provedením exekuce pověřil Exekutorský úřad Plzeň-město, soudní exekutorku JUDr. Jitku Wolfovou. Stěžovatel i v tomto případě vymáhanou částku včetně náhrady nákladů nalézacího řízení, nákladů exekuce a nákladů oprávněného uhradil ve lhůtě stanovené soudní exekutorkou ve výzvě k dobrovolnému plnění. 3. Stěžovatel je přesvědčen, že Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozhodnutím poskytl ochranu šikanóznímu výkonu práva ze strany oprávněného, který, věda o úsilí stěžovatele o spojení předchozích devíti exekučních věcí do jednoho řízení, ve snaze předejít spojení s nimi podal návrh na nařízení exekuce v desáté stěžovatelově věci s tím, aby provedením exekuce byl pověřen jiný soudní exekutor. Oprávněný nepředložil žádný racionální důvod pro podávání samostatných návrhů u exekučních titulů společně pravomocných nejméně sedm let; jeho cílem není rychlé vymožení jistiny, ale provozování podnikání svého druhu založené na ziscích z vymožených nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Ve stěžovatelově případě oprávněný vymáhal jistinu v celkové částce 2 248 Kč, náhrada nákladů nalézacího řízení činila cca 18 500 Kč, náklady oprávněného v exekučním řízení 34 200 Kč a náklady exekuce 78 000 Kč, tedy součet nákladů exekuce a nákladů oprávněného padesátkrát převyšuje vymáhanou jistinu. 4. Dle názoru stěžovatele nebyly při rozhodování o nákladech exekuce respektovány nálezy sp. zn. I. ÚS 2930/09 ze dne 21. 1. 2010 (N 13/56 SbNU 125) a sp. zn. IV. ÚS 296/08 ze dne 8. 12. 2010 (N 243/59 SbNU 483), dle kterých, pokud stěžovatel vymáhanou povinnost splnil ve lhůtě stanovené ve výzvě k dobrovolnému plnění, náleží soudní exekutorce odměna v poloviční výši, tj. 1 500 Kč, a dále nikoli paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, ale pouze prokazatelně doložené náklady spočívající toliko v nákladech na zaslání jedné výzvy, které stěžovatel odhaduje na 300 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto náklady výlučně zapříčinil oprávněný ve snaze domoci se náhrady vlastních nákladů spojených s exekucí, měl by je nést oprávněný. Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že se těmito jeho námitkami nezabýval. 5. V souvislosti s návrhem na zrušení ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, stěžovatel poukazuje na hrubý nepoměr mezi náhradou hotových výdajů exekutora v paušální částce 3 500 Kč a reálnými hotovými výdaji, přičemž tento stav považuje za neúnosný, nespravedlivý, nešetřící práva povinného a poskytující exekutorovi pouze další vedlejší odměnu. Vzhledem k tomu, že soudní exekutoři nerespektují ústavně konformní výklad tohoto ustanovení podaný Ústavním soudem pro případ splnění povinnosti povinným na základě výzvy k dobrovolné úhradě, navrhuje stěžovatel zrušení tohoto ustanovení. 6. K návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel uvádí, že tato neplní svůj účel, protože v rozporu s očekáváním vyjádřeným v důvodové zprávě se soudní řízení nezrychlilo, ale stalo se méně spravedlivým a dalo vzniknout "nákladovému byznysu", protože výše přiznaných nákladů neodpovídá reálně vynaloženým nákladům na účelné uplatnění práva, které jsou často nižší nebo vyšší. Napadená vyhláška vychází ze zprůměrování nákladů řízení provázaných s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/